PŘIPRAVUJEME /  DALŠÍ VÝSTAVA  –  UPCOMING /  NEXT EXHIBITIONS


 

Seberytí / KVV PdF UP 
 

Výstava představí práce studentů grafického ateliéru Katedry výtvarné výchovy Univerzity Palackého.
Kurátorem výstavy je jeho dlouholetý vedoucí, Ondřej Michálek - a cílem je nejen prezentovat současnou mladou,
navíc místní školu, ale vůbec ji ustavit v její paralele vzhledem k dalším ateliérům grafických technik v České republice.
Jako taková doprovází reprezentativní sbírkovou expozici, jíž na stejný termín připravuje Muzeum umění Olomouc.
Grafický přístup zároveň zasáhne také veřejný prostor, konkrétně Galerii Lomená,
a bude se tak jednat o sdružený program vícero kulturních institucí v Olomouci. 

VÍCE>>>

 


 

3. 3. 2020–

4+1 / 3+kk

Čtyři galerie a kostel Panny Marie Sněžné / tři prostory v centru Olomouce a dvě v budově bývalého jezuitského konviktu.

Jeden výstavní projekt představující aktuální tvorbu Roberta Bučka. 

3. 3. 2020, 17:00, Galerie Ceasar

 

VÍCE>>>

 

 




Výstavní program Galerie Caesar v roce 2020

 
 

 

JAN KNAP (pokračování výstavy z prosince 2019)

 

4. 2.  2020–27. 2. 2020
SEBERYTÍ / KVV PdF UP 
kurrátor: Ondřej Michálek

Výstava představí práce studentů grafického ateliéru Katedry výtvarné výchovy Univerzity Palackého. Kurátorem výstavy je jeho dlouholetý vedoucí, Ondřej Michálek - a cílem je nejen prezentovat současnou mladou, navíc místní školu, ale vůbec ji ustavit v její paralele vzhledem k dalším ateliérům grafických technik v České republice.
Jako taková doprovází reprezentativní sbírkovou expozici, jíž na stejný termín připravuje Muzeum umění Olomouc.
Grafický přístup zároveň zasáhne také veřejný prostor, konkrétně Galerii Lomená, a bude se tak jednat o sdružený program vícero kulturních institucí v Olomouci. 


ROBERT BUČEK

kurátor: Miroslav Schubert
Narozen: 7
. 12. 1979, Uherské Hradiště
Studia:
1996–2000 Umělecké zpracování keramiky a kamene, Střední odborná škola Luhačovice
2001–2007 Sochařství – volná tvorba, prof. Marius Kotrba, Ostravská univerzita
v Ostravě
2006–2008 Pedagogická způsobilost pro 2. a 3. stupeň v oboru výtvarná výchova, Ostravská univerzita v Ostravě
2009–2012
Doktorské studium sochařství, prof. Janusz Kucharski, Akademie krásných umění, Wroclaw, PL

Autor, jehož realizace ve veřejném prostoru můžeme zhlédnout jak u nás, tak v zahraničí (např. Polsko, Holandsko, Turecko), se zabývá především volnou tvorbou a sochařským portrétem. Vyučuje kresbu a keramiku na Katedře výtvarné výchovy Univerzity Palackého v Olomouci. Robert Buček pracuje převážně s tradičními sochařskými materiály, jako jsou dřevo, kov a kámen. Z dob středoškolských studií má ovšem velmi blízko také ke keramické hlíně. Jeho sochy mají většinou podobu prostých stereometrických těles, jimiž parafrázuje tvary typické pro architekturu. V osobitých variacích na téma domu, rozhledny či archy Buček naplňuje formu intimním obsahem a tuto kvalitu se mu daří přenést z drobných skic také do konečných realizací v materiálu a měřítku. Široké rozpětí jeho tvorby od abstrahovaně symbolistních objektů a instalací až k figurálně pojatým konkrétním příběhům sjednocuje společný jmenovatel duchovního obsahu.

