Renáta Drábková

Narozena / Born: 14. 03. 1969, Olomouc
Studia / Studies:
1995 – 2000 Akademie múzických umění, Divadelní fakulta, obor scénografie
1998 – 2007 studijní pobyty v Bělorusku, Francii, Itálii a meditačně – tvůrčí pobyty po Čechách, v Indii, Indonésii, Thajsku, Filipínách a Řecku

Samostatné výstavy / Solo exhibitions:

2002     Ta, která tančí. Společenský dům, Neratovice
2002     Místní úřad, Neratovice
2002     Galerie Atrium, Prostějov
2002     Růžové sny. Studio Brik, Praha
2003     Vnímání. Městská knihovna, Olomouc
2003     Energie. Euro – Trend, Praha
2003     Nekonečný příběh. Galerie Primavesi, Olomouc
2004     Nekonečný příběh. Galerie Na schodech, Praha
2006     Renáta Brut Znovuzrození. Galerie Havelka, Praha
2007     Ta, která ví. Nová síň, Praha
2008     Bestiář. Galerie Caesar, Olomouc

Kolektivní výstavy / Collective exhibitions:

1998     Městská galerie, Tábor
2002    Galerie Spejsovna, Praha
2002    I velcí byli malí. Muzeum U zelené žáby, Praha
2002    Prague City centrum, Praha
2002    Galerie Sklep, Hranice na Moravě
2003    Dospělí, dospělí ?, dospělí !.... Muzeum U zelené žáby, Praha
2004    Animálie.  Galerie České plastiky, Praha
2005    Floresie. Galerie České plastiky, Praha

Bestiář Renáty Drábkové

„Bestie“ ve většině jazyků znamená nejen zvíře, ale je zároveň zosobněním zákeřných, podlých, agresivních a jinak odpudivých rysů lidské povahy. Jako by se předpokládalo, že to zvířecí v nás, je automaticky také nebezpečné. Naše animální stránka je pudová, nevypočitatelná a rozumem neovladatelná – a proto tak obávaná. Bestie je skryta v každém člověku, dřímá v něm a čeká na svoji vydatnou emocionální potravu, která jí dovolí rozrazit mříže rozumu a osvobodit se. Jsou to právě afektivně vypjaté situace, které umožňují zvířeti v nás, aby se projevilo, a je lhostejno jedná-li se o sexuální či mateřské puzení na jedné straně, či o nenávist, strach nebo boj o přežití na straně druhé. 
Tyto „bestiální“ stránky osobnosti se v tvorbě Renáty Drábkové formují do zobrazení bájné fauny, která se stala ústředním tématem její ikonografie. K němu se stále navrací, aby se znovu utkala s ambivalentním vztahem ke své vlastní animalitě, který se postupně mění z fobie ve fascinaci.  
Drábkové „zvířátka“ nejsou zdaleka tak přítulná, jak se mohou na první pohled jevit. Její „bestiář“ není vhodnou dekorací do dětských pokojíčků. I pokud tyto bytosti působí úsměvně či dokonce smyslně, fungují na principu kudlanky nábožné, která vzápětí po milostném aktu svého partnera sežere. Spíše než laskavé ilustrace k pohádkám připomínají tato hybridní stvoření zlověstná embrya uhnízděná na dně podvědomí, kde se autorka snaží dobrat poznání sama sebe a svých nejtemnějších zákoutí. Jsou to nevyzpytatelní bazilišci obývající hlubiny praoceánu snů, archetypální monstra,  která se zjevují pod rouškou noci, aby nás konfrontovala s tajemstvím, jež se bojíme pojmenovat.  
Fantomy Renáty Drábkové na sebe berou podobu elementárních bytostí obývajících jinou dimenzi jsoucna. Někdy získávají konkrétní podobu, jindy zůstávají ve stavu nerozlišené organické formy. Jsou zbaveni popisných detailů, jejich stylizace prostupuje až do oblasti znaku a symbolu. Někdy se osamoceně pohupují ve vákuu, které svojí hloubkou a zaoblením připomíná útroby, jindy se shlukují do propletenců vystupujících z bílé nicoty papíru. Nezřídka jsou obdařeni antropomorfními prvky či náznaky pohlavních orgánů. Jako takoví jsou personifikací basálních úzkostí úzce spojených s tělesností.  
Umělkyně své elementály vyvolává prostřednictvím meditačních technik, které se staly přirozenou součástí jejího tvůrčího procesu. Automatická kresba je pak prostředkem k jejich zvýtvarnění, které jim vtiskuje srozumitelnou podobu a oprošťuje je tak od děsivého aspektu: přestávají být obludou ve tmě. Autorka k nim náhle může přistupovat s nadhledem a humornou nadsázkou, která v kombinaci se znepokojivým tušením nebezpečí vytváří charakteristicky dráždivou ambivalenci jejího díla.

Terezie Zemánková

         ZPĚT