|
Galerie Caesar v
Olomouci je v pořadí druhou institucí, která představuje grafické dílo Zdeňka
Sýkory.
 Příbramská
Galerie Františka Drtikola iniciovala a jako první uspořádala
soubornou výstavu grafického díla Zdeňka Sýkory. Na padesát z
celkového počtu přibližně šedesáti autorových grafických děl
je vystaveno od 10. dubna do 31. května v budově galerie Zámeček - Ernestinum, která je shodou okolností
budovou, v níž Zdeněk Sýkora studoval před sedmdesáti lety na
Vysoké škole báňské, než ji němečtí okupanti spolu s dalšími vysokými školami v Čechách zavřeli. Tímto osudovým zásahem se paradoxně přiblížil
své budoucí dráze malíře. Výstava se stala příležitostí k
revizi celého jeho grafického díla,
k editorskému vyjasnění datací
a nákladů, k analýze tvůrčích souvislostí jeho vzniku.
S jejím zahájením
vychází podrobný soupis Sýkorových volných grafických prací
v
editaci Lenky Sýkorové knižně v
nakladatelství
Gallery, jako první
z chystaných publikací o jednotlivých partech jeho díla. Úvod
publikace přináší také pokus o vymezení, jaký vztah má Sýkorovo
grafické dílo k jeho malbě, kterou autor považuje za svoji tvůrčí
prioritu a v níž dosáhl všech svých nejdůležitějších objevů.
Ukazuje se, že do Sýkorovy grafiky se promítá celé směřování
jeho malířského díla, že však grafická tvorba není jeho přímým
otiskem nebo pouhou ilustrací jeho malířských prací. Grafika mu
slouží
k dohledávání podstatných rysů malby, jindy k porovnávání
vzájemných předností malby a grafiky jako médií,
v některých případech
vytváří  i anekdotickou pointu či s uspokojením vytyčuje nějaký
zajímavý rys malířské polyfonie. V grafice bylo např. možné jedním
rázem testovat změnu nasazení barevnosti, což by se v malířské
tvorbě míjelo s uplatňovanými principy simultaneity zkoumání
tvarových
a barevných vztahů a navíc by to ve srovnání s ověřením v grafice trvalo neskutečně dlouho. Výslednou malbu bylo také možné
v grafickém vyjádření rozkrýt např. zachycováním jednotlivých fází
jejího vzniku, což umožňuje divákovi lépe pochopit metody Sýkorovy
konstrukce malířského vyjádření. Jen ve velmi výjimečných případech
se malířské dílo stalo přímo předlohou ke grafice. Shodou okolností právě takto jedna z těchto grafik prezentuje jednu
dnes již nedochovanou malbu. Až na jedinou výjimku hned z počátku
grafické tvorby Sýkora zvolil pro své grafické dílo serigrafii. Její
mediální možnosti jsou v jisté paralele k některým rysům jeho díla
– stejnobarevné syté plochy vytvořené každá nasazením jednoho síta
jsou v korelaci s algoritmizovaným výběrem barev do Sýkorových
maleb, exaktnost obrysů tvarů odpovídá konstruktivistickým zásadám,
s nimiž přistupoval k obrazům. Postupné nasazení jednotlivých sít
a v nich podle barev vydělených tvarů naopak ovlivnilo nakonec i
konstrukci maleb v etapě Linií  – i v nich autor poté
realizoval jen takto vytčené tvary místo dosavadních přemaleb v místě
křižování linií, což přispělo k větší barevné jasnosti a k
vyrovnané povrchové textuře jeho obrazů. Grafická tvorba na počátku
Sýkorovy tvorby maleb vytvářených na podkladě modulů, umožňovala
v tehdejších svazujících poměrech také jinak těžce dostupnou
