Zdeněk Sýkora - grafika



Galerie Caesar Olomouc
1. 7.–31. 7. 2008
Zahájení v úterý 1. 7. 2008 v 18 hodin

Výstava se koná pod záštitou Martina Novotného, primátora statutárního města Olomouce
a podpory Miroslava Velfla

Galerie Caesar v Olomouci je v pořadí druhou institucí, která představuje grafické dílo Zdeňka Sýkory. 
Příbramská Galerie Františka Drtikola iniciovala a  jako první uspořádala  soubornou výstavu grafického díla Zdeňka Sýkory. Na padesát z celkového počtu přibližně šedesáti autorových grafických děl je vystaveno od 10. dubna do 31. května v budově galerie Zámeček - Ernestinum, která je shodou okolností budovou, v níž Zdeněk Sýkora studoval před sedmdesáti lety na Vysoké škole báňské, než ji němečtí okupanti spolu s dalšími vysokými školami v Čechách zavřeli. Tímto osudovým zásahem se paradoxně přiblížil své budoucí dráze malíře. Výstava se stala příležitostí k revizi celého jeho grafického díla, 
k editorskému vyjasnění datací a nákladů, k analýze tvůrčích souvislostí jeho vzniku. 
S jejím zahájením vychází podrobný soupis Sýkorových volných grafických prací 
v editaci  Lenky Sýkorové knižně v nakladatelství Gallery, jako první z chystaných publikací o jednotlivých partech jeho díla. Úvod publikace přináší také pokus o vymezení, jaký vztah má Sýkorovo grafické dílo k jeho malbě, kterou autor považuje za svoji tvůrčí prioritu a v níž dosáhl všech svých nejdůležitějších objevů. Ukazuje se, že do Sýkorovy grafiky se promítá celé směřování jeho malířského díla, že však grafická tvorba není jeho přímým otiskem nebo pouhou ilustrací jeho malířských prací. Grafika mu slouží k dohledávání podstatných rysů malby, jindy k porovnávání vzájemných předností malby a grafiky jako médií, v některých případech vytváří  i anekdotickou pointu či s uspokojením vytyčuje nějaký zajímavý rys malířské polyfonie. V grafice bylo např. možné jedním rázem testovat změnu nasazení barevnosti, což by se v malířské tvorbě míjelo s uplatňovanými principy simultaneity zkoumání tvarových a barevných vztahů a navíc by to ve srovnání s ověřením v grafice trvalo neskutečně dlouho. Výslednou malbu bylo také možné v grafickém vyjádření rozkrýt např. zachycováním jednotlivých fází jejího vzniku, což umožňuje divákovi lépe pochopit metody  Sýkorovy konstrukce malířského vyjádření. Jen ve velmi výjimečných případech se malířské dílo stalo přímo předlohou ke grafice.  Shodou okolností právě takto jedna z těchto grafik prezentuje jednu dnes již nedochovanou malbu. Až na jedinou výjimku hned z počátku grafické tvorby Sýkora zvolil pro své grafické dílo serigrafii. Její mediální možnosti jsou v jisté paralele k některým rysům jeho díla – stejnobarevné syté plochy vytvořené každá nasazením jednoho síta jsou v korelaci s algoritmizovaným výběrem barev do Sýkorových maleb, exaktnost obrysů tvarů odpovídá konstruktivistickým zásadám, s nimiž přistupoval k obrazům. Postupné nasazení jednotlivých sít a v nich podle barev vydělených tvarů naopak ovlivnilo nakonec i konstrukci maleb v etapě Linií  – i v nich autor poté realizoval jen takto vytčené tvary místo dosavadních přemaleb v místě křižování linií, což přispělo k větší barevné jasnosti a k vyrovnané povrchové textuře jeho obrazů. Grafická tvorba na počátku Sýkorovy tvorby maleb vytvářených na podkladě modulů, umožňovala v tehdejších svazujících poměrech také jinak těžce dostupnou komunikaci se zahraničními diváky. Do mezinárodního povědomí jej dostalo mimo jiné i zastoupení jeho grafiky na Dokumentě 4 v roce 1968 a na Tendencích 4  v Záhřebu v roce 1969. Podklady pro vytvoření grafiky, nákresy, schémata a vzory barev, bylo možné zahraničním producentům, kteří vydávání Sýkorových serigrafií podnítili a zpočátku i převážně realizovali, snadno poslat přes hranice. Od etapy Linií přestávají mít grafiky těsnou souvislost s již realizovanými malířskými díly, pro jejich tisk jsou vytvářeny původní algoritmické koncepty, počítající s redukcí a vzájemným přizpůsobováním barev do soutisků. Význam grafické tvorby v Sýkorově díle stoupá v posledních letech také proto, že si v ní autor ověřuje i koncepty vytváření vzájemných vztahů obrazových objektů v grafických cyklech. Při bouřlivě vzrůstajícím zájmu o Sýkorovo dílo  a při tomuto zájmu neodpovídající prezentaci jeho prací na veřejnosti, mu grafika v této etapě jeho tvorby umožňuje navázat spojení s diváky, kteří chtějí mít s jeho tvorbou osobní kontakt.  Úhrnný soubor grafického díla Zdeňka Sýkory, takto poprvé vystavený, vykazuje při všech uvedených vztazích k jeho malbě vysokou uměleckou autonomii a je − při nedostupnosti možností seznámit se s celkem jeho malířského díla v souvislé instalaci − velmi účinnou připomínkou jeho výsadního postavení na české výtvarné scéně. 
Jaroslav Vančát 

