PŘIPRAVUJEME /  DALŠÍ VÝSTAVA  –  UPCOMING /  NEXT EXHIBITIONS





více>>>

 


Výstavní program Galerie Caesar v roce 2020

 
 

 

Jan Knap (pokračování výstavy z prosince 2019)

Sebekrytí / KVV PdF UP


Robert Buček

Adam Jílek

Marek Nenutil

Bronislava Šnajdrová

Zbyněk Kulvait

Pavel Mrkus

Fotografický archiv bratří Květoňů

Olomoucké prizma

Aktuál 2020

 


 

Výstavní program Galerie Caesar v roce 2019

8. 1.–31. 1. 2019
Není underground jako underground.

(Polooficiální výtvarná kultura v Olomouci v 70.-80. letech.
Tvorba Martina Buriana, Dagmar Havlíčkové,
Vladimíra Pospíšila a Jaroslava Vacla)

 

 
5. 2.–28. 2. 2019
Vladimír Havlík
Jako pták

host: Petra Feriancová

vernisáž v úterý 5. 2. 2019 v 18:00 hod
úvodní slovo: autor
hudební vložka: Ostrý zub

60 let.  Život performera v socialismu i kapitalismu. 30 + 30. Vertikální nostalgie protíná horizont událostí. Čas se krátí, teplota stoupá, ledovce tají. Ze Slovenska přilétne hejno holubů...

 

 



5. 3.–29. 3. 2019
Václav Buchtelík / Jan Špaček
Světla stín

 

Výstava tvorby dvou mladých výtvarníků je příležitostí k nahlédnutí možností práce v médiích malby a sochařství dnes.

Oba umělce spojuje zkušenost studia na Fakultě umění Ostravské Univerzity u pedagogů o generaci starších, jmenovitě Daniela Balabána, Máriuse Kotrby a Jaroslava Koléška. Tito jim předávali svou zkušenost, svá moderní i postmoderní výtvarná východiska, ale i poučení z umění napříč dějinami. Sami si pak hledají vlastní výtvarný výraz, ovlivněný diskurzem své generace, zároveň adekvátní svým genuijním zážitkům, myšlení a temperamentu.


 

 
2. 4.–26. 4. 2019
Adam Kašpar -
Argument oka

Adam Kašpar absolvoval pod vedením Martina Mainera studia malby na Akademii výtvarných umění v Praze (2018). Je realistou, je krajinářem, a spadá tak do oblasti na první pohled až nebezpečně tradiční - jež je však v poslední době právě především díky nastupující umělecké generaci velice živá (Lenka Falušiová, Alena Kožená, Ondřej Minář, Michal Nagypál, Eva Vápenková ad.). Ve svém projevu je rychlý, uvolněný, tvoří se smyslem pro obrazový prostor, pro světlo a barvy. Podobně jako John Ruskin, s nímž se cítí být jistým způsobem spřízněn, ale sleduje konkrétní cíl "mimo obraz" - geologickou strukturu, tvar, charakter místa, určité skály, určitého stromu, které se snaží zachytit. Jako nejvyšší trumf vynáší "argument oka" a soustředí svou i naši pozornost na svět, který nejen vidíme, ale na půdoryse zraku celistvě vnímáme, poznáváme - a přemýšlíme o něm. V návaznosti na Atlas lesa (2018), který byl prezentován mj. v pražské Nové galerii, vznikl cyklus poměřující vlastní možnosti malby a malovaného obrazu. Pokud má Adam pravdu, když tvrdí, že "realistický obraz není na první pohled poznatelný podle vizuality, je to o druhu přístupu," je možné se o tom nyní přesvědčit.  


 

 
29. 4.–4. 5. 2019


Dana Štěrbová

Co dávám do obrazů– stále u mě platí, že nemohu malovat „na povel“. Že musí přijít vlna a pak se tvoří. Že vlastně ani nevím, co vznikne. Že jsem do procesu ponořena. Že stále hledím třeba měsíc, dva  na bílé plátno v obýváku a čekám.
Že je mi i s tím bílým plátnem dobře.





