Adolf Lachman

Narozen / Born
22. 12. 1977, Pardubice

Studia / Studies
1992–1996 VŠVH Praha
1996–2003 AVU Praha (prof. Zdeněk Beran)

Samostatné výstavy / Solo exhibitions
1995 Státní okresní archiv, Ústí nad Orlicí
1998 Svěcení kaple a Křížové cesty, Lanšperk
1999 No. 43. Městské museum a galerie, Lomnice nad Popelkou
2003 Industriální cosi. Diplomová práce, Galerie U prstenu, Praha
2006 Objekty / Kresby. Galerie Mázhaus, Pardubice
2006 Obrazy, kresby, objekty. Galerie Caesar, Olomouc

Kolektivní výstavy / Collective exhibitions
1995 Výstava studentů VŠVH. Brusel, Belgie.
1996 Výstava atelieru prof. Berana. Galerie U prstenu, Praha
1997 Výstava atelieru prof. Berana. Kulturní dům, Tábor
1997 Výstava atelieru prof. Berana. Galerie U prstenu, Praha
1999 Studenti AVU. Galerie Pokorný, Prostějov
2000 Výstava atelieru prof. Berana. Městské divadlo, Kolín
2000 Výstava ku příležitosti 80. výročí ZUŠ. Dům hudby, Pardubice
2000 Kamarádi. Galerie AVU, Praha
2000 AVU 2000. Mánes, Praha
2000 Die Firma. Norinberk, Německo
2000 Portrét roku 2000. Galerie u Bílého jednorožce, Klatovy
2001 Výstava studentů prof. Z. Berana. Galerie Sýpka
2001 Malířská škola prof. Z. Berana. Wortnerův dům AJG, České 
            Budějovice
2003 Čtvercová leč. Skupina ARTTODAY. Galerie Nová síň, Praha
2003 Diplomanti AVU 2003. Veletržní palác, Praha
2004 Výstava studentů AVU. Ameersberg, Německo.
2005 Maska /podoby doby/. Galerie Mázhaus a VČD, Pardubice
2006 Black ´06. Výtvarný festival, Pardubice

Už během studia v ateliéru Zdeňka Berana na pražské Akademii výtvarných umění hledal Adolf Lachman formu, kterou by dokázal zpřístupnit své zvláštní představy. Od hladké malby se logicky posouval k detailně propracovaným, super-realisticky působícím kresbám, od nich k obrazům vytvářeným v paměti počítače. Dalším krokem mělo být zhmotnění dvojrozměrných computerových tisků, ale převedením do prostoru tajemně vyhlížející předměty (COSI) ztrácely naléhavost a fascinaci, začaly působit jako design, vnější vzhled výrobku, pěkná forma bez zpětné vazby a vnitřního opodstatnění. Lachmanovy vize jsou silné a neodbytné, vyvolané téměř dětskou potřebou snění. Jeho díla (kresby, tisky z počítače, objekty) jsou průnikem dovednosti, práce a touhy předat sny dál ve stejné intenzitě v jaké v mysli umělce existují. Měřítkem pro posouzení zdaru (definitivnosti) díla je tedy jeho souzvuk s umělcovými vnitřními pocity. 

Existence je vše, co je, život je jsoucnost, která si sama sebe uvědomuje. Existují věci, žijí zvířata, ptáci, lidé. Rostliny? Asi také. Hranice mezi živým a neživým je ale možná jenom umělá. -  Nedávno byla v televizi zpráva o umělé ruce vedené myšlenkou, o spojení živého zrozeného) organismu řízeného mozkem a neživým (vyrobeným) přístrojem ovládaným počítačem. Hranice mezi živým a neživým určitě není v představách a snech. Zázrak stvoření je připisovaný Bohu nebo dlouhé evoluci, ale možnost sestrojit umělou bytost zaměstnává lidskou představivost od nepaměti. Vyrobit něco tak dokonalého a zároveň příšerného – homunkula, robota - jako člověk!