Malíř Zdeněk Sýkora žije a pracuje s manželkou Lenkou v Lounech. 

Zdeněk Sýkora

Životopisná data s výstavami (výběr)

1920 narozen 3. února v Lounech, tehdy Československá republika, dnes Česká republika

1938 maturoval na lounské reálce, k jeho největším zájmům v té době patřilo fotografování a sport

1944 první obrazy, nejprve surrealistické

1945–1947 studium oboru výtvarná výchova a deskriptivní geometrie na Univerzitě Karlově v Praze

1947 začal vyučovat jako asistent na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze

1946–1949 kubistické obrazy koncem 40. let začíná malovat krajiny v plenéru

1952 první samostatná výstava, Alšova síň, Praha – převážně krajiny z okolí Loun

1958 hledání nového způsobu malby, maluje doma na zahradě

1959 setkání s Matissovou kolekcí v leningradské Ermitáži znamená rozhodující obrat v tvorbě – maluje cyklus
Zahrady, tvarově i barevně redukované obrazy

1960 základem abstraktních obrazů se stávají geometrické tvary

1962–1963 první obrazy nazvané struktury, jsou tvořeny elementy vloženými do rastru

1963 založena výtvarná skupina Křižovatka, která vznikla v Praze u "Kolářova stolu“ v kavárně Slavia a sdružovala umělce různého směřování (Vladimír Burda, Richard Fremund, Jiří Kolář, Běla Kolářová, Karel Malich, Pavla Mautnerová, Vladislav Mirvald, Zdeněk Sýkora)

1964 po několikaleté spolupráci s matematikem Jaroslavem Blažkem vznikají první programované struktury
s využitím počítače, jejichž smyslem bylo kombinatorické vyčerpání všech možných vzájemných pozic několika daných elementů, bez jakékoli souvislosti s op–artem / výstava skupiny Křižovatka, Galerie Václava Špály, Praha, text v katalogu Jiří Padrta

1965 účast na zahraničních výstavách, např. Nuove realtá nell'arte de Cecoslovacchia contemporanea, La Carabaga club d'arte, Janov; Tschechoslovakische Kunst heute, Städtische Kunstgalerie, Bochum, a Staatliche Kunsthalle, Baden–Baden; Nova Tendencija 3, Galerija suvremene umjetnosti, Záhřeb habilitace v oboru malba – habilitační přednáška na téma Některé otázky vztahu barvy a prostoru v současném výtvarném umění

1966 jmenován docentem na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, zde a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vyučoval do roku 1980 / první výstava nazvaná Konstruktivní tendence (vystavovali: Hugo Demartini, Jiří Kolář, Karel Malich, Zdeněk Sýkora), Galerie Benedikta Rejta, Louny, koncepce Jiří Padrta

1967–1969 velké realizace v architektuře v Praze (struktury): keramická stěna u Polského informačního střediska v Jindřišské ulici (dnes součástí interiéru Café Emporio)a skleněný obklad větracích komínů Letenského tunelu, architekt Josef Kales

1967 výstava Konstruktive Tendenzen aus der Tschechoslowakei (vystavovali: Hugo Demartini, Milan Dobeš, Jan Kubíček, Karel Malich, Zdeněk Sýkora, Miloš Urbásek), Studiogalerie der J.W.Goethe Universität, Frankfurt nad Mohanem, kterou organizovali Hans–Peter Riese a Zdeněk Felix

