Monika Immrová

Narozena / Born: 9. 12. 1970, Louny

Studia / Studies:
1992–1995 Střední výtvarná škola Václava Hollara v Praze /Václav Hollar Art College in Prague       

1995–2001 Akademie výtvarných umění v Praze, Socha II. /Academy of Fine Arts in Prague

Samostatné výstavy /Solo exhibitions:

1996   Okresní muzeum Louny
2001   Galerie 9, Klokočná
2003  Státní galerie výtvarného umění, Most
2004  Galerie Bayer&Bayer, Praha
2005  Galerie Jiřího Jílka, Šumperk
2006  Dialogy (s Jindřichem Zeithammlem). Síň pod Plečnikovým 
            schodištěm, Pražský hrad, Praha
            Galerie Bayer&Bayer (s Jindřichem Zeithammlem), Praha
2007  Linie a forma. Galerie Caesar, Olomouc

Kolektivní výstavy /Collective exhibitions:

1997  Akademie výtvarného umění, Stuttgart, Německo
1998   Mýty, legendy a historie. Nadace města Milana, Itálie
2000  Topografie paměti. Západočeská galerie, Plzeň
             Akademie výtvarných umění. Mánes, Praha
             Akademie výtvarných umění, Galería Principal, Peru
2001  Grafika roku. Galerie hlavního města Prahy, Staroměstská radnice, 
             Praha
            Topografie paměti. Bremen, Německo
             Akademie výtvarných umění. Národní galerie, Veletržní palác, Praha 
2002  Grafika roku. Galerie hlavního města Prahy, Staroměstská radnice,  
             Praha 
             Socha II. Reinraum, Düsseldorf, Německo
2003  Grafika roku. Clam–Gallasův palác, Praha
2004  Grafika roku. Clam–Gallasův palác, Praha 
             Dialog. Prinz-Max-Palais, Karlsruhe, Německo
2006  Socha 2. Galerie Felixe Jeneweina, Kutná Hora 
             Grafika roku. Clam–Gallasův palác, Praha

Sympozia / Symposiums:

1996                Galerie Sýpka, Vlkov
1998, 2003   Dřevo. Markneukirchen, Německo
2005                Beton. Nový dvůr

Monika Immrová                                                                          
Linie a forma

            V sochařském a grafickém díle Moniky Immrové běží jako červená nit motiv linie. Smysl pro formu a práce s materiálem ji přitom jasně profilují jako sochařku. Papír a grafické techniky jí zase poskytují dostatečný prostor pro vystižení subtilního racionálního charakteru tvorby. Vystavené sochařské a grafické práce představují vzájemné prolínání a podporování obou výtvarných poloh.

            Zatímco například starší grafické cykly nazývané Nádoby zdůrazňují plastický objem a sledují vyváženost proporcí stejně jako sochy, na novějších sochách z betonu se objevuje lineární grafický prvek kontrastující s plností objemu. Barevný ornament potlačuje materiál, zjemňuje a oživuje šedý beton, upoutává pozornost od sevřenosti objemu k povrchu sochy. Tento prvek sochařka poprvé použila na třetí variantě Pýthie (2003) v podobě červených koleček na bílé patině bronzu. Motiv kruhu se často objevuje právě v grafikách. Na této soše se poprvé  vyskytuje červená linka, která tvoří ornament jaký nalezneme na pozdějších skulpturách litých z betonu – Pýthie IV, Dva – varianta III, bez názvu (2006). Sochař Zdeněk Palcr označil červenou barvu za barvu plasticity – evokuje tělesnost, která je pro abstrahované figury Moniky Immrové příznačná. Zlaté, stříbrné a bílé varianty povrchů sochy naopak podobně jako u Constantina Brancusiho odhmotňují a dodávají jim spirituální charakter. Krátce po Pýthii III. vzniká grafický cyklus Modrá série (dřevořez, 2004). V plošně pojednaném celku s jednoduchými grafickými znaky evokuje duchovní rozměr modrá plocha. Immrová zachází s barevností, která se hojně používala na antických sochách nebo sloupech gotických chrámů, střídmě. Její ornamentace evokuje otisky starých kultur. Jiný – plastický – typ linie vzniká na soše v místě, kde se střetávají jednotlivé formy a vytvářejí hranu vystupující na oblém objemu sloupů či figur.

            Immrová se stále vrací ke stejným tématům a hledá nové možnosti jejich zpracování. V různých rozměrech a materiálech, nejprve ve dřevě, pak v betonu a sádře, vzniká například několik variant diptychu Dva (2003-6). Materiál vede původní sochařskou myšlenku a určuje další postup zpracování sochy. Vzniká socha pokaždé jinak vyvážených forem. Použitím různých materiálů a úpravou jejich povrchů vznikají varianty a jednotlivé cykly. Ve dřevě, sádře, bíle patinovaném i černém bronzu formuje motiv hlavy. V jedné z variant nechává pod bílým křídovým povrchem vystupovat dřevo, jako by chtěla poukázat na neukončenost tvůrčího procesu, na jeho cykličnost, v níž probíhá hledání dokonalé formy, otevírající nové možnosti tvorby. Sochy působí dynamicky a jejich výraz je tvořen pohybem objemů, vyváženou a znepokojující vratkostí, soudržnou silou vycházející zevnitř. Podobné je to v grafikách. Socha se v pohybu lehce naklání, kruh bývá narušen, rovnováha předmětů je křehká. Přestože se Monika Immrová pohybuje v klasických kategoriích, pracuje s vědomím nedokonalosti a jejího vyvažování jako prostředkem směřování k ideálnímu tvaru, k harmonii celku.

            Hledání konečné formy je nevyčerpatelné téma. Immrová pokračuje v linii klasického moderního sochařství a vyznává tradiční umělecké hodnoty. Nestaví se do protikladu ke světu ani nehledá místo v aktuálním světě a nepřináší jeho kritiku. Přesahuje momentální aktualitu, obrací se k obecně platnému a tím také potvrzuje příslušnost ke školení, z kterého vyšla. Proces tvorby zde spočívá v hledání rovnováhy ve věčném neuzavřeném cyklu. Upozorňuje na cenné principy, které uchopuje svým dílem.

                                                                                                          Adriana Primusová

                          ZPĚT