 



 

7. 5.–30. 5. 2019
Petr Zatloukal

Narozen: 13. 9. 1956 v Kojetíně.
Studia: 1976–1981 Vysoké učení technické v Brně, obor technická kybernetika.
1986–1989 Institut výtvarné fotografie SČF v Praze.
Od roku 1992 vyučuje na katedře výtvarné výchovy PdF UP v Olomouci fotografii a počítačovou grafiku.
Aktivně fotografuje od roku 1981.
Do roku 1990 se zabýval výhradně živou fotografií (dokumentární, divadelní a hudební). Toto období vrcholí obrazovou publikací Gaudeamus ze zákulisí okupační stávky studentů olomoucké university v roce 1989.
V roce 1996 uskutečnil studijní pobyt na americké universitě St. Cloud University.
V současné době pracuje jako volný fotograf a pedagog.

Výstava -
TEENS 2k18
Na začátku byla práce na portrétech pro tablo olomouckého gymnázia, kde chodila i moje mladší dcera. Jak přistupovaly jednotlivé osoby před objektiv uvědomoval jsem si, že způsobem, kterým je fotím, vzniká jistá sonda „Do hlubin študákovy duše 21. století“. Nejedná se o obličeje uhlazené, podle obecných měřítek krásy z doby Oldřicha Nového, ani o hippíky šedesátek a ani o Supermany přelomu Milénia. Téměř všichni byli velmi přirození, hraví a tvůrčí ve smyslu vyjádřit sebe, své pocity i svoji lhostejnost k okolí…

 

 

 

 

Jakub Sobotka
Jakub Sobotka se narodil 7. října 1968 ve Valašském Meziříčí. Fotografii se věnuje od svých osmnácti let. V letech 1989 až 1994 byl členem olomoucké skupiny M, kolem fotografky Mileny Valuškové. V roce 1993 ukončil studium na Palackého Universitě v Olomouci. V roce 1996 absolvuje u Vladimíra Birguse bakalářské studium na Institutu Tvůrčí Fotografie v Opavě. Od roku 1995 se živí užitou grafikou a fotografií v reklamní agentuře. Ve své volné tvorbě se zabývá černobílou fotografií krajiny, krajinného detailu a zátiším.

 

 


 

 

 

4. 6.–28. 6. 2019
Johana Střížková | Antonín Střížek - Hladce

Johana Střížková
31. 12. 1984, Jablonec nad Nisou
Studium:
2005–2011 Akademie výtvarných umění, Praha (Miloš Šejn, Veronika Bromová, Jiří Příhoda)
2008 Cooper Union School, NYC- Department Art
Rezidenční pobyt:
2012 Mexico City, Foundation Fonka
2008
Cooper Union School, NYC- Department Art 

Ocenění:
2016 Finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého

Tvorba Johany Střížkové je intermediální. Jak sama tvrdí, vychází z „tvoření z ničeho“. Uplatňuje tak zájem o banálnost, intimitu a minimalizaci forem. Volně prochází médii performance, videoartu a objektu. Lidské tělo vnímá jako nástroj vizuální a nonverbální komunikace.

Antonín Střížek se narodil 22. května 1959 v Rumburku. V letech 1983 až 1988 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1989 měl na pět desítek samostatných výstav doma i v zahraničí. Jeho obrazy vlastní tyto instituce (výběr): Národní galerie v Praze, Středočeská galerie v Praze, Galerie Benedikta Rejta v Lounech, Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem, Galleria Nazionale d'Arte Moderna San Marino..

Antonín Střížek patří mezi nejvyhledávanější české umělce své generace.


 

 
1. 7. –12. 7. 2019

Re:Sitte

„Dokončená“ třída Svobody v Galerii Caesar ukáže potenciál centra.

