GALERIE CAESAR

CAFÉ RESTAURANT CAESAR

Tisková zpráva ART PRAGUE 08 / Galerie Caesar Olomouc

Obsah:
Art Prague 08 / obecné informace
Informace o Galerii Caesar Olomouc
Okruh autorů Galerie Caesar
Expozice Galerie Caesar na Art Prague  08
Biografie vystavujících umělců

ART  PRAGUE  2008

Informace o Galerii Caesar Olomouc / Okruh autorů / Expozice na Art Prague / Biografie vystavujících umělců/

Galerie Caesar
družstvo pro podporu výtvarného umění
Horní náměstí – radnice
772 00 Olomouc

Předseda představenstva: Oldřich Šembera
Galerista: Miroslav Schubert

tel.: 585 225 587
e-mail: galerie.caesar@email.cz
www.galeriecaesar.cz

Otevřeno:

Po – Pá 9.00 – 12.00, 12.45 – 17.00
So 9.00 – 13.00

OKRUH AUTORŮ GALERIE

   Vladimír Báthory, Otto Bébar, Jana Bébarová, Ladislav Daněk, Lubomír Dostál, Vladimír Havlík, Pavel Herynek, Jan Herynek, Otakar Hudeček, Jan Jemelka, Jana Jemelková, Petr Jochmann, Jan Knap, Inge Kosková, Miroslav Koval, Anežka Kovalová, Miroslav Koupil, Slavoj Kovařík, Jiří Krtička, Jiří Kubový, Zdeněk Kučera, Milan Kunc, Petr Kutra, Markéta Kuxová, Jiří Lindovský, Michal Macků, Ondřej Michálek, Vladimír Pospíšil, Pavel Preisner, Ivo Přeček, Oskar Přindiš, Dana Puchnarová, Antonín Střížek, Oldřich Šembera, Jana Šindelová, Miroslav Šnajdr, Miroslav Šnajdr ml., Jindřich Štreit, Jiří Toman, Miroslav Urban, Ivan Václavek, Milena Valušková, Jiří Žlebek

Galerie Caesar je jedna z prvních soukromých galerií v České republice. Je činná od července 1991 (Dům U zeleného věnce, Dolní náměstí), od září 1992 sídlí v budově olomoucké radnice. Program je zaměřen na prezentaci a prodej současného vizuálního umění, na výstavy významných českých umělců ( např. M. Kunc, J. Kubíček, J. Knap, K. Vincourová, J.G. Dokoupil ad.) i autorů zahraničních (S. Chia, Salvo - Galerie Carini; V. Škoda, ad.), stejně tak je věnován prostor mladým, začínajícím či neznámým autorům (M. Kuriš, V. Kovářík, I. Grosseová ad.). Od svého vzniku galerie realizovala více jak 190 autorských i kolektivních výstav, řadu kurátorských projektů ( Tryskáči, Touha stát se indiánem, Mladé sovy ad.), mimo to se podílela na organizování řady výstav a kulturních akcí doma i v zahraničí. Ke každé výstavě je vydáván katalog  s reprodukcemi, textem a biografickými údaji, pro návštěvníky galerie zdarma.

Další informace o galerii, seznam všech uspořádaných výstav a aktuální zprávy www.galeriecaesar.cz

UMĚLCI PREZENTOVANÍ NA ART PRAGUE 2008

Vladimír Havlík, Bohdan Hostiňák, Jan Knap, Jan Kubíček, Jiří Kubový, Milan Kunc, Michal Macků, Ivo Přeček

Expozice Galerie Caesar na Veletrhu současného umění Art Prague 08
Galerie Caesar na Art Prague 2008  představí ve své expozici výběr autorů s kterými galerie soustavně spolupracuje.  Podobně jako je připravován výstavní program galerie i expozice v Mánesu je založena na konfrontaci zvučných a zavedených autorů, kteří se pohybují již mnoho let na evropské i světové výtvarné scéně (Jan Knap, Milan Kunc, Jan Kubíček) a autorů, kteří sice tvoří v olomouckém regionu, ale významem své práce ho mnohonásobně překročili – je tedy možno mluvit o českých autorech (Vladimír Havlík, Ivo Přeček, Michal Macků) a vedle toho se představí tvorba výrazného solitéra Jiřího Kubového, jehož retrospektivní výstava nyní probíhá v Galerii Brno. Hostem veletržní přehlídky je slovenský malíř Bohdan Hostiňák. 