 

ADAM JÍLEK

kurátor: Miroslav Schubert

29. 3. 1989, Praha
Studia: 2010–2016 Akademie výtvarných umění, Praha
2006–2010 Střední umělecká škola Václava Hollara, Praha

Adam Jílek patří k mladé, nastupující generaci českých umělců. Přes svůj relativně nízký věk si stačil vyvinout výrazný vizuální i obsahový rukopis. Absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, který prošel mnoha ateliéry od klasické malby až po restaurování klasických malířských děl.

Ústředním prvkem Adamovy tvorby jsou zvířecí motivy, kterým propůjčuje lidské vlastnosti. V obrazech také silně dominuje bílá barva symbolizující klid, čistotu a neposkvrněnost, ale i prázdnotu. Děj se soustředí a odehrává především ve výrazu, ale také v očích němé tváře. Zvířata byla po celou dobu v historii umění jako taková opomíjena, až doposud, kde jsou ústředním prvkem právě v tvorbě Adama Jílka. K jejich zobrazování tíhne také z důvodu, že zvířatům rád propůjčuje lidský charakter a používá tak často ve svých dílech satiru.

Výstava představí tři ústřední cykly, které spolu úzce souvisí. Jedním je pomíjivost, kde se určité fragmenty a motivy vytrácejí. Jde o pomyslnou reakci na dnešní zrychlenou dobu. Dalším je vyprávění příběhů skrze němé tváře, které jsou jak z osobního života, tak i pohledu na lidskou společnost nadsázkou, ironií a vtipem. Třetím cyklem je jakýsi život v pohádce. Svět, který je plný virtuálna a daleko vzdálen od skutečnosti. Každý si v obrazech může najit ten svůj vlastní příběh, jak na nej obraz působí a co v něm vidí.


 

MAREK NENUTIL – Obrazy, objekty, instalace
kurátor: Miroslav Schubert

Marek Nenutil je zvláštním solitérem české výtvarné scény už tím, že nastoupil na střední i vysokou výtvarnou školu, ale vzápětí studia zanechal, přesvědčen, že je k ničemu nepotřebuje.

Marek Nenutil (8. 12. 1978), tvoří také pod uměleckým pseudonymem Openmindz360, který odkazuje k jeho začátkům v prostředí streetartu a graffiti. Tyto tendence se v jeho tvorbě alespoň v náznaku objevují dodnes. V současnosti se volně a bravurně pohybuje na mezích současné dynamické figurativní malby, objektu a instalací. V minulosti také ilustroval knihy, časopisy, plakáty, namaloval desítky interiérů a exteriérů s celými vizualizacemi po celé České republice.
Marek Nenutil / Openmindz360 je pozoruhodnou stálicí na současné výtvarné scéně. Jako bytostný umělec je závislý na vizuálním projevu. Koncentrovaně analyzuje scénu a sám se zabývá tématy, která ho utvářejí a determinují. Nemocniční prostředí, stavy lidské mysli až pantograficky přenáší na plátno v osobitém expresivním, avšak stále konkrétním podání. V jeho projevu nacházíme také intermezzo streetartu, které je však z větší části upozaděno ve prospěch klasického malířského zvyku. Tvorba Marka Nenutila je nedílnou částí současné malby.


Neméně zajímavou a důležitou etapou Nenutilovy tvorby je jeho dílo sochařské, respektive nemalířské. Vychází z obecné nutkavosti prostého tvoření a hledání vhodného způsobu napříč vizuálními prostředky výtvarné škály. Práce s keramikou, případně s dalšími materiály, jsou do jisté míry inspirovány malbou samotnou a velmi často reflektují postavy nebo fragmenty v malbě užité. Odlišná je situace scénických boxů, ve kterých Marek Nenutil rozehrává autonomní příběhy, které například parafrázují Art veletrhy a reagují na příbuzné práce Chapman Brothers. Obecně je zde (stejně jako v instalacích) patrné, že v tomto médiu je autorovi blízká a sympatická jistá formální autonomie, která je však vymezená danými (pevnými) fragmenty modelářského světa a jazyka. Jistota a zároveň svoboda utvářejí pomyslný koktejl, který je v malbě tolik vzácnou esencí.