Adolfa Lachmana baví pokleslé filmy plné monster, hrůzostrašné příběhy, horrory, sci-fi, comicsy. (Podle scénáře Štěpána Kopřivy nakreslil v roce 2002 comics Siagon Tribute (Čtyřlístek v Saigonu), a pracoval na nedokončeném comicsu Pérák . - Inspirují ho zatracené či zapuzené věci, nářadí, nástroje, součástky strojů a přístrojů. Dřív měly důležitost, nějaký smysl a funkci, dnes podléhají zmaru, postupné zkáze - rozbité, zašlé, zrezavělé. Skutečné (spatřené) prvky skládá do nových celků. Novotvary se opět podobají jakýmsi součástkám, přístrojům, zakukleným nebo obrněným (tedy chráněným) organismům, podléhajícím řádu jakési neznámé stavby či anatomie. Tvarově bohaté, technicky zajímavé, povrchově členité, náhle existující. Nemají symbolický obsah, nezastupují žádné pojmy. Jsou  to jenom prvky, možná jednotky vyššího celku. Metoda jejich vzniku připomíná (v nezobrazující podobě) arcimboldeskní obrazy, ve kterých jsou předměty (ovoce, zelenina, mořské plody, knihy, listy stromu) použité jako vizuální jednotky k vytvoření fantaskních podobizen. 

Konečný tvar Lachmanova díla se vyjasňuje až v procesu tvorby, proměňuje od prvotních skic, postupně – stupeň po stupni – posouvá, definuje. Skicy jsou záznamy prvotních myšlenek, základy pro další práci. Mají základní smysl, ujasňují podobu budoucích transformací. Podle skic vznikají velké, detailně propracované konstrukční studie. Adolf Lachman v nich chce uchovat bezprostřednost záznamu a zároveň potřebuje „kresebně rozluštit slepá místa“, která jsou v drobných skicách nevyjasněná. Dalším posunem je vytváření prostorových iluzí, „fotografickém spodobení“ zviditelnění vnitřních představ, jejich začlenění do skutečnosti. Kresby upravuje v počítači, jako grafik se podílel na vývoji počítačové hry. Vytvořil si vlastní fotografickou databanku. Povrchy nakreslených těles pojednává pomocí programu Adobe Photoshop počítačovou koláží - vrstvením, překrývání a dobarvováním vyfotografovaných struktur a jejich částí. Nevyužívá dostupné profesionální technologie zobrazení, počítač používá podobně jako barvu a štětec při malování. Navazuje na díla představitelů českého informelu (Zdeněk Beran, Vladimír Boudník, Bedřich Dlouhý, Antonín Tomalík). Digitální tisky mají kvality malby, ale užití fotografií působí jako filtr. Vypadají jako snímky něčeho, co je nebo co bylo, co možná kdesi existuje, ale se zobrazením reality, pokud sen a představa už samy o sobě nejsou skutečností, nemají moc společného. Adolf Lachman nezpodobuje, vytváří novou – doposud neexistující – realitu. Rozpor mezi tím, co je a tím, co není, mezi pochopitelností a tajemstvím, vytváří napětí, neobyčejnou naléhavost.

Do prostoru přesvědčivě vstoupil až budkami - objekty vytvořenými v letošním roce. Působí pohádkově, jako scény či kulisy připravené pro nějaké vyprávění, mají základní sochařské kvality. Jsou pohledové ze všech stran, lze kolem nich obcházet, vracet se, shlížet, vzhlížet i nahlížet, pocitově do nich vstupovat, radovat se z detailů, z povrchových struktur, z různých materiálů a spojů, z dokonalosti provedení, z tvarových hříček, z možných souvislostí a naznačených významů.

Adolf Lachman nevypráví. Vytváří kresby, tisky, obrazy a prostředí, ve kterých se příběhy mohou odehrávat. Jeho i naše.

Jiří H ůla

                          ZPĚT