Vojtěch Kovářík
Galerie Caesar 5. 4.– 29. 4. 2005

Vernisáž 5. 4. 2005 v 18 hodin
Výstavu uvede Jiří Hůla

Vojtěch Kovářík
Narozen / Born: 23. 3. 1976, Kolín

Studia / Study:
1992-1995 Střední průmyslová škola grafická Praha (propagační výtvarnictví, grafická úprava tiskovin) 
1995-1997 Vyšší odborná škola grafická Praha (knižní a novinová ilustrace, knižní grafika) 
1997-2003 Vysoké učení technické Brno, Fakulta výtvarného umění VUT Brno (kresba a grafika - James Janíček, Margita Titlová-Ylovsky) 

Samostatné výstavy / Solo exhibitions: 

2004 
Sítotisky. Klub 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (Faustův dům), Praha
Linoryty. Městské divadlo, Kolín

2005. 
Grafika. Galerie Caesar, Olomouc

Kolektivní výstavy / Group exhibitions:

1999 
Výstava Fakulty výtvarného umění VUT Brno. Dům umění města Brna, Brno
Grafika roku 1998. Staroměstská radnice, Praha
Fecit. Výstava atelieru grafiky Fakulty výtvarného umění VUT Brno.
Státní galerie ve Zlíně, Zlín

2000 
Mezanin. Výstava atelierů grafiky Fakulty výtvarného umění VUT Brno
a Vysoké školy výtvarných umění Bratislava. Galerie U Dobrého pastýře Brno
Mezanin II. Výstava atelierů grafiky Fakulty výtvarného umění VUT Brno
a Vysoké školy výtvarných umění Bratislava. Galerie U Kamene, Cheb

2001 
Grafika roku 2000. Staroměstská radnice, Praha
Atelier grafiky Fakulty výtvarného umění VUT Brno. Galerie Daubner, Praha
Dílna 01. Mikulovské výtvarné sympozium. Zámek Mikulov, Mikulov

2002
Atelier grafiky Fakulty výtvarného umění VUT Brno. Galerie NoD, Praha
Atelier grafiky Fakulty výtvarného umění VUT Brno. Fakulta výtvarného umění VUT Brno, Brno

2003 
Grafika roku 2002. Staroměstská radnice, Praha
Výstava absolventů Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. Fakulta výtvarného umění VUT Brno, Brno
Výstava prací sympozia linorytu Klenová. Zámek Klenová, Klenová