 

BRONISLAVA ŠNAJDROVÁ

kurátor: Miroslav Schubert


Narozena 3. 4. 1973, Šternberk

Žije a tvoří v Olomouci.

Studia: 1987 –1992, Gymnázium, Uničov

1992–1998 FF UP v Olomouci (česká filologie – výtvarná výchova)

Počátky její tvorby jsou spjaté s krajinou a zátišími. Později se zabývala geometrickou abstrakcí.

Bronislava Šnajdrová je spíše minimalista introvertní povahy, která pro svou tvorbu vyhledává spíš přírodní motivy, jemnou, decentní a křehkou tvorbu.

Postupně do její práce vstupovaly prvky, které nebyly tak věcně vázány, ale také se začaly objevovat malby s citáty - interpretace, což je již důležitý dobový fenomén. V případě interpretací se jedná o malby na plátnech klasických formátů, realizované akrylovými barvami. Rukopis je uvolněný, malba osciluje od jemných dotyků k expresivním barevně výrazným realizacím. Pro umělkyni je předloha impulzem, inspirací, od které se odráží. Broniny nové obrazy nejsou přepisem zvolené předlohy. Ta je jen východiskem k volným parafrázím v jejich úsporné zkratce a znovu v jasné barevnosti. Nejsou to pro ni jenom skvrny, tvary a barvy, vrstvy anebo plochy a kroužky, ale i nekonečná hra světla, rychlost a pomalost tahu štětce, barevná skladba celku, ať čistý tón vedle tónu nebo třeba zelená na fialové... Někdy převažuje jen pár dotyků štětcem s barvou, vynořují se jakoby ze světla, z bílého plátna. Jindy je prostor obrazu zcela zaplněn barvami. Převažují gesta a rychlost, celková energie. A někdy dokonce dochází k syntéze i více obrazů od stejného autora, ba i přemalbám obrazů různých autorů.
Její tvorba je čirá radost z malování, a ta je tu rozhodující


 

ZBYNĚK KULVAIT
kurátoři: David Voda (spolupráce Miroslav Schubert, Miroslav Urban, Ladislav Daněk)

Narozen: 26. 6. 1954, Opava / zemřel 2019, Olomouc
Žije a pracuje v Olomouci.
Studia: autodidakt.
Vystavuje od roku 1977.
Věnuje se malbě, kresbě a grafice.

Výstava olomouckého malíře, kreslíře, grafika a sochaře Zbyňka Kulvaita (1954-2019) připomene průbojnou tvorbu jednoho z členů bývalé skupiny Neprůbojní, která se pozoruhodně rozvíjela po celá desetiletí bez většího zájmu odborné i laické veřejnosti. Autorova retrospektiva představí vedle několika ukázek jeho raných prací především Kulvaitovo neutuchající experimentování zejména na poli „kresby a malby“, v průběhu desetiletí neustále oscilující mezi abstraktním, konkrétním a zároveň až snovým výrazivem.

Zbyněk Kulvait již od počátku osmdesátých let realizoval svým objevem radikálně oproštěná díla – nejprve černým sprejem stříkané kresby, možná vlastně jedinou olomouckou paralelu toho, co přinesl minimal art.

Občas vznikají malby s volnějším quasigeometrickým řádem, jeho doménou jsou především netradiční techniky a média, počínaje sprejovými kresbami, v nichž stále nachází jedinečné vizuální objevy, které můžeme vnímat jako jakousi fascinující kresebnou paralelu fotogramu – ty nejstarší byly de facto zcela černé a v podstatě minimalistické, postupně vznikaly monochromy různých barev podle užitého spreje, pořád krajně oproštěné s novými, jemnými sémantickými kontexty. Pro umělce byl důležitý i objev možnosti otiskovat jako grafiku nejrůznější materiály – skládané papíry nebo třeba různě mačkané staniolové fólie, v nichž mohl vytvořit svou vlastní, ryze estetické kvality akcentující paralelu informelu, neseného imanentním řádem skladby a strukturální artikulací, oproštěného, a proto stále živého.


