Ve volné fotografické tvorbě se věnuje zejména fotografiím přírody a jejích částí – jeho hlavním zájmem je detail, výsek, prostě malá, pečlivě vyhledaná část skutečnosti. V Borkově tvorbě detail chápaný jako umělecká zkratka vystihuje to nejpodstatnější a nejzajímavější z okolního světa. Řeklo by se, že zájem o zdánlivě tak nicotné věci, jako jsou stébla trav, zmrzlé kapky vody nebo zlomené větve stromů, je zbytečný. Ale v životě a tedy i v umění, chápaném jako vyjádření podstaty života, není nic, co by bylo nicotné.

Příroda, která je Borkovým leitmotivem, ho nevybízí k věcnému dokumentování, ale k nalézání a zachycování jejích úžasných estetických kvalit. Zachycená realita zůstává sice stále výsekem skutečné přírody, ale zásadní část obrazového sdělení má rysy čistě subjektivního díla. Fotografování přírody předpokládá aktivní přístup autora k dané předloze. Rozvinutou představivostí a osobitou schopností proměňovat skutečnost – to jest rozhodnout o přesnosti, neostrosti či rozplývání, o deformaci, o úhlu pohledu – fotograf ve svém obraze ztvárňuje vnitřní vlastnosti, vnitřní život zvolených předmětů. Sám vlastně vytváří realitu novou.

Klíčovou roli, koneckonců jako u všech fotografických prací, hraje v Borkových fotografiích světlo a stín. Ostře modelují struktury materiálu, vytvářejí grafické efekty, formují nové a nečekané vztahy mezi přírodninami. Díky tomu často námět, běžně pevně vězící ve věcnosti, má na pozitivu charakter téměř abstraktní. Podstatnou roli v Sedlákových snímcích hraje barva, která vytváří náladu a charakter snímků. Barevná fotografie patří zdánlivě k nejjednodušším, ve skutečnosti však k nejtěžším fotografickým projevům. Tím, že si fotograf sám snímek nezvětšuje, ale je nucen spoléhat na třetí osobu, musí mít v okamžiku stisknutí spouště naprosto jasno v tom, co, proč a s jakým cílem fotografuje.

Sedlákovy lyrické snímky nejsou křiklavé, nechtějí prvoplánově šokovat – svědčí o stálém hledání krásy a harmonie – v nás i okolo nás.  

Mgr. Helena Musilová

Tvorbu Dalibora Sedláka sleduji již několik let. Mohu pozorovat, jak se proměňuje rukopis tohoto výrazného autora.
Původní tvorba byla zaměřena více na krajinu a její realističtější ztvárnění, To bylo prioritní.
Postupně se tvorba abstrahuje a dostává jinou dimenzi. Prioritní je emocionální působení, meditativní rovina.
Vznikají tak mimořádné obrazy, které nás fascinují svou imaginací. 
                                                                                                         
Prof. Mgr. Jindřich Štreit