2004
Fakulta výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně 1993-2003. Galerie Václava Špály, Praha

2004
Grafika roku 2003. Clam-Gallasův palác, Praha

2004
IV. Mezinárodní trienále grafiky. Lino: technika 20. století v digitálním věku. Mánes, Praha

Workshopy a sympozia / Workshops and sympoziums

2001
Dílna 01. Mikulovské výtvarné sympozium (technický asistent). Mikulov

2003
Workshop serigrafie. Ostrava

2003
3. Mezinárodní sympozium linorytu. Klenová


Ceny /Awards

2003
Čestné uznání v kategorii studentských prací. Grafika roku 2002, Praha 2003

2004 
Cena v základní kategorii. Grafika roku 2003, Praha 2004

2004
1. Statutární cena. IV. Mezinárodní trienále grafiky, Praha 2004

Teoretickou diplomovou práci na Fakultě výtvarného umění VUT v Brně nazval Vojtěch Kovářík Vybrané osobnosti současné české grafiky - konkrétně Marie Blabolilová, Luboš Dušek, Jan Holoubek, Jindřich Růžička. V úvodním textu charakterizoval nejen jejich tvorbu, ale i svůj vztah ke grafice, vlastní práci, dosavadní a zřejmě i budoucí směřování. Zaujali ho totiž umělci, kteří "užívají tradičních technik, užívají je však zcela svobodně, jsou výrazně osobití, bez pomoci formálních experimentů posouvají grafiku dál."
První volné listy (1996-1997) vytváří technikou leptu a akvatinty. Jsou přehledné, technicky čisté - a figurální. Figurální téma vyjadřuje pocity mládí - tělesnost, osudovost, existenciální úzkost, životní absurditu. 
Souběžně s napůl lidskými a napůl zvířecími postavami (Zánik drůbežárny I-IV. 1996-1997, čárový lept, akvatinta,) a s cyklem dřevořezů (Psi. 1997) už vznikají ilustrace k vlastnímu textu Klanění (1997). Vratké stavby, stolky a stoličky působí jako neohrabaně dojemné bytosti, ale mnohem důležitější je prostorovost kompozice. Prostor, iluze trojrozměrnosti je podstatným prvkem i dalších prací, bez rámu prostorovosti nemůže hlavní motiv vyznít, existovat. Trojrozměrnost je obyčejně jenom naznačená - stěnou, koutem, dveřmi (Bez názvu. 1998, rezerváž, akvatinta), hladinou podlahy, horizontem. Prostor se ale brzy vyděluje jako samostatné téma, nabývá dvojznačný smysl. Tísní a omezuje, je pastí a zároveň útočištěm, místem bezpečí. Ve figurálních Prostorech I-VI. (1998) překvapivě kombinuje dvě různé techniky - černobílý linoryt a barevnou gestickou malbu. Vedle volně malované figury umísťuje schematické konstrukce podobné prázdným krabicím, rozevřeným knihám nebo krystalům. Prostor tak stále více nabývá symbolický smysl, stává se základním tématem.
V souboru Dlení (1999) si vyzkouší redukci grafické formy. Motiv je v obdélníkové ploše jenom minimálně naznačený, zřejmý a přitom nejasný. Možná to je lidský příběh, snad stopa otištěná v písku, zapomenutý či ztracený předmět, základy konstrukce, stavba. Důležitější než téma je naléhavost sdělení. 
V řadě rozměrných linorytů Bez názvu/Postavy (2000) se objevuje nový prvek. Tři rozměrné listy (120 x 80 cm) jsou tištěné ve dvou barvách (oranžová a zelená) ze dvou matric. Soutiskem vzniká pocit pohybu proměny. Do grafikova díla vstupuje poslední složka - čas. 
Přes opakované (literární) návraty k figuře je hlavním Kováříkovým tématem prostor a čas - časoprostor. Ve vymezeném (daném) území a v omezeném čase hledá své místo, obecně místo pro člověka. Používá primitivní a přitom fyzicky náročnou techniku linorytu a ručního tisku. Překonal prvá úskalí - nepodlehl silným předchůdcům, lákání komerce, ani dobovým vlivům. Pracuje v krátkých sériích, mnohá témata by zasloužila bohatší rozvedení. Ověřuje si nové nápady technická řešení, ale prázdně neexperimentuje. 
V roce 2001 nejdříve vytiskl (sítotiskem) na koupelnové kachličky fragmenty vlastního těla (negativní a pozitivní ústa), později graficky vytvrzené zlomky skutečnosti. Do díla tak přímo vtáhnul (podobně jako Marie Blabolilová v obrazech malovaných na linoleu) realitu. Bílé obkladačky jsou nositelem zobrazení i samotnou skutečností. Mezi grafickým tiskem a jsoucností vzniká rozpor, silné pnutí. Koupelny a umývárny jsou navíc až příliš lidské prostory, místa naplněná nejen silou a plodnou radostí, ale i stářím, nemocí, ubohostí.
V roce 2002 tiskne dva velké linoryty - Okno ateliéru (150 x 150 cm) a Okno ateliéru 2 (136 x 228 cm). Na obou je ještě postava. V prvém případě uvnitř místnosti, ve druhém nahlíží do ateliéru stropním oknem. Dvojice monumentálních listů tak vymezuje hranici mezi tady a tam. Na dalších čtyřech listech (Proti světlu. 2003) figura mizí. Skleněné hranice nebrání průhledu - tam, a zároveň se v nich zrcadlí to, co je tady. Rýt do linolea a ručně tisknout tak velké formáty je koncepční práce s nejasným výsledkem. Na konečnou podobu svých grafik si pokaždé musí nějaký čas zvykat.
Monumentální listy připomínají - velikostí i tím, že vypadají jako obraz skutečnosti - billboardy. Vojtěch Kovářík pracuje podle vlastních fotografií, ale fotografie je pro něho jenom pracovní pomůckou, podnětem k vyjádřit údivu nad nekonečností světa.
V cyklu serigrafií experimentuje s pootočením jednotek rastru. Změnou struktury mění rytmus uspořádání, pozměněné frekvence či vlnové délky se sčítají a násobí, vytvářejí zvláštní moaré - nepatřičný rastr, který se navíc prolíná s tapetovým vzorem, se zrcadlovými odrazy blízkého okolí. To, co Vojtěch Kovářík potřebuje sdělit těsně souvisí s hmotnou skutečností, a zároveň to vždy bude v plnosti neuchopitelné. 
Grafiky Vojtěcha Kováříka jsou už dnes nepřehlédnutelné - formáty, technikou, snahou po maximální přesnosti sdělení, touhou po přesahu. Za krátkých šest let vytvořil nepřehlédnutelné - početné, rozmanité a přitom jednotné - dílo. Stal se novou osobností současné české grafiky.
Jiří Hůla

ZPĚT