 

PAVEL MRKUS (audiovizuální instalace)
kurátor: Miroslav Schubert


Narozen: 28. 3. 1970, Mělník

Studia

1985–1988 Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská, Kamenický Šenov
1989–1995 Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha
1991  Polytechnic University, Stoke on Trent, Velká Británie
1998–1999 Institut ekumenických studií,
Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha


Pavel Mrkus je audiovizuální umělec, který využívá digitální obrazové a zvukové prostředky často ve spojitosti s konkrétním prostorem.  Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, jeho studium religionistiky spolu se zkušeností čtyřletého pedagogického působení na japonském Toyama City Institute of Glass Art jej přivedly k unikátnímu mixu kulturních paradigmat, který se projevuje v jeho tvorbě. Po účasti na Benátském bienále v roce 2003 byl prezentován na řadě mezinárodních skupinových i samostatných výstav v zahraničí. Za výstavu Next Planet v brněnském Domě pánů z Kunštátu byl vyhlášen Osobností roku 2012 za nejvýraznější počin. Společně s Danielem Hanzlíkem založili ateliér Time-based Media na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, kde od roku 2015 působí jako děkan. 

Pavel Mrkus patří mezi autory pevně vrostlé do současného vizuálního umění, v němž reprezentuje linii tvorby s nejnovějšími médii. V posledních letech se soustředí převážně na práci s datovými audiovizuálními projekcemi. Odhmotněnost formální stránky projekcí, virtuální, avšak sofistikované projekce jsou v případě Pavla Mrkuse tematizovány přítomností základních životních vztahů (vztah k bohu, univerzu, přírodě). Právě tento kontrast mezi nejmodernějším technickým médiem a mytologickou či spirituální rovinou představuje základní charakter autorovy tvorby, která i v mezinárodním kontextu oslovuje diváky vytříbenou technologickou formou, existenciálním a mytologickým obsahem, ale také jemností a hravostí.

Umělec pro Galerii Caesar připravuje speciální audiovizuální instalaci.

 

Výstavní projekt:
FOTOGRAFICKÝ ARCHIV BRATŘÍ KVĚTOŇŮ

kurátor: Ondřej Dadejík
 

Výstavní projekt:
OLOMOUCKÉ PRIZMA

kurátor: kurátor Jakub Frank
 

V rámci prvního ročníku Trienále s názvem Universum, jež připravuje Muzeum umění Olomouc pod hlavičkou Středoevropského fora, se uskuteční program v paralelních liniích v dalších kulturních institucích města. Reprezentativní výběr bude umístěn v prostorách muzea, Galerie Caesar bude v rámci projektu sloužit coby kunsthalle pro své specializované projekty. Vybraní umělci a připravené výstavy by měly reflektovat problém organizace a systematizace, hledání a vytváření řádu. Dvě samostatné výstavy představí Olomoucké prizma (ateliér Vladimíra Havlíka), resp. formát performance a akce (kurátor Jakub Frank) a statickou expozici (Fotografický archiv bratří Květoňů, kurátor Ondřej Dadejík),

Tvůrčí dvojice Radka a Zdeňka Květoňových (nar. 4. 6. 1974, Litoměřice) zabývající se volnou tvorbou v oblasti fotografie, kresby, instalace a videoartu s důrazem na výzkum a posouvání jejich hranic.
Společně studovali fotografii, video a grafický design, nejprve na Fakultě umění a designu Univerzity JE Purkyně (FUD) v Ústí nad Labem a poté na Filmové a televizní škole Akademie múzických umění v Praze (FAMU) a FUUD (Ústí nad Labem) a nadále spolupracují a vystavují pod názvem projektu Andere Seite Studio (dříve Pudon).

 

AKTUÁL 2020

kurátor: Miroslav Schubert

Kolektivní výstava Aktuál 2020, každoroční výběrová přehlídka – rekapitulace prací okruhu umělců Galerie Caesar, vzniklé v roce 2020.