komunikaci se zahraničními diváky. Do mezinárodního povědomí jej
dostalo mimo jiné i zastoupení jeho grafiky na Dokumentě 4 v
roce 1968 a na Tendencích 4 v Záhřebu v roce 1969. Podklady
pro vytvoření grafiky, nákresy, schémata a vzory barev, bylo možné
zahraničním producentům, kteří vydávání Sýkorových serigrafií
podnítili a zpočátku i převážně realizovali, snadno poslat přes
hranice. Od etapy Linií přestávají mít grafiky těsnou
souvislost s již realizovanými malířskými díly, pro jejich tisk
jsou vytvářeny původní algoritmické koncepty, počítající s
redukcí a vzájemným přizpůsobováním barev do soutisků. Význam
grafické tvorby v Sýkorově díle stoupá v posledních letech také
proto, že si v ní autor ověřuje i koncepty vytváření vzájemných
vztahů obrazových objektů v  grafických cyklech. Při bouřlivě vzrůstajícím
zájmu o Sýkorovo dílo a při tomuto zájmu neodpovídající
prezentaci jeho prací na veřejnosti, mu grafika v této etapě jeho
tvorby umožňuje navázat spojení s diváky, kteří chtějí mít s
jeho tvorbou osobní kontakt. Úhrnný soubor grafického díla Zdeňka
Sýkory, takto poprvé vystavený, vykazuje při všech uvedených vztazích
k jeho malbě vysokou uměleckou autonomii a je − při
nedostupnosti možností seznámit se s celkem jeho malířského díla v souvislé instalaci − velmi účinnou připomínkou jeho výsadního
postavení na české výtvarné scéně.
Jaroslav Vančát
Malíř Zdeněk Sýkora žije a pracuje s manželkou Lenkou v
Lounech.
Zdeněk Sýkora
1920 narozen 3.února v
Lounech, tehdy Československá republika, dnes Česká republika
• 1945–1947 studium oboru výtvarná výchova a deskriptivní
geometrie na Univerzitě Karlově v Praze • 1947 začal vyučovat
jako asistent na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty
Univerzity Karlovy v Praze •1944–1958 první obrazy, nejprve
surrealistické a kubistické, později maloval krajiny v plenéru
• 1952 první samostatná výstava, Alšova síň, Praha
– převážně krajiny z okolí Loun • 1958 hledání nového
způsobu malby, maluje doma na zahradě • 1959 setkání s
Matissovou kolekcí v leningradské Ermitáži znamená rozhodující
obrat
v tvorbě – maluje cyklus Zahrady, tvarově i barevně
redukované obrazy • 1960 základem abstraktních obrazů se stávají
geometrické tvary • 1962–1963 první obrazy nazvané
struktury, jsou tvořeny elementy vloženými do rastru • 1963
založena výtvarná skupina Křižovatka, která vznikla v Praze u
„Kolářova stolu“ v kavárně Slavia a sdružovala umělce
různého směřování (Vladimír Burda, Richard Fremund, Jiří Kolář,
Běla Kolářová, Karel Malich, Pavla Mautnerová, Vladislav Mirvald,
Zdeněk Sýkora) • 1964 po několikaleté spolupráci
s
matematikem Jaroslavem Blažkem vznikají první programované struktury
s využitím počítače, jejichž smyslem bylo kombinatorické vyčerpání
všech možných vzájemných pozic několika daných elementů, bez jakékoli
souvislosti s op-artem • výstava skupiny Křižovatka, Špálova
galerie, Praha, text v katalogu Jiří Padrta • 1965 účast na
zahraničních výstavách, např. Nuove realtá nell‘arte de
Cecoslovacchia contemporanea, La Carabaga club d‘arte, Janov;
Tschechoslovakische Kunst heute, Städtische Kunstgalerie, Bochum, a