1968 vystavoval na mezinárodní přehlídce současného světového umění Documenta 4, Kassel / v časopise Výtvarné umění č. 3 byl otištěn rozhovor s Josefem Hlaváčkem Otázky pro Zdeňka Sýkoru, v němž ZS formuloval své názory na umění a vlastní práci / výstava Křižovatka a hosté, Nová citlivost, Mánes, Praha, kterou připravili Vlasta Čiháková, Zdeněk Felix, Miroslav Lamač a Jiří Padrta

1969 vystavoval na 1. bienále konstruktivního umění v Norimberku – Konstruktive Kunst: Elemente + Prinzipien, které koncipoval Dietrich Mahlow / Národní galerie v Praze poprvé zakoupila jeho práce (struktury) koncem 60. a začátkem 70. let se jeho obrazy a plastiky (struktury) dostaly do významných evropských i amerických galerií, muzeí a soukromých sbírek, např. McCrory Collection New York, sbírka Jana a Medy Mládkových Washington, Nationalgalerie Berlin, Städtische Kunstgalerie Bochum, Museum Folkwang Essen,Sammlung Etzold – Städtisches Museum Mönchengladbach, Museo de Arte Moderno Jesús Soto Ciudad Bolivar

1970 první retrospektivní výstava, Praha, Špálova galerie (od té doby až do roku 1987 v Československu nevystavoval), koncepce výstavy Zdeněk Sýkora a Jiří Padrta, texty Josef Kroutvor, Vladimír Burda – Zdeněk Sýkora, Josef Hlaváček, Jan Sekera, Josef Hlaváček – Zdeněk Sýkora, básně Emila Juliše, Ladislava Nebeského a Karla Miloty, citace textu Paula Kleea, seznam výstav Zdeněk Sýkora  ⁄ o jeho práci (ve spolupráci s Jaroslavem Blažkem) referuje mezinárodní časopis Leonardo, zabývající se především vztahy mezi vědou a uměním

1971 vystavoval na 2. bienále umění v Norimberku, „Was die Schönheit sei, das weiss ich nicht“, Künstler-Theorie-Werk, které opět koncipoval Dietrich Mahlow

1972–1973 po mnohostranných obměnách končí období struktur tzv. makrostrukturami a současně se rozvíjí nový, na náhodnosti založený systém liniových prací

1972 výstava Konstruktive Kunst aus der Tschechoslowakei (vystavovali: Hugo Demartini, Jan Kubíček, Karel Malich, Zdeněk Sýkora, Miloš Urbásek), Galerie im Erker, St.Gallen / byl vybrán na výstavu Konstruktivismus: Entwicklungen und Tendenzen seit 1913, Galerie Gmurzynska +Bargera, Kolín nad Rýnem

1973 výstava Programm – Zufall – System, Ein neuer Zweig am alten Konzept der Sammlung Etzold, Städtisches Museum, Mönchengladbach, text v katalogu Johannes Cladders

1973 vznikají první realizace obrazů, jejichž základním elementem je linie, zpočátku ještě umístěná v rastru

1974 nové liniové obrazy s důsledným využitím náhodnosti jako principu pro všechny rozhodující údaje: počet, výchozí body, šířku, délku, barvy, průběh a křižování linií; tento systém je postupně zdokonalován s cílem maximálně umožnit pohyb jednotlivých linií na ploše plátna / výstava počítačové grafiky International Computer Art Exhibition, Montreal, kterou zorganizoval Gilles Gheerbrant / pozván na akci Symposion Gorinchem´74 v Nizozemsku, na téma umění ve veřejném prostoru, zaslal návrh chodníku (85 m²), který byl v rámci sympozia realizován, v roce 2005 obnoven a přemístěn; začátek spolupráce s galeristkou Antoinette deStigter, která se na organizaci tohoto sympozia podílela

1977 jeho obrazy ze sbírky McCrory Collection byly na výstavě Aspects historiques du constructivisme et de l‘art concret, Musée d‘Art Moderne de la Ville de Paris

1979 první výstava liniových prací – Kunstcentrum Badhuis v nizozemském Gorinchem, koncepce Antoinette de Stigter

1981 výstava Cycle Média, Neuchâtel (vystavovali: Max Bill, Marinus Boezem, Christophe Gossweiler, François Morellet, Olivier Mosset, Emma Park, Dominique Stroobant), koncepce Marc Hostettler, text katalogu Maurice Besset

1982–1986 práce na rozhovoru o vlastní práci s přítelem kunsthistorikem Vítkem Čapkem, tento rozhovor byl otištěn v katalogu Zdeněk Sýkora, Retrospektiva 1945–95, Galerie hlavního města Prahy, 1995 (česky a anglicky), a v katalogu Zdeněk Sýkora, Retrospektive, Wilhelm­Hack-Museum, Ludwigshafen, 1995 (německy)