Vystavující umělci: Otto Bébar, Jana Bébarová, Kristýna Boháčová, Jakub Čuška, Ladislav Daněk, Lubomír Dostál, Vladimír Havlík, Pavel Herynek, Jan Herynek, Otakar Hudeček, Vincent Chignier, Adéla Janská, Eva Janovká, David Jedlička, Inge Kosková, Miroslav Koupil, Jiří Krtička, Jana Kučová, Petr Kutra, Markéta Kuxová, Michal Macků, Ondřej Michálek, Vladimír Pospíšil, Oldřich Šembera, Miroslav Šnajdr, Miroslav Šnajdr ml., Bronislava Šnajdrová, Jindřich Štreit, Magdalena Turzová, Miroslav Urban, Milena Valušková, Jiří Žlebek

 


 

Výstavní program Galerie Caesar v roce 2019

8. 1.–31. 1. 2019
Není underground jako underground.

(Polooficiální výtvarná kultura v Olomouci v 70.-80. letech.
Tvorba Martina Buriana, Dagmar Havlíčkové,
Vladimíra Pospíšila a Jaroslava Vacla)

 

 
5. 2.–28. 2. 2019
Vladimír Havlík
Jako pták

host: Petra Feriancová

vernisáž v úterý 5. 2. 2019 v 18:00 hod
úvodní slovo: autor
hudební vložka: Ostrý zub

60 let.  Život performera v socialismu i kapitalismu. 30 + 30. Vertikální nostalgie protíná horizont událostí. Čas se krátí, teplota stoupá, ledovce tají. Ze Slovenska přilétne hejno holubů...

 

 



5. 3.–29. 3. 2019
Václav Buchtelík / Jan Špaček
Světla stín

 

Výstava tvorby dvou mladých výtvarníků je příležitostí k nahlédnutí možností práce v médiích malby a sochařství dnes.

Oba umělce spojuje zkušenost studia na Fakultě umění Ostravské Univerzity u pedagogů o generaci starších, jmenovitě Daniela Balabána, Máriuse Kotrby a Jaroslava Koléška. Tito jim předávali svou zkušenost, svá moderní i postmoderní výtvarná východiska, ale i poučení z umění napříč dějinami. Sami si pak hledají vlastní výtvarný výraz, ovlivněný diskurzem své generace, zároveň adekvátní svým genuijním zážitkům, myšlení a temperamentu.


 

 
2. 4.–26. 4. 2019
Adam Kašpar -
Argument oka

Adam Kašpar absolvoval pod vedením Martina Mainera studia malby na Akademii výtvarných umění v Praze (2018). Je realistou, je krajinářem, a spadá tak do oblasti na první pohled až nebezpečně tradiční - jež je však v poslední době právě především díky nastupující umělecké generaci velice živá (Lenka Falušiová, Alena Kožená, Ondřej Minář, Michal Nagypál, Eva Vápenková ad.). Ve svém projevu je rychlý, uvolněný, tvoří se smyslem pro obrazový prostor, pro světlo a barvy. Podobně jako John Ruskin, s nímž se cítí být jistým způsobem spřízněn, ale sleduje konkrétní cíl "mimo obraz" - geologickou strukturu, tvar, charakter místa, určité skály, určitého stromu, které se snaží zachytit. Jako nejvyšší trumf vynáší "argument oka" a soustředí svou i naši pozornost na svět, který nejen vidíme, ale na půdoryse zraku celistvě vnímáme, poznáváme - a přemýšlíme o něm. V návaznosti na Atlas lesa (2018), který byl prezentován mj. v pražské Nové galerii, vznikl cyklus poměřující vlastní možnosti malby a malovaného obrazu. Pokud má Adam pravdu, když tvrdí, že "realistický obraz není na první pohled poznatelný podle vizuality, je to o druhu přístupu," je možné se o tom nyní přesvědčit.  


 

 
29. 4.–4. 5. 2019


Dana Štěrbová

Co dávám do obrazů– stále u mě platí, že nemohu malovat „na povel“. Že musí přijít vlna a pak se tvoří. Že vlastně ani nevím, co vznikne. Že jsem do procesu ponořena. Že stále hledím třeba měsíc, dva  na bílé plátno v obýváku a čekám.
Že je mi i s tím bílým plátnem dobře.