Biografie vystavujících umělců

Havlík Vladimír 

               

7. 2. 1959 Nové Město na Moravě
Žije a pracuje v Olomouci
malba, kresba, performance / akce, grafika (počítačová)
Studia: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, katedra výtvarné výchovy /1978– 1983/
Členství:
TT klub výtvarných umělců a teoretiků, Brno (1991–1998)
Spolek olomouckých výtvarníků, Olomouc  (1991–1999)
Klub konkretistů 2 - olomoucká sekce, Olomouc (od 1999)

Vladimír Havlík působí na KVV PdF Univerzity Palackého v Olomouci  jako odborný asistent v oboru intermedia

Vladimír Havlík bývá považován za postmoderního umělce. Pohybuje se na pomezí různých žánrů, témat, technik. Počátky jeho tvorby spadají do konce 70. let. V té době začíná provádět velmi osobní performance, v ústraní zkoušel komunikovat s přírodou. Tyto akce průběhu 80. let přerostly ve veřejná a hromadná happeningová vystoupení. Během svých studií na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci se jeho ateliér stal jedním z neoficiálních center místní umělecké komunity.
Jeho kresebná a později malířská práce spadá do okruhu geometrické abstrakce i když inspiraci čerpá z reality (chrámové půdorysy, městské plány, topografie krajiny…). Jeho současné obrazy, pracující s jazykem geometrie, provedené radostnými barvami jsou navíc často vtipně pojmenovány. Zabývá se kresbou, malbou, instalací, performancí a computerovou grafikou.

Michal Macků

   
Narozen: 17.  4. 1963,  Bruntál
Žije a pracuje v Olomouci
fotograf
Studia:
1981–1985 Technologická fakulta VUT Brno
1986–1989  Institut výtvarné fotografie Praha

Zastoupení ve sbírkách / Collections:

Museum Ludwig, Cologne; Museum of Fine Arts, Houston; Museum for Fotokunst, Odense, Denmark; The Royal Library of Denmark, Copenhagen; Maison Européenne de la Photographie, Paris; Harvard Visual Center, Cambridge, Massachusetts; The Art Institute of Chicago, Illinois; Moravská galerie v Brně, Brno, Czech Republic; Muzeum Umění Olomouc, Czech Republic;  MOPA - Museum of Photographic Arts, San Diego, USA, Smith College Museum of Art, Northampton, Massachusetts, USA.