1983–84 práce na velkém liniovém obrazu Linie č. 24 (3 x 3 m, 227 linií), který později nazval Poslední soud
1983 samostatná výstava na Art´14 v Basileji ve švýcarské Galerii Média Marca Hostettlera / oženil se se svou bývalou žákyní Lenkou (16. 6. 1957, Plzeň), absolventkou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, oboru český jazyk a literatura a výtvarná výchova (1976–1981)

1984 obrazy se silnými a barevnými liniemi

1985 obrazy s liniemi, které se mohly pohybovat pouze několika náhodně vybranými směry / začátek spolupráce s manželkou Lenkou Sýkorovou

1986 první zahraniční retrospektivní výstava, Quadrat – Moderne Galerie, Josef Albers Museum, Bottrop, koncepce výstavy a katalogu Ulrich Schumacher

1987 výstava Mathematik in der Kunst der letzten dreissig Jahre, Wilhelm-Hack-Museum, Ludwigshafen, koncepce výstavy Dietmar Guderian

1988 velká retrospektivní výstava – práce od roku 1947, Dům umění, Brno, koncepce výstavy a text v katalogu Jiří Valoch, seznam výstav, životopisná data a bibliografie Lenka Sýkorová / samostatná výstava v Galerii Teufel, Kolín nad Rýnem / opět navázána spolupráce s Heinzem Teuflem, přerušená v roce 1968 / první filmový dokument – Svoboda, prostor a náhoda v díle Zdeňka Sýkory, režie Marie Cigánková, odborná spolupráce Hana Dvořáková a Jaroslav Vančát

1989 výstava Tschechische Malerei heute, Esslingen, koncepce Jana Ševčíková, Jiří Ševčík, Alexander Tolnay / realizace velkého obrazu (3 x 6 m), který byl vystaven na sympoziu Konkret 9, Norimberk, koncepce Diet Sayler / obrazy s liniemi, které měly „krátké životy“, první obraz s horizontálními liniemi (až do roku 1993)

1990 první obraz s liniemi, které mohou vycházet pouze z několika bodů (až do roku 1994)

1991 samostatná retrospektivní výstava – práce od roku 1964, Galerie Heinz Teufel, Mahlberg, a Galerie Art Affairs (Antoinette de Stigter), Amsterodam, katalog vydaly obě galerie společně, texty v katalogu Herbert W.Franke, Hans-Peter Riese, Ulrich Schumacher, Walter Witt, životopisná data, seznam výstav a bibliografie Lenka Sýkorová / výstava současného českého umění nazvaná Tradition und Avantgarde in Prag, Kunsthalle Dominikanerkirche, Osnabrück, a Rheinisches Landesmuseum, Bonn, koncepce a organizace Alena Pfautsch, Libor Veselý a Horst Vierkötter, hlavní text v katalogu Karin Thomas / jmenován čestným občanem města Loun

1992 výstava Zufall als Prinzip – Spielwelt, Methode und System in der Kunst des 20. Jahrhunderts, Wilhelm-Hack-Museum, Ludwigshafen, koncepce Bernhard Holeczek a Lida von Mengden / samostatná výstava pouze horizontálních linií, Galerie Paul Sties, Frankfurt nad Mohanem

1993 první realizace linií v architektuře – dvanáctimetrová Sýkoras Wand, pro firmu Selmoni AG, Basilej, architekt Rolf Gutmann / v České televizi vznikl v rámci cyklu Album dokument Zdeněk Sýkora, režie Svatopluk Vála, odborná spolupráce Josef Hlaváček / obrazy a plastiky na výstavě Poesie racionality, Konstruktivní tendence v českém umění 60. let, Valdštejnská jízdárna (ČMVU), Praha, koncepce a text Jan Sekera, text v katalogu Josef Hlaváček

1994 výstava Europa, Europa, Das Jahrhundert der Avantgarde in Mittel- und Osteuropa, Kunst- und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland, Bonn, vedoucí projektu Ryszard Stanislawski, Christoph Brockhaus /obrazy s lomenými liniemi a liniemi, které vytvářejí plochy / do roku 1995 souběžně s hlavní aktivitou rozvíjel možnosti malby započaté koncem 50. let – krajiny a cyklus Skvrny