 



 

7. 5.–30. 5. 2019
Petr Zatloukal

Narozen: 13. 9. 1956 v Kojetíně.
Studia: 1976–1981 Vysoké učení technické v Brně, obor technická kybernetika.
1986–1989 Institut výtvarné fotografie SČF v Praze.
Od roku 1992 vyučuje na katedře výtvarné výchovy PdF UP v Olomouci fotografii a počítačovou grafiku.
Aktivně fotografuje od roku 1981.
Do roku 1990 se zabýval výhradně živou fotografií (dokumentární, divadelní a hudební). Toto období vrcholí obrazovou publikací Gaudeamus ze zákulisí okupační stávky studentů olomoucké university v roce 1989.
V roce 1996 uskutečnil studijní pobyt na americké universitě St. Cloud University.
V současné době pracuje jako volný fotograf a pedagog.

Výstava -
TEENS 2k18
Na začátku byla práce na portrétech pro tablo olomouckého gymnázia, kde chodila i moje mladší dcera. Jak přistupovaly jednotlivé osoby před objektiv uvědomoval jsem si, že způsobem, kterým je fotím, vzniká jistá sonda „Do hlubin študákovy duše 21. století“. Nejedná se o obličeje uhlazené, podle obecných měřítek krásy z doby Oldřicha Nového, ani o hippíky šedesátek a ani o Supermany přelomu Milénia. Téměř všichni byli velmi přirození, hraví a tvůrčí ve smyslu vyjádřit sebe, své pocity i svoji lhostejnost k okolí…

 

 

 

 

Jakub Sobotka
Jakub Sobotka se narodil 7. října 1968 ve Valašském Meziříčí. Fotografii se věnuje od svých osmnácti let. V letech 1989 až 1994 byl členem olomoucké skupiny M, kolem fotografky Mileny Valuškové. V roce 1993 ukončil studium na Palackého Universitě v Olomouci. V roce 1996 absolvuje u Vladimíra Birguse bakalářské studium na Institutu Tvůrčí Fotografie v Opavě. Od roku 1995 se živí užitou grafikou a fotografií v reklamní agentuře. Ve své volné tvorbě se zabývá černobílou fotografií krajiny, krajinného detailu a zátiším.

 

 


 

 

 

4. 6.–28. 6. 2019
Johana Střížková | Antonín Střížek - Hladce

Johana Střížková
31. 12. 1984, Jablonec nad Nisou
Studium:
2005–2011 Akademie výtvarných umění, Praha (Miloš Šejn, Veronika Bromová, Jiří Příhoda)
2008 Cooper Union School, NYC- Department Art
Rezidenční pobyt:
2012 Mexico City, Foundation Fonka
2008
Cooper Union School, NYC- Department Art 

Ocenění:
2016 Finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého

Tvorba Johany Střížkové je intermediální. Jak sama tvrdí, vychází z „tvoření z ničeho“. Uplatňuje tak zájem o banálnost, intimitu a minimalizaci forem. Volně prochází médii performance, videoartu a objektu. Lidské tělo vnímá jako nástroj vizuální a nonverbální komunikace.

Antonín Střížek se narodil 22. května 1959 v Rumburku. V letech 1983 až 1988 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1989 měl na pět desítek samostatných výstav doma i v zahraničí. Jeho obrazy vlastní tyto instituce (výběr): Národní galerie v Praze, Středočeská galerie v Praze, Galerie Benedikta Rejta v Lounech, Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem, Galleria Nazionale d'Arte Moderna San Marino..

Antonín Střížek patří mezi nejvyhledávanější české umělce své generace.


 

 
1. 7. –12. 7. 2019

Re:Sitte

„Dokončená“ třída Svobody v Galerii Caesar ukáže potenciál centra.

Hlavní třída města dokončená v duchu zakladatele Camilla Sitteho, ale v současném pojetí. To je unikátní projekt studentů brněnské architektury, jehož výsledek uvede v červenci Galerie Caesar. Navržené řešení obsahuje i nové budovy zimního stadionu a tržnice s přestěhovanou radnicí a magistrátem a ukazuje obrovský potenciál nejen stěžejní olomoucké ulice, ale celého centra.