Staatliche Kunsthalle, Baden-Baden; Nova Tendencija 3, Galerija
suvremene umjetnosti, Záhřeb • habilitace v oboru malba
– habilitační přednáška na téma Některé otázky vztahu
barvy a prostoru v současném výtvarném umění • 1966 jmenován
docentem na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity
Karlovy v Praze, zde a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vyučoval
do roku 1980 • první výstava nazvaná Konstruktivní tendence
(vystavovali: Hugo Demartini, Jiří Kolář, Karel Malich, Zdeněk Sýkora),
Galerie Benedikta Rejta, Louny, koncepce Jiří Padrta •
1967–1969 velké realizace v architektuře v Praze (struktury):
keramická stěna u Polského informačního střediska v Jindřišské
ulici a skleněný obklad větracích komínů Letenského tunelu,
architekt Josef Kales • 1967 výstava Konstruktive Tendenzen
aus der Tschechoslowakei (vystavovali: Hugo Demartini, Milan Dobeš, Jan
Kubíček, Karel Malich, Zdeněk Sýkora,
Miloš Urbásek),
Studiogalerie der J. W. Goethe Universität, Frankfurt nad Mohanem,
kterou organizovali Hans-Peter Riese a Zdeněk Felix • 1968
vystavoval na mezinárodní přehlídce současného světového umění
Documenta 4, Kassel • v časopise Výtvarné umění č. 3 byl
otištěn rozhovor s Josefem Hlaváčkem Otázky pro Zdeňka Sýkoru, v
němž ZS formuloval své názory na umění a vlastní práci • výstava
Křižovatka a hosté, Nová citlivost, Mánes, Praha, kterou připravili
Vlasta Čiháková, Zdeněk Felix, Miroslav Lamač a Jiří Padrta
• 1969 vystavoval na 1. bienále konstruktivního umění v
Norimberku – Konstruktive Kunst: Elemente + Prinzipien, které
koncipoval Dietrich Mahlow • Národní galerie v Praze poprvé
zakoupila jeho práce (struktury) • koncem 60. a začátkem 70.
let se jeho obrazy a plastiky (struktury) dostaly do významných
evropských i amerických galerií, muzeí a soukromých sbírek, např.
McCrory Collection New York, sbírka Jana a Medy Mládkových
Washington, Nationalgalerie Berlin, Städtische Kunstgalerie Bochum,
Museum Folkwang Essen, Sammlung Etzold – Städtisches Museum Mönchengladbach,
Museo de Arte Moderno Jesús Soto Ciudad Bolivar
• 1970 první
retrospektivní výstava, Praha, Špálova galerie (od té doby až do
roku 1987
v Československu nevystavoval), koncepce výstavy Zdeněk Sýkora
a Jiří Padrta, texty Josef Kroutvor, Vladimír Burda – Zdeněk Sýkora,
Josef Hlaváček, Jan Sekera, Josef Hlaváček – Zdeněk Sýkora,
básně Emila Juliše, Ladislava Nebeského a Karla Miloty, citace textu
Paula Kleea, seznam výstav Zdeněk Sýkora • o jeho práci
(ve spolupráci s Jaroslavem Blažkem) referuje mezinárodní časopis
Leonardo, zabývající se především vztahy mezi vědou a uměním
• 1971 vystavoval na 2. bienále umění v Norimberku, „Was
die Schönheit sei, das weiss ich nicht“, Künstler- Theorie-Werk,
které opět koncipoval Dietrich Mahlow • 1972–1973 po
mnohostranných obměnách končí období struktur tzv.makrostrukturami
a současně se rozvíjí nový, na náhodnosti založený systém
liniových prací • 1972 výstava Konstruktive Kunst aus der
Tschechoslowakei (vystavovali: Hugo Demartini, Jan Kubíček, Karel
Malich, Zdeněk Sýkora, Miloš Urbásek), Galerie im Erker, St.Gallen