Hlavní třída města dokončená v duchu zakladatele Camilla Sitteho, ale v současném pojetí. To je unikátní projekt studentů brněnské architektury, jehož výsledek uvede v červenci Galerie Caesar. Navržené řešení obsahuje i nové budovy zimního stadionu a tržnice s přestěhovanou radnicí a magistrátem a ukazuje obrovský potenciál nejen stěžejní olomoucké ulice, ale celého centra.

Projekt vznikal v ateliéru Jana Mléčky na Fakultě architektury VUT v Brně. Multidisciplinární pojetí předvede divákům na modelu, prostorových schématech a projekci, jak studenti „domysleli“ principy autora třídy Svobody, klasika urbanismu Camilla Sitteho, a přitom je adaptovali na dnešní možnosti a potřeby moderního města. Projekt vznikal za podpory olomouckého architekta Tomáše Pejpka. Vernisáž proběhne v pondělí 1. července v 18 hodin, výstava potrvá do 12. července.



16. 7.–29. 8. 2019

Jana Jemelková – Tichá pozorovatelka

Vzpomínková výstava na výraznou olomouckou umělkyni a pedagožku.

Ve své volné tvorbě se zaměřovala na malířské a grafické ztvárnění motivů z historické Olomouce,
zpracovávala rovněž náboženské motivy nebo hledala inspiraci v krásách přírody.
Zaměřovala se též na exlibris, grafiku malých formátů či PF.


 


 

3. 9.–27. 9. 2019

Magdalena Turzová – Cizí dům

 


 

  1. 10.–30. 10. 2019

Aktuál 2019

Kolektivní výstava Aktual 2019,
každoroční přehlídka   – rekapitulace prací okruhu umělců Galerie Caesar,
vzniklé v roce 2019.


 

 
5. 11.–29. 11. 2019

Martin Mulač

Martin Mulač je absolventem grafické školy Jiřího Lindovského, což je samo o sobě dostatečně vypovídající – znamená to znalost věci a nemizící zájem o ni, kresebnost a vysokou estetickou kvalitu obrazu, vážnost (občas skrytou), také ale živý vtip a překvapivost. Ačkoli dekadence obyčejně evokuje smutek, melancholii a rozpad celku (osobnosti i obrazu), a ačkoli tak nakonec může vypadat i v tomto případě, přesto si od Mulačů opakovaně odnáším pocit, že je to dobré – být a žít. Důvodem je ohromující spektrum možností, her, gest, významů, které produkují jeden druhý a každý tisíc dalších. I to co mizí, dík tomu zůstává – což je nakonec nejpůsobivější dovednost grafiky jako takové.

 

 
3. 12. 2019–30. 1. 2020

Jan Knap
Narozen / born:  8. 7. 1949, Chrudim

Malíř, kreslíř, ilustrátor, grafik / Painter, draughtsman, illustrator, graphic artist
1968–1969 studia / studies:  Stavební fakulta VUT, Praha / Faculty of Civil Engineering CTU in Prague
1969 emigroval / emigrated
Brazílie a později do Německé spolkové republiky.
1971–1972 studia / studies: Staatliche Kunstakademie, Düsseldorf (prof. Gerhard Richter)
1972–1982 žil a pracoval v New Yorku / lives and works in New York
1979  Jan Knap s Milanem Kuncem a Peterem Angermannem spoluzakládá skupinu Normal / Forms together with Milan Kunc and Peter Angermann the Normal Group
1982–1984 studia teologie Řím / studies theology, Roma
1984–1989 žil a pracoval  / lives and works in v Köln, 1989–1992 Modena 
Od roku 1992 žije a pracuje v České republice / since 1992 lives and works in the Czech Republic
od 1994 volně spolupracuje s Galerií Caesar v Olomouci

Samostatně vystavuje od roku 1985 (Německo, Španělsko, Itálie, Anglie, Belgie, Nizozemí, Rakousko, ČR, USA), kolektivně od roku 1980.  