1995 obrazy s liniemi, které všechny vycházejí pouze z jednoho bodu (až do roku 2004) / dvě velké retrospektivní výstavy: Galerie hlavního města Prahy, koncepce výstavy Karel Srp, texty v katalogu Jiří David, Josef Hlaváček, Hans-Peter Riese, Pavel Raiman, Vítek Čapek – Zdeněk Sýkora, Karel Srp, životopisná data, soupis výstav a bibliografie Lenka Sýkorová, a Wilhelm-Hack-Museum, Ludwigshafen, koncepce výstavy a katalogu Richard W. Gassen, texty v katalogu Richard W. Gassen, Hans-Peter Riese, Vítek Čapek – Zdeněk Sýkora, Pavel Raiman, životopis, soupis výstav a bibliografie Lenka Sýkorová

1996 samostatná výstava Bilder und Objekte 1963–1995, Galerie Schoeller, Düsseldorf

1999 putovní výstava Aspekte / Positionen – 50 Jahre Kunst aus Mitteleuropa 1949–1999, premiéra výstavy se konala ve Vídni, Museum moderner Kunst – Stiftung Ludwig, koncepce Lóránd Hegyi, české umění – Jana Ševčíková, Jiří Ševčík

1999–2007 ilustrace k několika knihám v nakladatelství Aulos, Praha: Jan Neruda – Písně kosmické (1999), Stephen Hawking a Roger Penrose – Povaha prostoru a času (2003), William Faulkner – Elly (2005), Karel Hynek Mácha – Máj (2007); spolupráce se Zdeňkem Zieglerem a Zdeňkem Křenkem – 3x získali cenu Nejkrásnější česká kniha roku v kategorii bibliofilie

2000 výstava L’autre moitié de l’Europe 4, Galerie Nationale Jeu de Paume, Paříž, koncepce Lóránd Hegyi / první samostatná výstava v Galerii Benedikta Rejta v Lounech, koncepce výstavy a katalogu Zdeněk Sýkora a Lenka Sýkorová, text v katalogu Josef Hlaváček, životopisná data a soupis výstav Lenka Sýkorová

2001 obraz Linie č. 137 z roku 1997 se stal logem pro nově otevřené muzeum moderního umění – MUMOK Stiftung Ludwig, Vídeň, koncepce výstavy Lóránd Hegyi / režisér a kameraman Jaroslav Brabec o něm natočil hodinový filmový dokument v cyklu České televize Evropané (premiéra 2002)

2002 výstava Lanterna Magika, New Technologies in Czech Art of the 20th Century, Espace EDF Electra, Paříž, koncepce výstavy Vít Havránek

2003 samostatná výstava obrazů z posledního období, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha / francouzským ministrem kultury mu byl udělen titul rytíře Řádu umění a literatury

2004 obrazy s liniemi, které formátem pouze procházejí a mají větší možnost volného pohybu / výstava Passage d’Europe, Musée d’Art Moderne, Saint-Etienne, koncepce Lóránd Hegyi

2005 největší realizace linií v architektuře – řešení vstupní haly nové budovy Řízení letového provozu České republiky, Jeneč u Prahy – dva obrazy nazvané Létání, organizace Galerie Zdeněk Sklenář / jeho stěžejní dílo Linie č. 24 - Poslední soud, 300 x 300 cm, 1984, zakoupila francouzská národní galerie Centre Pompidou v Paříži, bylo vystaveno v expozici ze sbírek muzea, nazvané Big Bang / v rakouském Salcburku mu byla udělena Herbert-Boeckl-Preis za celoživotní dílo, Museum der moderne Salzburg uspořádalo při té příležitosti jeho retrospektivní výstavu, koncepce výstavy Eleonora Louis, texty v katalogu (německy a česky) Agnes Husslein-Arco a Vladimír Drápal, životopisná data a soupis výstav Lenka Sýkorová

2007 obraz Linie č. 24 se stal součástí stálé expozice a katalogu současného umění v Centre Pompidou v Paříži od 80. let se i jeho liniové obrazy postupně staly součástí soukromých sbírek na celém světě a sbírek některých evropských muzeí, např. Stedelijk Museum Amsterdam, Josef Albers Museum Bottrop, Wilhelm-Hack-Museum Ludwigshafen am Rhein, Museum für Konkrete Kunst Ingolstadt, Neues Museum Nürnberg, MUMOK - Stiftung Ludwig Wien, Arithmeum im Forschungsinstitut für diskrete Mathematik Universität Bonn, Museum für Angewandte Kunst Köln, Sammlung Ruppert - Museum im Kulturspeicher Würzburg, Sammlung Teufel im Kunstmuseum Stuttgart, Hubertus Schoeller Stiftung – Leopold-Hoesch-Museum Düren, Musée d‘art moderne de Saint-Etienne, Musée nationale d’art moderne Centre Pompidou Paris

žije a pracuje v Lounech

© Lenka Sýkorová www.zdeneksykora.cz