• byl vybrán na výstavu Konstruktivismus: Entwicklungen und
Tendenzen seit 1913, Galerie Gmurzynska + Bargera, Kolín nad Rýnem
• 1973 výstava Programm – Zufall – System, Ein neuer
Zweig am alten Konzept der Sammlung Etzold, Städtisches Museum, Mönchengladbach,
text v katalogu Johannes Cladders • 1973 vznikají první
realizace obrazů, jejichž
základním elementem je linie, zpočátku ještě umístěná v rastru
• 1974 nové liniové obrazy s důsledným využitím náhodnosti
jako principu pro všechny rozhodující údaje: počet, výchozí body,
šířku, délku, barvy, průběh a křižování linií; tento systém
je postupně zdokonalován s cílem maximálně umožnit pohyb jednotlivých
linií na ploše plátna • výstava počítačové grafiky
International Computer Art Exhibition, Montreal, kterou zorganizoval
Gilles Gheerbrant • pozván na akci Symposion Gorinchem
’74 v Nizozemsku, na téma umění ve veřejném prostoru, zaslal
návrh chodníku (85 m2), který byl v rámci sympozia realizován, v
roce 2005 obnoven a přemístěn; začátek spolupráce s galeristkou
Antoinette de Stigter, která se na organizaci tohoto sympozia podílela
• 1977 jeho obrazy ze sbírky McCrory Collection byly na výstavě
Aspects historiques du constructivisme et de l‘art concret, Musée
d‘Art Moderne de la Ville de Paris • 1979 první výstava
liniových prací – Kunstcentrum Badhuis v nizozemském Gorinchem,
koncepce Antoinette de Stigter • 1981 výstava Cycle Média, Neuchâtel
(vystavovali: Max Bill, Marinus Boezem, Christophe Gossweiler, François
Morellet, Olivier Mosset, Emma Park, Dominique Stroobant), koncepce Marc
Hostettler, text katalogu Maurice Besset • 1982–1986 práce
na rozhovoru o vlastní práci s přítelem a kunsthistorikem Vítkem Čapkem,
tento rozhovor byl otištěn v katalogu Zdeněk Sýkora, Retrospektiva
1945 – 95, Galerie hlavního města Prahy, 1995 (česky a
anglicky), a v katalogu Zdeněk Sýkora, Retrospektive, Wilhelm-Hack-Museum,
Ludwigshafen, 1995 (německy)
• 1983–84 práce na velkém
liniovém obrazu Linie č. 24 (3 × 3 m, 227 linií), který později
nazval Poslední soud
• 1983 samostatná výstava na Art
‘14 v Basileji ve švýcarské Galerii Média Marca Hostettlera
• oženil se se svou bývalou žákyní Lenkou (16. 6. 1957, Plzeň),
absolventkou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, oboru český
jazyk a literatura a výtvarná výchova (1976–1981) • 1984 obrazy se silnými
a barevnými liniemi • 1985 obrazy s liniemi, které se mohly
pohybovat pouze několika náhodně vybranými směry • začátek
spolupráce s manželkou Lenkou Sýkorovou • 1986 první
zahraniční retrospektivní výstava, Quadrat – Moderne Galerie,
Josef Albers Museum, Bottrop, koncepce výstavy a katalogu Ulrich
Schumacher • 1987 výstava Mathematik in der Kunst der letzten
dreissig Jahre, Wilhelm-Hack-Museum, Ludwigshafen, koncepce výstavy
Dietmar Guderian • 1988 velká retrospektivní výstava – práce
od roku 1947, Dům umění, Brno, koncepce výstavy a text
v katalogu Jiří
Valoch, seznam výstav, životopisná data a bibliografe Lenka Sýkorová
• samostatná výstava v Galerii Teufel, Kolín nad Rýnem, opět
navázána spolupráce s Heinzem Teuflem, přerušená v roce 1968