Michal Macků fotografuje již celá léta sebe sama. Fotografie se mu za tu dobu stala nejen vyjadřovacím prostředkem, ale také nástrojem sebepoznání. Oprostil pohled na sebe od falešného studu i od detailního zpytování povrchu. Vytvořil figuru, nebo spíše bytost, průvodce, vypravěče, postavu bez minulosti, bez zakotvení. Tak jako geometr pracuje s bodem, Macků variuje základní stavební prvek své tvorby – figuru. Vyprázdněnou formu lidského korpusu znova přetváří a naplňuje. Tělo neabstrahuje, ale jen odlehčuje od nedůležitých podrobností.
Macků začíná tvořit a vystavovat ještě před rokem 1989, tedy v době, která příliš nepřála individuálnímu rozvoji a osobitému projevu jednotlivce. Již od počátků však reaguje spíše na základní otázky o smyslu a omezenosti lidského života než na tlaky totalitního systému, který však do určité míry hloubání nad neodbytně lidskými otázkami vyvolal. Pro vyjádření složitých pocitů mu však nestačí tradiční fotografie. Vytváří symbolické obrazy, které se vzdáleně napojují na dekadentní a symbolistní projevy počátku 20. století. Objevuje geláž, techniku práce s uvolněnou fotografickou emulzí na principu koláže. Aktivními, haptickými zásahy do ještě vlhké a vláčné fotografické emulze, jejím rozpohybováním, se mu daří na krátký čas znovuoživit výchozí fotografický záznam. Ten se ve výsledku stává spíše plastickým obrazem než fotografií. Geláž umožňuje pracovat nejen v čase, ale i ve vrstvách. Zpočátku osamocené figury se později začínají zmnožovat, překrývat. Dochází k seriálně řazeným kompozicím, k prolínání figur, u nichž potlačuje individuální projevy i rysy.Vzniká řada velkoformátových obrazů o ztrátě identity, odpovědnosti, rozmělnění se v davu, které vrcholí zobrazením osamocenosti, vykořenění a rozplynutí. A jde ještě dál. Tak jako objev geláže umožnil fyzický vstup tvůrce do snímku, nové práce se skleněnými objekty přivádí fotografii na hranici plastiky. Macků už ne v ploše, ale v prostoru několika vrstvených a lepených skleněných desek vytváří hmatatelné objekty s průhledy do svého bizarního světa. Postavy se tu kříží s přírodními elementy, opět se ke slovu dostává živoucí a organické zmnožování motivů, deformování postavy i hra s měřítkem. Tvorba Michala Macků vyrůstá z pevného základu osobní zkušenosti. Přes drastické a kruté obrazy destruovaného těla, křičících úst až po práci s tělesnými fragmenty se postupně propracovává hlouběji, k pokusu zachytit emoce, napětí a rozkolísanost lidského nitra.

Ivo Přeček

    

*12. 9. 1935 + 21. 2. 2006
Žil a pracoval v Olomouci
Fotograf, tvůrce objektů a asambláží

Ivo Přeček patří k nejvýznamnějším představitelům české fotografie druhé poloviny 20. století. Jeho tvorba předjímala či reagovala na všechny aktuální proudy výtvarného umění posledních čtyřiceti let. Přeček fotografuje od poloviny 50. let, zásadní význam pro něj mělo členství v dnes již legendární olomoucké skupině DOFO (1959-1975). Vedle invenčního rozvíjení skupinového programu "poezie všednodennosti" se věnoval i experimentálním technikám (fotogramy, fotomontáže), jejichž výsledkem byly imaginativní práce na hranici abstrakce. Vytvářel též trojrozměrné objekty a asambláže. V 70. a 80. letech se vrátil k nemanipulované fotografii. Jeho současná tvorba tvoří syntézu obou poloh, koncem 90. let se vrátil k tvorbě prostorových objektů.

Vyučil se soustružníkem a pracoval v tomto oboru ve strojírenském podniku Sigma Olomouc, Od roku 1985 byl zaměstnán jako fotograf u Československých státních lesů a od roku 1990 působí v Muzeu umění. Fotografuje od roku 1958 jako autodidakt. Se skupinou DOFO vystavoval jako host v roce 1959, členem se stal o rok později. Od roku 1964 je kandidátem SČSVU, od 1979 evidován při ČFVU.
    Ve skupině DOFO měl blízko zejména k J. Hajnovi, s nímž sdílel zájem o tematiku pracovního prostředí a osobitého naplňování "poezie všednodennosti". Charakterizuje ji syrovými, nevymyšlenými zátišími z dílenského prostředí a fotomontážemi odložených lidských věcí, jež "zbyly" po člověku. Nezůstává však ani zdaleka u jedné polohy. V první polovině šedesátých let se pouští i do technického experimentování, které jen umocňuje jeho imaginativní sklony. Zároveň vytváří i fotografie se zřetelným smyslem pro abstrakci. O jeho fotografickém cyklu Pyramidy natočil v roce 1980 film Otakar Lenhart. Zúčastnil se řady kolektivních výstav, také v zahraničí. Samostatně vystavuje od roku 1971. Od roku 1991 člen spolku olomouckých výtvarníků.

Bohdan Hostiňák

  

Narozen: 18. 9. 1968, Svidník (Slovensko)
malíř
V letech 1991 až 1997 studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě u profesora Rudolfa Sikory, kde nyní vyučuje.