Výstavní program Galerie Caesar v roce 2018


9. 1.–27. 1. 2018

Ivana Štenclová & Pavel Forman

Kontakt 2 

Vernisáž 9. 1. | 18:00


Pavel Forman
Narozen: 11. 11. 1977, Bruntál
Ivana Štenclová
Narozena: 27. 11. 1980, Vítkov
Žije a pracuje v Ostravě

Společný příběh i práce Ivany Štenclové a Pavla Formana a samotný proces tvorby je pro ně formou vzájemné neverbální komunikace, která se rodí bez předběžného plánu, intuitivně a živě. Na pozadí jsou jen společné názory budoucí atmosféry a ta si sama volí své prostředky. Paralelně pracují na dvou snímcích najednou a navzájem je předávají. Pavlovy malířsky zpracované prostory modelované znakovými rastrovámi, které nejsou nepodobné podvratným vzorům nástěnných váleček z babiččiny obývačky, jsou obývané Ivaninými filigránsky vykreslenými bytostmi - někdy s tvářemi lidí, jinými zvířaty, ale často i s takovými démony, kteří se krouží v nich. Klube se tak mytologie nového věku, založená nejen na soukromých osudech obou umělců, ale hlavně na prosakujících úmorů kolektivního nevědomí, které tak svědčí o nové ikonografii.

        

   

31. 1.–28. 2. 2018

František Turcsányi

Dezoriental / Chlazená vášeň


František Turcsányi
(1953)
Je slovenský malíř, řazený obvykle do art brut.
Autor není profesionálním malířem. Mnohé z jeho děl přetínají hranice minimalizmu, abstrakce a geometrizmu. Inspirací k tvorbě se mu stal několikaletý pobyt v Africe v Libyi, který reflektuje část jeho umělecké činnosti. Na jeho obrazech tak nacházíme lidskou figuru doplněnou bohatou pouštní vegetací, či prvky architektury. K realističtějšímu zobrazování skutečnosti mají nejblíže portréty autorových nejbližších. Podněty z Afriky autor po návrate dlouho zpracovával, postupem času se však začal od nich osvobozovat. František Turcsányi svojí uměleckou činností už dávno překročil rámec amatérské tvorby. Avšak statut amatérského umělce je pro něj spíše výhodou, protože ho k tvorbě nenutí nic kromě vnitřní potřeby přenést na plátno svoje emoce a inspirace.

   

6. 3.–31. 3. 2018

Radek Bigoš,
Michal Ožibko,
Zdeněk Trs

Cizí světy.


Radek Bigoš
Narozen: 1987, Ostrava

Michal Ožibko
Narozen: 1981, Šumperk

Zdeněk Trs
Narozen: 1985, Liberec

Pojem transpozice označuje převod či přenos významu při zachování jeho podstaty. Příkladem budiž hudební skladba převedená z jedné tóniny do jiné, typologicky shodné varianty, přičemž vztahy mezi jednotlivými tóny zůstávají totožné, stejně jako tempo, rytmus a přednes. Právě využívání tohoto principu spojuje trojici autorů, Radka Bigoše, Michala Ožibka a Zdeňka Trse, kteří se shodně pokoušejí reflektovat odlišný, vysoce komplexní systém a převést jej v jiný, ještě komplexnější, aniž by utrpěla jeho podstata – a to ať už se jedná o vnitřně atomizované předměty reálného světa (MO), metaforickou poezii (RB) nebo obecné principy astronomie (ZT).

 

 

4. 4.–27. 4. 2018

René Hábl

Osamělost prvočísel

Narozen: 29. 11. 1968, Uherské Hradiště

René Hábl patří do generace umělců, kteří zahajovali své studium na pražské Akademii výtvarných umění na sklonku komunistické totality a absolvovali školu v nové svobodné době, která si přes rychlost faktických politických změn teprve hledala za plného provozu „vlastní tvář“. Autor si během studia odžil transformační proces, kterým procházela nejen společnost, ale také nejstarší vysoká umělecká škola v ČR. Stopy a ohlasy těchto „velkých metamorfóz“ se staly základním motivem Háblovy malířské tvorby, pro niž je charakteristická procesuálnost, integrační a dezintegrační pohyb motivů, střídání malovaného a distančního rukopisu a především intuitivní zrušení hranice mezi tzv. abstraktním výrazem a figurací.