• první filmový dokument – Svoboda, prostor a náhoda v díle
Zdeňka Sýkory, režie Marie Cigánková, odborná spolupráce Hana Dvořáková
a Jaroslav Vančát • 1989 výstava Tschechische Malerei heute,
Esslingen, koncepce Jana Ševčíková, Jiří Ševčík, Alexander
Tolnay • realizace velkého obrazu (3 × 6 m), který byl
vystaven na sympoziu Konkret 9, Norimberk, koncepce Diet Sayler
• obrazy s liniemi, které měly „krátké životy“,
první obraz s horizontálními liniemi (až do roku 1993)
• 1990
první obraz s liniemi, které mohou vycházet pouze z několika bodů
(až do roku 1994)
• 1991 samostatná retrospektivní výstava
– práce od roku 1964, Galerie Heinz Teufel, Mahlberg,
a Galerie
Art Affairs (Antoinette de Stigter), Amsterodam, katalog vydaly obě
galerie společně, texty v katalogu Herbert W.Franke, Hans-Peter Riese,
Ulrich Schumacher, Walter Witt, životopisná data, seznam výstav a
bibliografe Lenka Sýkorová • výstava současného českého umění
nazvaná Tradition und Avantgarde in Prag, Kunsthalle Dominikanerkirche,
Osnabrück,
a Rheinisches Landesmuseum, Bonn, koncepce a organizace
Alena Pfautsch, Libor Veselý
a Horst Vierkötter, hlavní text v
katalogu Karin Thomas • jmenován čestným občanem města
Loun
• 1992 výstava Zufall als Prinzip – Spielwelt,
Methode und System in der Kunst des 20.Jahrhunderts, Wilhelm-Hack-Museum,
Ludwigshafen, koncepce Bernhard Holeczek a Lida von Mengden •
samostatná výstava pouze horizontálních linií, Galerie Paul Sties,
Frankfurt nad Mohanem • 1993 první realizace linií v
architektuře – dvanáctimetrová Sýkoras Wand, pro firmu Selmoni
AG, Basilej, architekt Rolf Gutmann • v České televizi vznikl v
rámci cyklu Album dokument Zdeněk Sýkora, režie Svatopluk Vála,
odborná spolupráce Josef Hlaváček • obrazy a plastiky na výstavě
Poesie racionality, Konstruktivní tendence v českém umění 60. let,
Valdštejnská jízdárna (ČMVU), Praha, koncepce a text Jan Sekera,
text v katalogu Josef Hlaváček • 1994 výstava Europa, Europa,
Das Jahrhundert der Avantgarde in Mittel- und Osteuropa, Kunst- und
Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland, Bonn, vedoucí
projektu Ryszard Stanislawski, Christoph Brockhaus • obrazy s
lomenými liniemi a liniemi, které vytvářejí plochy
• do roku
1995 souběžně s hlavní aktivitou rozvíjel možnosti malby započaté
koncem 50. let – krajiny, cyklus Skvrny • 1995 obrazy s
liniemi, které všechny vycházejí pouze z jednoho bodu (až do roku
2004) • dvě velké retrospektivní výstavy: Galerie hlavního
města Prahy, koncepce výstavy Karel Srp, texty
v katalogu Jiří
David, Josef Hlaváček, Hans-Peter Riese, Pavel Raiman, Vítek Čapek
– Zdeněk Sýkora, Karel Srp, životopisná data, soupis výstav a
bibliografie Lenka Sýkorová,
a Wilhelm-Hack-Museum, Ludwigshafen,
koncepce výstavy a katalogu Richard W. Gassen, texty v katalogu Richard W.Gassen,
Hans-Peter Riese, Vítek Čapek – Zdeněk Sýkora, Pavel Raiman,
životopis, soupis výstav a bibliografie Lenka Sýkorová • 1996
samostatná výstava Bilder und Objekte 1963–1995, Galerie
Schoeller, Düsseldorf • 1999 putovní výstava Aspekte (Positionen
– 50 Jahre Kunst aus Mitteleuropa 1949–1999, premiéra výstavy se konala ve Vídni, Museum moderner Kunst – Stiftung Ludwig,