Začátkem devadesátých let, v době kdy začal Hostiňák malovat, se malovaný obraz rychle vytrácel z pozornosti mnoha umělců ve prospěch fotografie, videa, počítačového umění a dalších digitálních technik. Tato vlna sice zanechala na jeho obrazech jistou stopu, přesto však zůstal malbě věrný a tak je tomu doposud. Malíř pracuje v dlouhodobých, často značně obsáhlých cyklech, z nichž několik se představuje i na této výstavě. Jedním z nich je například cyklus zobrazující žhavý a výtvarně velmi působivý svět sopek. Další z cyklů působí značně protikladně, ať je to cyklus arkadických krajin s různými barevnými posuny a inverzemi nebo cyklus, kde klidné krajině dominují stejně klidné dívčí akty. Krajina je vůbec dominantní v Hostiňákově tvorbě. Někdy jsou to detaily přírody i s přítomným hmyzem, jindy zase krajiny se stylizovanými živly, blesky nebo křižujícími raketami. V jeho obrazech se mísí realistická malba s detaily vědecké ilustrace se zapomenutou tradicí romantické krajinomalby s její meditativností i dramatičností.
Bohdan Hostiňák začal samostatně i společně vystavovat od roku 1992. V devadesátých letech několikrát vystavoval i v České republice, měl například dvakrát samostatnou výstavu v Galerii Václava Špály.

Jiří Kubový

   
   
Narozen:  26. 5. 1950, Most
Žije a pracuje v Ústí nad Labem
malíř, kreslíř, tvůrce objektů a asambláží

Veřejné sbírky (výběr)

The University of Michigan Museum of Art, Michigan; Newport Harbor Art Museum, Newport Beach, California; Storm King Art Center, Mountanville, New York; The University of Iowa Museum of Art, Iowa; Museé St. Pierre Art Contemporain, Lyon; Kunsthalle Nürnberg, Nürnberg

Jiří Kubový patří k velice podstatným osobnostem české výtvarné scény, musíme ovšem přiznat, že jeho dílu byla věnována mnohem menší pozornost, než by skutečně zasluhovalo. Podíl na tom má jistě fakt, že umělec žije celý život v Ústí nad Labem, což donedávna žádné centrum aktuálního umění nebylo, v minulém režimu během normalizace byl navíc typus jeho tvorby podle oficiálních požadavků nepřijatelný, ale jistý podíl na tom, že je někdy přijímáno poněkud zdrženlivěji, mají i samotné charakteristiky autorova díla – těžko se zařazuje, neztotožňuje se s žádným dobovým programem, je radikální jinak, než jsou radikální zastánci jiných uměleckých názorů. Nejvíce u něj zřejmě irituje to, že zůstává určitými vazbami zakotven ve vizuálně vnímané realitě, především v přírodě a jejích fenoménech, ale reflektuje je naprosto oproštěně a nově. Kubový ve své tvorbě zrušil konvenci pravoúhlého formátu, nejčastěji čtverce nebo obdélníku, jako nezbytného předpokladu či základu dalších malířských zásahů ....
Jako určitý způsob konceptuálního zpochybnění obvyklé formy obrazu můžeme vnímat všechny obrazy Jiřího Kubového, počínaje těmi nejstaršími. Obvyklou, standardizovanou podobu obrazu vystřídal důsledně nepravidelnými vyřezávanými útvary, které přesně korespondovaly s namalovanými formami. Klíčovým aspektem těchto obrazů je nejen překvapivá novost vyřezaného tvaru, ten je pouhou součástí, je ještě kombinován s lineárními prvky v podobě dřevěných tyček a (nebo) drátů. Teprve propojením takové, morfologicky velice objevné tvarové sestavy vzniká základ, který je potom ještě malířsky pojednán ...
Naprosto originálním aspektem bylo i začlenění třeba svítících žárovek nebo funkčních zvukových reproduktorů. Začlenění světla nebo zvuku jako nové komponenty obrazu nám také signalizuje Kubového spřízněnost s protagonisty „nové citlivosti“ šedesátých let.
Konstantou celého díla Jiřího Kubového je zkoumání a tematizace samotné podoby obrazu a je tedy stále spjata s pojmy, které ji vztahují k našim zkušenostem ze světa kolem nás – zůstává ovšem přitom stále morfologicky oproštěnější a oproštěnější. Jeho cesta je vzácná právě tím, že se obohacuje o nové prostředky a nové myšlenkové postupy, ale přitom se jeho dílo – byť v nejminimálnější podobě – stále vztahuje ke klasickému médiu malby a ke klasickým syžetům, které bývaly jejich prostřednictvím zobrazovány. Je to umělec, který se zcela nevzdal obou těchto aspektů, ale modifikoval a ozvláštnil je v našem prostředí asi nejdůsledněji a nejoriginálněji.