 

 

9. 5. - 31. 5. 2018

Jakub Tomáš

Smuggler


Narozen 4. 4. 1982, Jihlava

Jakub Tomáš se profiluje na české umělecké scéně jako výrazný malíř nejmladší generace, kterému se daří aktualizovat tradiční médium závěsného obrazu pro současnost. K obrazu přistupuje jako k živé otevřené struktuře, kterou je třeba pokaždé zpochybnit, aby mohla být ve své platnosti znovunastolena. Na jeho obrazy je potřebné se dívat jako na formy jazyka samotné malby ve vztahu k trojdimenzionálnímu objektu a papírové, perforované koláži. Ta je součástí celé řady jeho malířských sérií. Umělec svou tradiční malbou překračuje hranice tradiční malby a zároveň je schopný posunout vnímání závěsného obrazu, otevřít ho směrem ke koláži, instalaci nebo architektuře a malebnými prostředky neustále pokoušet jeho limity.
V současnosti dál pracuje s principem koláže, jako by se ale při tom obloukem vrátil na začátek, tedy ke kresbě. Jenže tentokrát kreslí nůžkami. Mimo to pokračuje ve své scénické skládané malbě, s motivy zasazenými do drobných objektů, pronikáním různých prostředí a nekonečnou zásobárnou reprodukcí a fotografií. Ve skutečnosti to, co zajímá autora nejvíc je rozhraní mezi realitou a iluzí.

   
5. 6. - 28. 6. 2018

Jan Kovářík

Statuofilia

Narozen: 28. 3. 1980 Kyjov

Výstavní projekt připravený přímo pro specifický prostor galerie autor staví na základech klasického sochařství a jeho přesahů do experimentální polohy hledající nové formy, možnosti vyjádření a účinku.

Jedná se o prezentaci tří projektů, které se v jeho tvorbě volně prolínají a samy sebe doplňují.  Jsou to projekt uzavřené formy, projekt otevřené formy a projekt kontrolované náhody.

 

   
3. 7. - 27. 7. 2018

Svatopluk Otisk

Stůl na Vagoně s přáteli

kurátoři: Petr Veselý, Miroslav Schubert

Malíř Svatopluk Otisk se narodil 11. prosince 1950 v Doubravě, zemřel 14. května 2017. Vyučil se dřevomodelářem a poté studoval malířství v Brně na Střední uměleckoprůmyslové škole (1969–1973). V první polovině 80. let žil na Vysočině, v Osové Bítýšce
s nedalekým Demlovým Tasovem a na opačném konci Vysočiny ležícím Reynkovým Petrkovem, jejichž díla mu byla blízká. Od poloviny 80. let až potom žil se svojí rodinou v Dolní Lutyni v domku, obklopeném zahradou a polem. Svatopluka Otiska můžeme pokládat za umělce, který větší část svého života stál na okraji výtvarného dění. Především životní okolnosti mu neumožnily, aby se trvale integroval v nějakém uměleckém prostředí. Určité zázemí snad měl v Brně, kde studoval a v Olomouci, kde získal řadu přátel, kteří jeho práci sledovali a vážili si jí. Teprve v posledních letech se svojí tvorbou začal dostávat do širšího povědomí. Domnívám se, že jedním z podstatných momentů pro pochopení povahy jeho práce je právě vztah k místu, ve smyslu jeho utváření, zabydlování v souznění s jeho danostmi, doslova ustavování.
   
