Jolana Havelková

U nás

   Tvorba Jolany Havelkové bývá přiřazována k současné fotografii, ale některé  práce není možné včlenit do tradičních kategorií či jednoznačně přiřadit k určitému médiu. Obecně lze říci, že se autorka dlouhodobě zabývá médiem fotografie a jeho užitím v současném umění, od přímého nemanipulovaného obrazu až k těm pracím, které vznikly jako výsledek kombinací dalších technik a postupů.

   Inspiračním zdrojem cyklů krajina 06, Původní plán a Návrh na změnu partitury je město Kolín a krajina nacházející se kolem; i když představují spíše esenci těchto míst než nějaký popisný záznam. První dva soubory se zabývají především prostorem, jeho strukturou, vnitřními vztahy a určujícími prvky vzhledem k perspektivě, ale také možnostmi vnímání a zobrazování prostoru (což je částečně také podstatou  dalšího cyklu s názvem První bruslení). Charakteristické pro některé z vystavených prací je také konstruování vlastní reality, neumožňující ale hranici mezi viděným a zobrazeným přesně určit. A i tam, kde se zdá, že  Havelková se skutečností nijak nemanipuluje, nikdy není jistota.

Nejstarším prezentovaným souborem je projekce snímků rovinného Polabí pokrytého sněhovou pokrývkou s názvem krajina 06. Fotografie byly pořízeny mobilním telefonem s minimálním rozlišením obrazu a nízkou  světelností, což jim i při zvětšení na projekční plochu dodává zvláštní, abstrahující charakter a barevnost. Z mlhy se vynořuje určující linie horizontu a občasné siluety – stromy, možná stohy, stavení… Výsledkem jsou téměř monochromní obrazy, s krajinou převedenou do několika základních tvarů. Opuštěnost, nereálnost prostoru dodává snímkům až existenciální charakter – ale samotná cesta krajinou musela mít i očistný význam – autorka o ní často hovoří jako o dobrodružství vidění.

Téměř v protikladu k tomuto souboru stojí zmiňovaný Původní plán. Proti chvějícím se, efemérním snímkům krajiny stojí kontrastní, černobílé, téměř dokonalé záběry budov. Pohled na domy z perspektivy chodce dívajícího se nahoru proměňuje tvary, proporce, zdánlivě podstatné věci potlačuje a upozorňuje na skryté, přehlížené. Některé objekty nejsou na první dojem rozpoznatelné, mnohdy vypadají jako stavebnice. Podobně jako u krajin, také u těchto snímků vystupuje do popředí spíše plošná struktura. Hluboký prostor, tedy pohled nahoru je redukován na čisté základní tvary (trojúhelník, kruh, čtverec) a jejich výseče. Vznikají tak díla pracující s jazykem geometrie, s řádem a jeho následným porušováním.

Uliční síť a prostorové rozčlenění domů umožňuje také analyzovat vztahy mezi jednotlivými tvary či jejich detaily, a to jak v bohatých sestavách, tak v minimalistických, abstraktních kompozicích. Redukce barvy do černobílé škály, u všech snímků sjednocených do identické tonality, dává ještě více vyniknout geometrizující struktuře a potlačuje vazbu na původní reálnou předlohu.

Třetí soubor nevychází z konkrétní existující prostorové situace, ale spíše z vědomí, jak jsou písně Františka Kmocha neodmyslitelně spjaté s obyvateli tohoto středočeského regionu. S Kmochovými skladbami a jejich aranžmá vycházely stovky notových sešitků, k jeho poctě se v Kolíně koná opulentní festival dechové hudby. Píseň Kolíne, Kolíne napadne snad každého, pokud v těchto místech zastaví; pro někoho je Kmoch téměř synonymem Kolína. Z tohoto pocitu vzniká, respektive to jsou východiska série nazvané Návrh na změnu partitury. Jolana Havelková skenuje notové záznamy z postupně skupovaných sešitků a s touto materií dále naprosto svobodně pracuje. Notové záznamy i jednotlivé hudební sekvence upravuje, vrství je, násobí, překrývá, odebírá... Mění partituru. Z Kmochovy interpretace původních lidových písní vznikají záznamy nové, dosud neodehrané skladby. Společný charakter celému souboru dodává základní struktura, a to je notová osnova a tvar not. Snad nejblíže mají partitury k postupům užívaným v lettrismu, jenom fascinace písmem je nahrazena fascinací notami, jejich tvary, rytmem, dynamikou. Někdy na povrch vystoupí více jednotlivý grafém, jindy vzniká složitá, vrstvená struktura vycházející z geometrického tvarosloví či ještě lépe z podoby počítačových kódů. Výslednou podobou bývá fotografie či fotogram (ať solitér, nebo malá série), jindy autorka zůstává u digitálních tisků a vznikají větší cykly ponechávající celý původní sešitek pohromadě, ovšem ve velmi transponované podobě.

            Soubor První bruslení v sobě propojuje již několik popsaných přístupů. Ze spontánního záznamu vznikla téměř konceptuálně působící série fotografií, v nichž autorka  zachytila  okamžiky prvních bruslařských pokusů svého syna Matyáše. Z běžného zážitku vykouzlila snímky, které jsou reálnou stopou po dané události, zároveň v sobě nesou jakýsi deníkový prvek, subjektivní záznam neopakující se události. I zde se rozvíjí dlouhodobá analýza viděné či zaznamenané reality a její následné transformace do obrazu – pokud použijeme terminologii z dějin umění, tak nejvíce evokující strukturální grafiku 60. let. Je zde použit opačný proces než u minimalistických krajin, kde je hluboký prostor redukován na plochu. V Prvním bruslení je plocha zmrzlé, zasněžené hladiny zásahem brusle „otevřena“ – rozryta, rozkryta – snímkům je dodána ve formě jakýchsi kvaziznaků prostorová hloubka. 

            V tvorbě  Jolany Havelkové se šťastným způsobem spojuje několik pozoruhodných věcí – nese v sobě tradici experimentální a konceptuální fotografie, obohacenou o digitální technologie, odvahu opouštět vyzkoušené postupy a hledat nová témata, hrát si s médii a zároveň schopnost přenést jedinečný okamžik do nadčasové roviny. To z ní dělá jednu z nejoriginálnějších autorek u nás.

Helena Musilová

Celoroční výstavní program Galerie Caesar je podporuje
Ministerstvo kultury ČR a Olomoucký kraj.

Year-round programme of Galerie Caesar is supported by
Czech Ministry of Culture and Olomouc Region.

mediální partner / media partner