Projekt vznikal v ateliéru Jana Mléčky na Fakultě architektury VUT v Brně. Multidisciplinární pojetí předvede divákům na modelu, prostorových schématech a projekci, jak studenti „domysleli“ principy autora třídy Svobody, klasika urbanismu Camilla Sitteho, a přitom je adaptovali na dnešní možnosti a potřeby moderního města. Projekt vznikal za podpory olomouckého architekta Tomáše Pejpka. Vernisáž proběhne v pondělí 1. července v 18 hodin, výstava potrvá do 12. července.



16. 7.–29. 8. 2019

Jana Jemelková – Tichá pozorovatelka

Vzpomínková výstava na výraznou olomouckou umělkyni a pedagožku.

Ve své volné tvorbě se zaměřovala na malířské a grafické ztvárnění motivů z historické Olomouce,
zpracovávala rovněž náboženské motivy nebo hledala inspiraci v krásách přírody.
Zaměřovala se též na exlibris, grafiku malých formátů či PF.


 


 

3. 9.–27. 9. 2019

Magdalena Turzová – Cizí dům

 


 

  1. 10.–30. 10. 2019

Aktuál 2019

Kolektivní výstava Aktual 2019,
každoroční přehlídka   – rekapitulace prací okruhu umělců Galerie Caesar,
vzniklé v roce 2019.


 

 
5. 11.–29. 11. 2019

Martin Mulač

Martin Mulač je absolventem grafické školy Jiřího Lindovského, což je samo o sobě dostatečně vypovídající – znamená to znalost věci a nemizící zájem o ni, kresebnost a vysokou estetickou kvalitu obrazu, vážnost (občas skrytou), také ale živý vtip a překvapivost. Ačkoli dekadence obyčejně evokuje smutek, melancholii a rozpad celku (osobnosti i obrazu), a ačkoli tak nakonec může vypadat i v tomto případě, přesto si od Mulačů opakovaně odnáším pocit, že je to dobré – být a žít. Důvodem je ohromující spektrum možností, her, gest, významů, které produkují jeden druhý a každý tisíc dalších. I to co mizí, dík tomu zůstává – což je nakonec nejpůsobivější dovednost grafiky jako takové.

 

 
3. 12. 2019–30. 1. 2020

Jan Knap
Narozen / born:  8. 7. 1949, Chrudim

Malíř, kreslíř, ilustrátor, grafik / Painter, draughtsman, illustrator, graphic artist
1968–1969 studia / studies:  Stavební fakulta VUT, Praha / Faculty of Civil Engineering CTU in Prague
1969 emigroval / emigrated
Brazílie a později do Německé spolkové republiky.
1971–1972 studia / studies: Staatliche Kunstakademie, Düsseldorf (prof. Gerhard Richter)
1972–1982 žil a pracoval v New Yorku / lives and works in New York
1979  Jan Knap s Milanem Kuncem a Peterem Angermannem spoluzakládá skupinu Normal / Forms together with Milan Kunc and Peter Angermann the Normal Group
1982–1984 studia teologie Řím / studies theology, Roma
1984–1989 žil a pracoval  / lives and works in v Köln, 1989–1992 Modena 
Od roku 1992 žije a pracuje v České republice / since 1992 lives and works in the Czech Republic
od 1994 volně spolupracuje s Galerií Caesar v Olomouci

Samostatně vystavuje od roku 1985 (Německo, Španělsko, Itálie, Anglie, Belgie, Nizozemí, Rakousko, ČR, USA), kolektivně od roku 1980.  

Výstavní program Galerie Caesar v roce 2018


9. 1.–27. 1. 2018

Ivana Štenclová & Pavel Forman

Kontakt 2 

Vernisáž 9. 1. | 18:00


Pavel Forman
Narozen: 11. 11. 1977, Bruntál
Ivana Štenclová
Narozena: 27. 11. 1980, Vítkov
Žije a pracuje v Ostravě

