Pavel Knapek aneb S porcelánem trochu jinak

Naším úkolem není sledovat celou dosavadní cestu Pavla Knapka – naopak chceme zdůraznit, čím se jeho dílo odlišilo a jaké nové kvality v posledních letech získalo… Přesto nemůžeme opomenout, že od počátku 70. let patřil k neformální skupině, která vystavovala většinou pod egidou Konvergence. Tvořili ji tři umělci, kteří společně začínali v době nejhorší normalizace, a ještě k tomu nikoliv v Praze, ale v Ostrově nad Ohří, tedy „ještě za Karlovými Vary“. Zde dlouhá léta pracovala a pracuje nadále také teoretička Zdenka Čepeláková, jež nejen jim obětavě a kompetentně vytvářela prostor k prezentaci. Vždy jsem ji obdivoval a obdivuju, jak  dokázala podněcovat jako vykladačka tvorby a být všem morální oporou. Každopádně to byli umělci orientovaní v nejobecnějším smyslu v podstatě konceptuálně, samozřejmě se všemi dobovými variantami a proměnami – fotograf Bořivoj Hořínek, sochař Pavel Knapek a kreslíř, autor instalací i počítačových kreseb František Steker. Teoretické zázemí a jedinečná dlouhotrvající vzájemná reflexe tvorby v domě, kde donedávna bydleli, je spojovala i v těch neblahých dobách, aby vytrvali ve věrnosti aktuálnímu umění, jak se k němu sami a zároveň společně propracovávali. Poté se doba proměnila, a tak každý z nich častěji vystupuje sám za sebe, se všemi výhodami i nevýhodami, které to samozřejmě přináší.

            Pokusím se charakterizovat dílo Pavla Knapka v jeho nejaktuálnější podobě – poslední dekádě, kterou vnímám jako novou kvalitu. Redukce geometrických forem, takříkajíc minimalistická, byla již předtím jeho charakteristickým rysem, ale někdy jako by příliš akcentovala samotné estetické kvality „jeho“ materiálu, bílého porcelánu. Postupně se sémantika těchto – stále důsledně bílých reliéfů proměňovala a tématem se stávalo samotné konceptuální zviditelňování paradoxů percepce prostoru. A protože výstavu Pavla Knapka prezentujeme v Galerii Caesar, nemohu opomenout, že to je také životním tématem olomouckého protagonisty Klubu konkretistů Zdeňka Kučery, též od počátku 70. let, avšak v klasických médiích, v grafice a především malbě. Artikulace je tedy u každého z nich jiná – v malbě a grafice jde o ryzí paradox specifických daností lidské vizuální percepce, v Knapkově trojrozměrném reliéfu je to naopak „nenápadné“ proměňování minimalistické formy v její negativ či plochu „vzadu“. V podstatě komorní formáty dovolují autorovi toto téma rozvinout v originální sochařské formě. Mile mne překvapilo, že v posledních letech nachází nové téma – možné podoby vztahu neartificiálních, v podstatě nalezených prefabrikátů z technického porcelánu a neartificiálních, od původu utilitárních, pryžových duší. Je to nová revitalizace iniciačního duchampovského gesta, díky němuž od té doby můžeme do světa umění transferovat objekty ze světa kolem nás a objevovat je jako další uměleckou komunikační kvalitu.

            V souladu se svým bytostným zaměřením Pavel Knapek vytváří lapidární sestavy, které přehodnocují minimalistické syntaxe do robustní a přitom hravé varianty. To umělci dovoluje rozehrávat subtilní sémantickou hru s dvěma významy, které připisujeme slovu duše. Spojuje se zde hra s formami a různými sémantickými konotacemi, které s sebou nesou. Různý počet prstenců, navlečených na jednu duši, vytváří jakýsi seriál možných estetických, ale také významových zhodnocení (Proměny duše, 2008), jindy zase prstenec spojuje dvě duše do nového estetického a komunikačního celku. To vše je s humorem, jenž je v těchto realizacích přítomen, stejně hravě reflektováno i v jejich názvu. Zatím nejnovější počin Pavla Knapka se nachází v proplétání samotných duší, vytvářejících jakési veliké, ale ze své podstaty měkké a proměnlivé Uzly (2009).