   

31. 7. - 31. 8. 2018

Antonín Sondej

Identity


Kurátoři: Miroslav Schubert, Barbora Kundračíková

Narozen: 7. 5. 1992, Rychnov nad Kněžnou
Antonín Sondej patří mezi nejvýraznější a nejtalentovanější studenty současného ročníku v ateliéru grafiky pod vedením Dalibora Smutného.
Výstava bude jeho první větší prezentací a představí práce na papíře i v malbě, zaměřené na téma portrétu. Ukáže jak expresivní, tak niternou polohu jeho tvorby, která je svou koncentrovaností a řemeslnou zdatností zcela výjimečná. Sondejově talentu se nakonec dostalo pozornosti při řadě kolektivních, výběrových výstav, včetně grafiky roku (2015 – 21. ročník Grafiky roku / Clam-Gallasův palác, Praha).
Výstava tohoto mladého autora naplňuje výstavní koncept galerie – představovat a dávat příležitost začínajícím talentovaným autorům.
         
 

   

4. 9.–28. 9. 2018

Pavel Herynek, Jan Jemelka,
Jiří Krtička

Okouzleni krajinou


Kurátoři: Šárka Belšíková a Miroslav Schubert

Výstava prací Pavla Herynka, Jana Jemelky a Jiřího Krtičky, v jejichž díle dlouhodobě rezonuje příroda a krajina. Výstava bude prezentovat malířská, grafická a kresebná díla z posledních tří let. Kromě přátelských vazeb je v profesní rovině pojí hlavně jejich bytostný vztah k přírodě, k jejím proměnám. Každý podle svého rozdílného naturelu obráží ve svém výtvarném vyjádření inspiraci bohatým světem přírody. Nepopisně, s tvůrčím úsilím a výtvarným přetvářením inspiračních pramenů, nalézají svoji vlastní formu vyjádření krásy, rozmanitosti, bohatosti a vznešenosti přírody.
V dalším plánu jde na této výstavě o vícebarevný obraz pohledu na tvář krajiny/přírody jak v malbě a grafice, tak i ve volné kresbě.
             

 

   
1. 10.–26. 10. 2018

Iva Vodrážková – Viktorie Langer (Valocká)

Periferie v pohybu


Kurátor: Mirek Vodrážka

Iva Vodrážková, rozená Pelikánová
Narozena 4.srpna 1951 v Olomouci

Viktorie Valocká
Narozena 1988, Žiar nad Hronom
Finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého 2017



Společný výtvarný projekt Viktorie Valocké a Ivy Vodrážkové PERIFERIE V POHYBU se inspiruje symbolem okraje jako rituálně neklidným a přechodovým veřejným místem. Znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání nového počátku.
Společná výstava Viktorie Valocké a Ivy Vodrážkové je vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií.
Projekt PERIFERIE V POHYBU vytváří dvě generačně odlišné umělkyně, které spojuje fascinace textilními materiály, které byly tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní, politická zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů, uměleckých inspirací a emocionálních zkušeností, symbol látkové periférie pro ně představuje důležitou hodnotu, kterou se snaží vyjádřit pomocí výtvarných prostředků.
 
   

Miroslav Šnajdr st.

Kurátor: Miroslav Schubert

Miroslav Šnajdr st.
Narozen 8. listopadu 1938 v Toveři (u Olomouce). 
Malíř, kreslíř, příležitostný grafik.

Miroslav Šnajdr st. patří od poloviny šedesátých let mezi přední české malíře nejen své generace.
Vystavuje od roku 1965
a
od roku 1990 je členem TT klubu výtvarných umělců a teoretiků v Brně, od roku 1991 Spolku olomouckých výtvarníků a od roku 1992 Umělecké besedy.
V roce 1999 mu byla udělena Cena města Olomouce za celoživotní tvorbu.  V roce 2001 obdržel cenu Michala Ranného za významný přínos jeho tvorby české výtvarné kultuře.

 

   

Aktual 2018

Kurátor: Miroslav Schubert

Kolektivní výstava Aktual 2018, každoroční přehlídka                
– rekapitulace prací okruhu umělců Galerie Caesar,
vzniklé v roce 2018.
 

 

 
 

 

 



Celoroční výstavní program Galerie Caesar je finančně podporován z grantu Ministerstva kultury ČR,
města Olomouce a Olomouckého kraje.

 

© Galerie CAESAR