Jan Knap  

   

Narozen: 8. 7. 1949, Chrudim
Malíř, kreslíř, ilustrátor, grafik.
Studoval v letech 1968–1969 na Stavební fakultě VUT v Praze, obor architektura. V roce 1969 odešel do Brazílie a později do Německé spolkové republiky.
V roce  1971 studoval na Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu (prof. Gerhard Richter).
V letech 1972–1982 žil a pracoval v New Yorku, 
roku 1979 Jan Knap s Milanem Kuncem a Peterem Angermannem spoluzakládá skupinu Normal.
V letech 1982–1984 studoval teologii v Římě,
1984–1989 žil a pracoval v  Kolíně nad Rýnem, 1989–1992 v Modeně. 
Od roku 1992 žije a pracuje v České republice.
Samostatně vystavuje od roku 1985 (Německo, Španělsko, Itálie, Anglie, Belgie, Nizozemí, Rakousko, ČR, USA), kolektivně od roku 1981

Jan Knap nikdy nedává svým obrazům názvy, tvoří okouzlující svět, obestřený „pohádkovým“ oparem, se závanem radosti, spočinutí, klidu a míru. Umělec je věrný vlastnímu výtvarnému projevu, hledá krásu a harmonii, spojuje středověkou a předrenesanční malbu, meditativní vize, něco mezi snem a realitou. Každý jeho obraz má vynalézavou svěžest, vždy nový pohled, i když téma je stejné – Boží přítomnost. Knapův svět je obydlen anděly a Svatou rodinou. Poklidné rodinné výjevy v strohém interiéru či tiché krajině, příprava večeře za pomoci a kontroly poletujících andělíčků – strážníčků. Madona je oděna do pláště ze zlatem, ale také do civilního oděvu s kratší sukní či zástěry. Josef je většinou zaměstnán prací, češe ovoce, pracuje se dřevem nebo jen z povzdálí pozoruje hrající si děti. Jeho obrazy nám „připomínají léta štěstí , kdy jsme si užívali opravdovou lásku našich rodičů“ – píše v jednom z mnoha Knapových katalogů Arnaldo Romani Brizzi. Umělec neustále hledá dokonalost, pracuje dlouho a soustředěně s pochybnostmi, zda jí již dosáhl. Také proto vznikají verze vybraných témat a některých kompozic, malíř studuje a přemýšlí o barvách, náladách a kompozicích. A zároveň diváka, který jeho práci delší dobu sleduje, neustále příjemně překvapuje. Jeho práce může být pro někoho neaktuální – vždyť přece nevyjadřuje naši dobu, mluví o ztraceném snu, snu o štěstí, o dávno ztracené realitě. Vize, kterou nám Knap předkládá, napomáhá uvědomit si naše křesťanské kořeny a identitu.

V letech 1948 – 1954 studoval v Praze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a v letech 1944 – 1957 Akademii múzických umění obor scénografie.
Od realistické malby, přes lettrismus a  informel přešel k nejradikálnějším formám geometrie. Stejně dobře se dokázal pohybovat i v oblasti fotografie a objektu. Strohá analýza řádu a systému, logika, zkoumání formy a akce. Člen skupiny Křižovatka.
Jan Kubíček je jeden z nejautentičtějších z řady důležitých jmen českých racionalistů generace 60.let
Svým dílem je řazen k předním reprezentantům české školy konstruktivního umění a v grafické tvorbě k zakladatelským osobnostem české serigrafie.

