Vzdělání
1995–2002 AVU Praha (Jiří David, Milan Knížák)

Samostatně vystyvuje od roku 1994, kolektivních výstav se účastní od roku 1997.

Jeho dílo je zastoupeno na klíčových skupinových prezentacích současné malby (Klasika 2000. Výběr ze současné malířské a sochařské tvorby nejmladší české generace. Muzeum umění, Olomouc 2000; Nejmladší. Přehlídka výtvarného umění nejmladší generace z let 1995–2003. Národní galerie, Veletržní palác, Praha 2003; Perfect Tense. Jízdárna Pražského hradu, Praha 2003/2004; Malíři 03. Galerie Klatovy / Klenová, Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech, Klatovy 2004; Intercity: Berlín – Praha. Mánes, Praha 2004; Současná mladá malba. Wannieck Gallery, Brno 2008; Česká malba generace 90. let. DUMB, Brno 2011).

Zastoupení ve sbírkách / Representation in collections
Národní galerie, Praha
Východočeská galerie, Pardubice
Galerie Klatovy / Klenová, Klatovy
Galerie Felixe Jeneweina, Kutná Hora

Akt Buddha. 2010, akryl na plátně, 200 x 150 cm	Berlin. 2009–2010, akryl na plátně, 225 x 170 cm	Kozy. 2006, akryl na plátně, 180 x 190 cm	Kytice v dešti. 2010, akryl na plátně, 200 x 150 cm	Londýn. 2010, akryl na plátně, 220 x 160 cm

Jakub Špaňhel se na umělecké scéně objevil suverénně a naráz a jeho malířství bylo jako zjevení skutečné, aktuální pravdy o malbě, kterou právě po desáté pochovávali. Z pražského akademického příšeří vystoupil malíř jako osobnost mimořádná a svérázná. Hlásil se ke svým učitelům – Jiřímu Davidovi, Milanu Knížákovi a také k Jiřímu G. Dokoupilovi, v jehož ateliéru pracoval. Již v posledním ročníku studia na pražské AVU upozornil na sebe obrazy interiérů kostelů a katedrál a také hřbitovů, tedy dílem „na staré motivy“, na vznešenost a také určitou melancholii míst zásvětných a opuštěných, ta pražská z počátku dominovala. Následovaly akty, květiny, noční výjevy z cest – obrazové cykly (série) časově neuzavřené.  Vedle toho také obrazy, na jejichž ploše se námět seriálově opakoval, „ubíhal“ jako na filmovém pásu: kříže, parůžky, půllitry, kozy, slepice, plachetnice, květináče. Byly to práce velice osobní a byla v nich danost situace a místa. Po tématech „domácích“ následovaly obrazy z cest a velkoměst.  Malíř opět rozšířil okruh svých námětů o benzínové pumpy, banky. Jestli měly tyto obrazy něco společné, byla to potemnělá scéna z níž námět vystupoval jako výjev. Tedy: dramatičnost výjevu. V Špaňhelově obrazech bylo od počátku možné spatřit rozmach, velkolepost gesta a také autonomii námětu, jenž se neutápí v konvenci žánru a především: nepohrává si s tzv. „postmoderní“ víceznačností symbolů. Špaňhelovo malířství se od počátku sice drželo tématu, ale nebylo vypravěčské a také v něm nenajdeme nic literátského. Nejsou v něm žádné příběhy kromě toho čistě malířského, tedy způsobu jak pracovat se světlem a jak (velice opatrně a střídmě) zacházet s barvami, jejichž řeč je odedávna považována za jakýsi ekvivalent melodie a významů.
Jestliže mu něco význačného předali jeho výše zmínění učitelé, bylo to konceptuální myšlení, uvažování v takových celcích, které vyčerpávají jednu jedinou ideu.
Jakub Špaňhel je malířem jednotlivostí, které jsou součástí světa jenž nás obklopuje, světa, v němž se vše seriálově opakuje a mění, rodí se a zaniká v šerosvitu či tmě velkého neznáma. Vychází z předlohy a konkrétního modelu a jako malíř emocí, gest a nálad míří do všeobecnosti  téměř kosmické. Není to nic nového pod sluncem, ale – jako by dodával: jsou zde lidé, místa a věci, které mám rád.
Malíř má ovšem svá oblíbená témata, pracuje v jejich rámci, vyčerpává je a po čase se k nim obvykle vrací a také jejich okruh pozvolna rozšiřuje. Zde divák spatří mnohý protiklad a paradox, třeba ten, že  vedle témat prastarých (kytice, ženský akt) maluje také benzínové pumpy a banky, tedy jakési emblémy současnosti. Miluje věci poznamenané časem  ale také symboly současnosti  a emblémy věku moderního věku. Nemá žádná – nebo téměř žádná apriorní vymezování se a ohraničování svého světa, třeba jen obrazového. Svoji malířskou řeč zakládá na emotivní zkratce, na způsobu jak podat své náměty  v čistém a co nejpůvodnějším stavu. Možná není zbytečné dodávat, že  toto autentické a autonomní malířství je prosté všech  provokací a skandálů, které patří spíše k dědictví avantgard, i těch nejsoučasnějších.     Zdá se, že malířům a básníkům ještě stále jde o to samé: vyjádřit „všechny krásy světa“.

Celoroční výstavní program Galerie Caesar podporuje
Ministerstvo kultury ČR, Olomoucký kraj a statutární město Olomouc.

Year-round programme of Galerie Caesar is supported by
Czech Ministry of Culture and Olomouc Region and the City of Olomouc.

mediální partner / media partner