            Pavel Knapek originálně přehodnotil své zkušenosti z práce s utilitárními materiály a dal jim novou komunikační kvalitu, kterou vnímáme jako obohacení duchampovské linie moderního (i postmoderního) umění, paradoxně spojil pevné a měkké formy do nového, nonutilitárního konceptu a tak zároveň přinesl do sféry současného geometrického umění v nejširším slova smyslu své konceptuální téma, tedy vztah dvou utilitárních objektů, jimž jeho nová syntax přináší i nové estetické kvality. Vychází z naprosté autonomie geometrických forem, které obohacuje novou sémantikou i kontexty, jež syntetizuje v souladu s novou situací, kdy se již vyčerpala potřeba čistých, jednoznačných forem i významů ve prospěch nové polysémantičnosti či významové i formové víceznačnosti. A to je příjemný, dosud neviděný objev Pavla Knapka…

Pavel Knapek    narozen  3. 10. 1951 v Praze

1967/1971           Střední průmyslová škola keramická Karlovy Vary

1971/1977           Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

1988           účast na XIII. Mezinárodním keramickém sympoziu Bechyně, konaném v Karlových Varech

1989               II. hlavní cena na II. Mezinárodním trienále porcelánu,  Nyon /Švýcarsko,

           Čestné uznání na Světové výstavě keramiky Mino 89 /Japonsko

1994           přijat do AIC Ženeva (Académie internationale de la céramique)

1998           cena Pro Novioduno na V. mezinárodním trienále porcelánu, Nyon

Od roku 2003           vede  Ateliér keramiky a porcelánu  na VŠUP v Praze

2004           Gold Prize na 1. Evropské keramické soutěži, Atény /Řecko

2005           účast na 5. Mezinárodním konvicovém sympoziu ve Studiu Thun v Lesově

Žije a pracuje střídavě v Ostrově a v Praze, e-mail:  knapek@vsup.cz

samostatné výstavy

1991           Konvergence, Galerie Fronta, Praha (s B. Hořínkem a F. Stekerem)

           Galerie Můstek, Praha,

1992           Konvergence II, Státní galerie výtvarného umění v Chebu (s B. Hořínkem a F. Stekerem)

1992/95/99           Galerie Ars Temporis, Klagenfurt /Rakousko

1993           Knapek, Hořínek, Steker, Galerie Scherer, Miltenberg /SRN

           Galerie G, Judenburg /Rakousko

           Galerie Knyrim, Regensburg /SRN

1994               Art Glas Centre, Schwalkwijk /Nizozemí

           AJG, Zámek Bechyně (s R. Krásou)

           Galerie Alfa Omega, Karlovy Vary (s H. Exnarovou)

1995           Galerie Groll, Naarden /Nizozemí

           Convergo, Marstall, Rastatt (s B.Hořínkem a F. Stekerem) /SRN

           Rosenthal-Theater, Selb /SRN

1996           Galerie De Roeschaert, Houtave (s E. Grosseovou) /Belgie

1997           Galerie Goller, Selb /SRN

1998           Dva pohledy, Galerie U prstenu, Praha (s E. Grosseovou)

           Dialog, Cultureel Centrum, Herk-de-Stad  (s J. Vikovou) /Belgie

           Musée de Romans /Francie

1999           Galerie Brauckmann, Heemstede /Nizozemí

2000           Galerij Pi kwadraat, Erpe /Belgie

           Galerie am Schrotturm, Schweinfurt /SRN

2002           Galerij Pi kwadraat, Erpe /Belgie

2003           Chateau de Meillonnas (s E. Roucka) /Francie

2004           Socha a objekt, Galerie XXL Louny ( se  Z. Maninou)

2005           Keramika a porcelán, Galerie v kostele sv. Marka, Soběslav (s A. Wernerem a Z. Maninou)

2006 Galerij Pi kwadraat, Erpe /Belgie

2007 Porcelán  i porcelán, Galerie Špejchar, Chomutov, (se S. Kavanovou)

         Reliéfy – Pavel Knapek, Galerie Dorka, Domažlice

         3+1 s výhledem do parku, Letohrádek Ostrov (s B. Hořínkem, F. Stekerem a P. Želechovským)

2008 Dej do toho duši, Galerie VŠUP, Praha

společné výstavy

v letech 1989 až 2009 účast na více než padesáti výstavních projektech v Čechách i v zahraničí

Itálie, Rakousko, Německo, Švýcarsko, Japonsko, USA, Polsko, Slovensko, Francie, Nizozemí, Španělsko, Belgie, Dánsko

zastoupení ve sbírkách

Uměleckoprůmyslové muzem, Praha,  Západočeské muzeum, Plzeň,  Galerie umění Karlovy Vary,

Karlovarské muzeum,  AJG Hluboká nad Vltavou,  Městské muzeum, Nyon,

Museum fůr neue Kunst, Freiburg im Breisgau,  Musée de Romans.