Milan Kunc

  

Narozen 27. 11. 1944, Praha
1964–1967 studia: AVU, Praha
1969 emigroval
1970–1975 studia: Staatlichen Kunstakademie, Düseldorf (prof. Joseph Beuys, Gerhard Richter)
1979 s Janem Knapem a Peterem Angermannem spoluzakládá skupinu Normal
1984 žije a pracuje v Kolíně nad Rýnem
1988–1991 žije a pracuje v Římě
1995–1996 ateliér New York, East Hampton
1996–1997 pracuje na keramických sochách v Den Haag
od 2001 střídavě žije a pracuje v Praze a Kolíně nad Rýnem
od  2004 žije a pracuje v Praze

V zahraničí velmi viditelný a ceněný Milan Kunc nevystavuje v Česku příliš často. Sice jako první z výrazných českých osobností, která svou prací získala respekt v zahraničí, měl Kunc již v roce 1992 přehlídku svých prací v Letohrádku Belvedér na Pražském hradě, pořádanou Kanceláří prezidenta republiky, dále pak v  roce 1996 ještě proběhla veřejností velmi navštěvovaná výstava v Galerii Václava Špály v Praze. I když Kunc nyní bydlí v Praze, vystavuje převážně ve světě, další jeho domácí prezentace proběhla v roce 2006 v Galerii Caesar v Olomouci. Na začátku roku 2007 proběhla jeho retrospektiva v Kunsthall Erfurt a koncem téhož roku připravila Galerie Caesar výstavu Milan Kunc – Zlatý věk pro Dům umění města Brna, která byla dosud největší prezentací jeho díla.
    Pražský rodák studoval na Akademii výtvarných umění. V osmém semestru byl pro  „nedostatek talentu“, tedy spíše pro konflikty s vedením Akademie, vyloučen. Po okupaci Československa zůstává v Itálii, poté odchází studovat na Akademii v Düsseldorfu, kde se mu dostalo pozvání Josepha Beuyse a stává se jeho žákem (1970). Po odchodu Beuyse z Akademie přechází Kunc do ateliéru Gerharda Richtera.
     Od roku 1974 Kunc vytváří provokativní malby vycházející ze socialistického realismu a kýče. Tuto část tvorby  nazývá Trapným realismem. V letech 1978 a 1979 vzniká „ost-pop“, kde umělec používá a kombinuje atributy propagandy socialismu a symboly západního konzumu a reklamy.
V roce 1979 spoluzakládá s Peterem Angermannem z Düsseldorfu a Janem Knapem (1949), tehdy žijícím v New Yorku skupinu Normal. Po úspěchu skupiny Normal v N.Y.C. Kunc samostatně vystavuje v Los Angeles a stává  se pevnou součástí expandující East Village scény. Po roce 1983 se Kuncova malba zbavila expresivity a zjemněla, jeho klasická technika s přesně formulovaným obsahem sahajícím od ekologie k přírodnímu mysticismu až k neoklasicistní tématice. V druhé polovině 80. let se Kuncovi otevírá Evropa, vystavuje v Londýně, Madridu a v Miláně.
Kunc  v 90. letech již nepracuje s ikonografií minulých dekád. Více se také věnuje krajině i portrétu, aktu a dalším oblíbeným tématům. Obrazy má jako vždy  promyšlené, rozvržené,  rozehráté v několika psychologických rovinách. V jeho práci nejde o provokaci, vždy chtěl vyjádřit svůj postoj k věcem, které jsou nevyřčené.
     Světoběžník Kunc se po několikaletých pobytech v Římě (1988–1991) a New Yorku (1995–1996) znovu vrací do Kolína nad Rýnem, od roku 2004 začíná žít v  Praze.
Americký vědec a výtvarný kritik Donald Kuspit píše : „Umění Milana Kunce nás oslovuje na dvou úrovních. Na jedné straně se vysmívá univerzálnímu jazyku kýče tím, že ho používá absurdním způsobem a na druhé straně ukazuje, že všechno to je až příliš  lidské a že tam, kde existuje lidská společnost, nemůže být žádný ráj.“


ZPĚT