TOMÁŠ NĚMEC
Zrcátko

 

 

POHLED DO VÝSTAVY / EXHIBITION VIEW
Narozen / Born: 30. 4. 1986 v Poličce
Vzdělání / Education:
2001–2005 Střední škola uměleckých řemesel v Brně
2005–2011 AVU v Praze, atelier Malba III – škola M. Rittsteina
2010 Utrecht School of the Arts, Nizozemsko

Samostatné výstavy / Solo exhibitions:

2014
Blooming. Galerie Thomas Fuchs, Sttutgart
Koupání. Galerie Peron, Praha
Pokoj s  matrací. Tančící dům, Praha

2013
Frühlingeserwachen. Salve Art Galery, Leipzig
NIKA. Malá galerie VŠUP, Praha

2012
Summer. Galerie Thomas Fuchs, Stuttgart
Slavnost. The Chemistry Gallery, Praha
Obraz v  místnosti. Galerie ve věži, Planá u Mariánských lázní

2011
Stůl jednoho kluka. TheChemistry Gallery, Praha
Figury. Salve Art Gallery, Leipzig

2010
Obrazy. Galerie Greisen, Praha

2009
Muzeum Prostějovska, Galerie v Muzeu Prostějovska, Prostějov

2008
Bílé košile. Galerie 35m2, Praha

 

Společné výstavy / Group exhibitions:

2013
Face and Skin. Galerie Thomas Fuchs, Stuttgart
Heaven and Hell. Art Salon Microna, Praha
Le Prix Jan Zrzavý. České centrum, Paříž

2012
Le Prix Jan Zrzavý 2012. Erquy, Francie
Světla a stíny. Prague House, Brusel
Zlínský salon mladých 2012. Dům umění ve Zlíně, Zlín

2011
EinTanz. Hangart 7, Salzburg
Dreilandereckmit Ausblick. Salve Art Gallery, Leipzig
Diplomanti AVU 2011. Karlin Hall, Praha

2010
Artyčok TV - Art Fair. Galerie MeetFactory, Praha

2009
Na půl. Galerie Via Art, Praha

2008
Zlomvaz. Galerie NoD/Roxy, Praha

2007
AVU 18. NG Veletržní palác, Praha

 

Napsat, že maluje pořád stejně, je-li tomu tedy tak, 
by bylo přinejmenším zjednodušující.     
Stejné znamená nejen opakovat formu, ale opakovat, respektive 
vyprazdňovat obsah. To ovšem není případ tvorby Tomáše Němce. 
V zásadě ovšem nepotřebuje jiné nebo „nové“ prostředky k vyjádření 
znovuprožívání. Jejich nepřehlédnutelné rozpětí, zahrnující spontánní 
záznamy i propracovaný malířský rukopis, mu poskytuje dostatečný 
prostor pro artikulaci toho, co je jeho světem, co jako takové ovšem 
je možná i světem naším. Ostatně i samotná řeč malby je bohatým 
zdrojem obsahů. Způsob malířského pojímání formy, prostoru, 
subtilních i nápadných rukopisných stop, to vše je jakýmsi textem 
nezprostředkovaně vybízejícím ke „čtení“. Tomáš Němec výběrem 
motivů či témat ani samotnou malbou nic nepředstírá, nesimuluje. 
Nestylizuje, nepatetizuje. Všechno je v jeho obrazech uvěřitelné. 
Všednost, každodennost i „tichá dramata“ v nich. Obsah souzní 
s artikulací, artikulace je integrálním obsahem. Nemusí se snažit 
o formální inovace, beztak právě jen formální, protože pouze 
maskující absenci obsahu. 
Michal Pěchouček, který se dílu Tomáše Němce věnuje soustavně, 
o něm píše: „…tráví v plenéru nebo ve svém ateliéru skutečně hodně 
času a z procesu tvoření není schopný v dobrém slova smyslu 
vystoupit. Malbou je zaujat natolik, že se mu stala nenahraditelnou 
životní podmínkou. 
Tomášova existence se proto naplňuje v silně romantizující dimenzi, 
nepodléhá žádným vnějším změnám, žádnému rozumovému srovnávání. 
Prostě bojuje na své privátní osamělé frontě. Vyjadřuje se od začátku 
pouze skrze klasické obrazové žánry a jejich další rozšířené podoby... 
Jeho malby zaujmou dynamickým rukopisem, lyrizující expresivitou, 
ale i nespoutanou senzualitou, křehkostí a melancholickým pohledem.“
Pro olomouckou výstavu jsme se s autorem rozhodli pro skromný průřez jeho dosavadní tvorbou (vždyť nejranější vystavený obraz je ještě ze závěru jeho studia na střední škole). Zahrnuje tradiční témata, ke kterým se Tomáš Němec od počátku své tvorby věnuje soustavně. Portrét, zátiší, krajina, figurální kompozice. Náš výběr se alespoň v náznacích snaží ukázat modifikovaný přístup k nim 
a možná naznačit polohu nevtíravé intimnosti procházející jeho tvorbou. Mnohé z témat by umožňovaly samostatnou prezentaci, která by teprve odhalila jejich potenciál. Například mezi krajinami mají zvláštní postavení obrazy oblohy, mraků. Ty vznikají už od jeho raných studií středoškolských a můžeme v nich tušit až konceptuální podtext. Michal Pěchouček v souvislosti s nimi píše: Cyklus (…) vzniká spontánně jako privátní kalendář nebo obrazový deník a my vidíme dílo v jeho momentálním stavu. Tento druh malířského myšlení není pro Tomáše úplně typický. Chybí zde totiž jakékoliv dějové prvky a panuje tu pouze éterická atmosféra proměn, životodárný jas a nekonečnost prostoru. Je to prosté a soustředěné zaujetí oblohou. Erbovním tématem je potom Tomášovi Němcovi osobnost Edith Piaf. Jakoby v jeho životě a obrazech byla neustále přítomná, vstupovala do nich snad až mimoděk, se samozřejmostí obývá Tomášův prostor. V samozřejmosti nejen těchto obrazů, zaznívá však také něco zneklidňujícího, nejistota, obava, tragický podtón. V náznaku možné líbeznosti (jak o ní píše opět Michal Pěchouček) lze cítit právě toto memento. Jakási křehkost mnohých jeho obrazů odkazuje k silně přítomnému vědomí pomíjivosti.

Petr Veselý

 

 

Zrcátko, 24 x 20cm, 2014
olej na plátně
Piaf. 200 x 150 cm
olej na plátně
Stůl jednoho kluka, 20 x 25cm, 2011
olej na plátně
       Pokoj v Brně, 120 x 160cm, 2006
olej na plátně
Aleš, 130 x 170cm, 2006
olej na plátně
David, 170 x 130cm, 2013
olej na plátně

 

 

 

 

ZPĚT


 

Celoroční výstavní program Galerie Caesar je finančně podporován z grantu Ministerstva kultury ČR,
města Olomouce a Olomouckého kraje.



                             © Galerie CAESAR