GALERIE CAESAR
CAFÉ RESTAURANT CAESAR

 

Jana Jemelková

Narozena 4. 4. 1928 v Praze. Malířka, kreslířka, grafička (volná i užitá tvorba – exlibris a drobná grafika), ilustrátorka, autorka výzdoby zvonů z dílny rodiny Dytrychové v Brodku u Přerova. Studia: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, obor výtvarná výchova pro školy 3. stupně (1947–1951, Cyril Bouda, Martin Salcman, Karel Lidický). Samostatně vystavuje od roku 1967 (CZ, PL), kolektivně od roku 1965 (CZ, SK, PL, FIN, IS, D, NL, F, I, DK, P, BG, RUS, E, LT, MEX,USA, J). Zastoupení ve sbírkách: Muzeum umění Olomouc – Muzeum moderního umění, Moravská galerie v Brně, Univerzita Karlova v Praze, Národní knihovna v Praze, Pedagogické muzeum J. A. Komenského v Praze, Základní škola v Ketkovicích – Galerie d, Kulturní dům v Adamově, Městská knihovna v Gliwici (PL), Museo del Informazione, Comune di Senigallia (I), dále je zastoupena svými ex libris v řadě domácích a zahraničních veřejných sbírek (I, E, D, PL, HR, MEX). Členství v uměleckých skupinách a spolcích: Spolek sběratelů a přátel exlibris (od 1972), kandidátka Svazu českých výtvarných umělců (1988–1989), členka Svazu českých výtvarných umělců (1989–1990), Unie výtvarných umělců ČR (od 1990), TT klub výtvarných umělců a teoretiků, (od 1990), Spolek olomouckých výtvarníků (od 1991).

V letech 1961–1983 působila na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci jako odborná asistentka pro obor malba, zpočátku vyučovala rovněž kresbu a grafiku. Jejím prvním manželem byl malíř Miloslav Jemelka (1925–1960). Po jeho předčasné smrti vychovala jejich tři děti Tomáše (1951), Jana (1953) a Marii (1956), kteří jsou rovněž výtvarně činní. Jejím druhým manželem je sochař Bohumil Teplý.

Zahrada života

                                                                                                               Andělé umění nepotřebují.                              J. K.

 

Stále častěji si stěžujeme na uspěchanost doby, jako bychom si ji neservírovali na podnos z kočičího zlata sami, ale kdosi jiný. Kdo? Stvořitel, nebo ďábel? Hrstka od života odtržených vědců, nebo příroda, z jejíhož lůna jsme se dopracovali až k neradostnému přežívání v městských bludištích bez slunce? I takové otázky v nás mohou vzbudit po lidské i umělecké stránce zralé, zázračnosti světa bez násilí přitakávající šablonové tisky malířky, kreslířky a grafičky Jany Jemelkové (1928) – které necitlivé oko může v takzvaném provozu umění, kde plytké gagy jsou ceněny víc než soustředěná práce, snadno přehlédnout.

            Jana Jemelková se šablonovými tisky zaobírá již více než deset let, aniž by zatím vyčerpala veškeré možnosti této málo obvyklé techniky, ocitající se vlastně na pomezí  grafiky a koláže. Tu přivedli k rozkvětu a technické dokonalosti v 19. století japonští grafici, jak mi autorka prozradila.

            Dřívější umělčina grafická práce byla spjata zvláště s technikami linorytu a suché jehly. Té především. Její křehké „hřebínkové“ otisky hmoty, vytlačené ostrou jehlou, patřily na společných výstavách v 80. letech minulého století ke snadno rozpoznatelným projevům moravské větve české grafiky. V ní se – podobně jako v malbě, ale i v experimentálních polohách – vždy poměrně výrazně oproti českým autorům projevoval silný vztah k přírodě, respektive k přírodnímu dění jako takovému.

            Jinak tomu nebylo ani u Jany Jemelkové, jež však zároveň uměla v suchých jehlách přesvědčivě rozeznít i jiné struny svého nadání. Zejména smysl pro úsporné lineární a plošné vyjádření složitých prostorových vjemů, a rovněž schopnost vdechnout linkám či plochám svébytný život. Jako by s námi vedly tichý rozhovor o smyslu věcí. A ještě dodejme, že autorka ve svém výtvarném projevu nikdy neusilovala a neusiluje ani dnes o ryze formální výboje. Naopak vypovídá výhradně o tom, co bylo či je neodmyslitelnou součástí jejího ne vždy lehkého života.

            Malíř Jan Knap, autor úvodního motta, v jednom rozhovoru poznamenal, že nezná v moderním umění větší téma než motiv člověka zasazeného do krajiny. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že Jana Jemelková si z jeho pohledu vybrala pro své šablonové tisky náměty poněkud skromnější. Na vystavených tiscích totiž zřetelnou postavu nebo tvář ani nezahlédneme. Díváme-li se však pozorně, patrně nám neunikne, že vedle vůní barev, potažmo přírody, jsou její listy zcela hmatatelně prosyceny jak člověčenstvím, tak tichým holdem velikánům světové hudby (Bach, Janáček ad.), ale i kráse a neokázalé zbožnosti lidových písní. Vůbec poprvé jako jeden celek vystavené přírodní a hudební cykly (nebo jejich části) lze tedy vedle jejich samotné výtvarné kvality – mimo jiné vážně i hravě reagující na poetiku meziválečné moderny – vnímat jako oslavu života, byť jejich autorka prošla těžkými zkouškami.

            Naší pozornosti by ale neměly uniknout ani její drobné skici. Podobně jako před časem na výstavě Tomáše Černouška, architekta a rodinného přítele Jemelkových, máme nyní neobyčejnou příležitost poprvé nahlédnout do autorčiny výtvarné oblasti nejintimnější. Jejich bezprostřednost dokládá, že umění neumí být svou podstatou zbožím, nýbrž je vzájemným darem a svědectvím o nesnadné cestě k duševnímu klidu a vyrovnanosti.

 

                                                 Ladislav Daněk, 6.–12. 1. 2008

                   ZPĚT

 

 Otevřeno
Pondělí–Pátek
9.00–12.00 / 12.45—17.00
Sobota
9.00–13.00
Kontakt
Galerie Caesar
Horní náměstí-radnice
771 00 Olomouc
Czech Republic

tel.: 585 225 587

galerie.caesar@cmail.cz

2004 © Galerie CAESAR