koncepce Lóránd Hegyi, české umění – Jana Ševčíková, Jiří
Ševčík • 1999–2007 ilustrace k několika knihám v
nakladatelství Aulos, Praha: Jan Neruda – Písně kosmické
(1999), Stephen Hawking a Roger Penrose – Povaha prostoru a času
(2003), William Faulkner – Elly (2005), Karel Hynek Mácha –
Máj (2007); spolupráce se Zdeňkem Zieglerem a Zdeňkem Křenkem
– 3× získali cenu Nejkrásnější kniha roku v kategorii
bibliofilie • 2000 výstava L’autre moitié de l’Europe
4, Galerie Nationale Jeu de Paume, Paříž, koncepce Lóránd Hegyi
• první samostatná výstava v Galerii Benedikta Rejta v Lounech,
koncepce výstavy a katalogu Zdeněk Sýkora a Lenka Sýkorová, text v
katalogu Josef Hlaváček, životopisná data a soupis výstav Lenka Sýkorová
• 2001 jeho obraz Linie č. 137 z roku 1997 se stal logem pro nově
otevřené muzeum moderního umění – MUMOK Stiftung Ludwig, Vídeň,
koncepce výstavy Lóránd Hegyi • režisér a kameraman
Jaroslav Brabec o něm natočil hodinový filmový dokument v cyklu České
televize Evropané (premiéra 2002) • 2002 výstava Lanterna
Magika, New Technologies in Czech Art of the 20th Century, Espace EDF
Electra, Paříž, koncepce výstavy Vít Havránek • 2003
samostatná výstava obrazů z posledního období, Galerie Zdeněk
Sklenář, Praha • francouzským ministrem kultury mu byl udělen
titul rytíře Řádu umění a literatury • 2004 obrazy s
liniemi, které formátem pouze procházejí a mají větší možnost
volného pohybu
• výstava Passage d’Europe, Musée
d’Art Moderne, Saint-Etienne, koncepce Lóránd Hegyi
•
2005 největší realizace linií v architektuře – řešení
vstupní haly nové budovy Řízení letového provozu České
republiky, Jeneč u Prahy – dva obrazy nazvané Létání,
organizace Galerie Zdeněk Sklenář • jeho stěžejní dílo
Linie č. 24 – Poslední soud, 300 × 300 cm, 1984, zakoupila
francouzská národní galerie Centre Pompidou v Paříži, bylo
vystaveno v expozici ze sbírek muzea, nazvané Big Bang • v
rakouském Salcburku mu byla udělena Herbert-Boeckl-Preis za celoživotní
dílo, Museum der moderne Salzburg uspořádalo při té příležitosti
jeho retrospektivní výstavu, koncepce výstavy Eleonora Louis, texty v
katalogu (německy a česky) Agnes Husslein-Arco a Vladimír Drápal, životopisná
data a soupis výstav Lenka Sýkorová • 2007 – obraz Linie
č. 24 se stal součástí stálé expozice
a katalogu současného umění
v Centre Pompidou v Paříži • od 80. let se i jeho liniové
obrazy postupně staly součástí soukromých sbírek na celém světě
a sbírek některých evropských muzeí, např. Stedelijk Museum
Amsterdam, Josef Albers Museum Bottrop, Wilhelm-Hack-Museum Ludwigshafen
am Rhein, Museum für Konkrete Kunst Ingolstadt, Neues Museum Nürnberg,
MUMOK – Stiftung Ludwig Wien, Arithmeum im Forschungsinstitut für
diskrete Mathematik Universität Bonn, Museum für Angewandte Kunst Köln,
Sammlung Ruppert – Museum im Kulturspeicher Würzburg, Sammlung
Teufel im Kunstmuseum Stuttgart, Hubertus Schoeller Stiftung –
Leopold-Hoesch-Museum Düren, Musée d‘art moderne de Saint-Etienne,
Musée nationale d’art moderne Centre Pompidou Paris • žije
a pracuje v Lounech
%2070x70.jpg)
ZPĚT
|