Společný příběh i práce Ivany Štenclové a Pavla Formana a samotný proces tvorby je pro ně formou vzájemné neverbální komunikace, která se rodí bez předběžného plánu, intuitivně a živě. Na pozadí jsou jen společné názory budoucí atmosféry a ta si sama volí své prostředky. Paralelně pracují na dvou snímcích najednou a navzájem je předávají. Pavlovy malířsky zpracované prostory modelované znakovými rastrovámi, které nejsou nepodobné podvratným vzorům nástěnných váleček z babiččiny obývačky, jsou obývané Ivaninými filigránsky vykreslenými bytostmi - někdy s tvářemi lidí, jinými zvířaty, ale často i s takovými démony, kteří se krouží v nich. Klube se tak mytologie nového věku, založená nejen na soukromých osudech obou umělců, ale hlavně na prosakujících úmorů kolektivního nevědomí, které tak svědčí o nové ikonografii.

        

   

31. 1.–28. 2. 2018

František Turcsányi

Dezoriental / Chlazená vášeň


František Turcsányi
(1953)
Je slovenský malíř, řazený obvykle do art brut.
Autor není profesionálním malířem. Mnohé z jeho děl přetínají hranice minimalizmu, abstrakce a geometrizmu. Inspirací k tvorbě se mu stal několikaletý pobyt v Africe v Libyi, který reflektuje část jeho umělecké činnosti. Na jeho obrazech tak nacházíme lidskou figuru doplněnou bohatou pouštní vegetací, či prvky architektury. K realističtějšímu zobrazování skutečnosti mají nejblíže portréty autorových nejbližších. Podněty z Afriky autor po návrate dlouho zpracovával, postupem času se však začal od nich osvobozovat. František Turcsányi svojí uměleckou činností už dávno překročil rámec amatérské tvorby. Avšak statut amatérského umělce je pro něj spíše výhodou, protože ho k tvorbě nenutí nic kromě vnitřní potřeby přenést na plátno svoje emoce a inspirace.

   

6. 3.–31. 3. 2018

Radek Bigoš,
Michal Ožibko,
Zdeněk Trs

Cizí světy.


Radek Bigoš
Narozen: 1987, Ostrava

Michal Ožibko
Narozen: 1981, Šumperk

Zdeněk Trs
Narozen: 1985, Liberec

Pojem transpozice označuje převod či přenos významu při zachování jeho podstaty. Příkladem budiž hudební skladba převedená z jedné tóniny do jiné, typologicky shodné varianty, přičemž vztahy mezi jednotlivými tóny zůstávají totožné, stejně jako tempo, rytmus a přednes. Právě využívání tohoto principu spojuje trojici autorů, Radka Bigoše, Michala Ožibka a Zdeňka Trse, kteří se shodně pokoušejí reflektovat odlišný, vysoce komplexní systém a převést jej v jiný, ještě komplexnější, aniž by utrpěla jeho podstata – a to ať už se jedná o vnitřně atomizované předměty reálného světa (MO), metaforickou poezii (RB) nebo obecné principy astronomie (ZT).

 

 

4. 4.–27. 4. 2018

René Hábl

Osamělost prvočísel

Narozen: 29. 11. 1968, Uherské Hradiště

René Hábl patří do generace umělců, kteří zahajovali své studium na pražské Akademii výtvarných umění na sklonku komunistické totality a absolvovali školu v nové svobodné době, která si přes rychlost faktických politických změn teprve hledala za plného provozu „vlastní tvář“. Autor si během studia odžil transformační proces, kterým procházela nejen společnost, ale také nejstarší vysoká umělecká škola v ČR. Stopy a ohlasy těchto „velkých metamorfóz“ se staly základním motivem Háblovy malířské tvorby, pro niž je charakteristická procesuálnost, integrační a dezintegrační pohyb motivů, střídání malovaného a distančního rukopisu a především intuitivní zrušení hranice mezi tzv. abstraktním výrazem a figurací.

 

 

9. 5. - 31. 5. 2018

Jakub Tomáš

Smuggler


Narozen 4. 4. 1982, Jihlava

Jakub Tomáš se profiluje na české umělecké scéně jako výrazný malíř nejmladší generace, kterému se daří aktualizovat tradiční médium závěsného obrazu pro současnost. K obrazu přistupuje jako k živé otevřené struktuře, kterou je třeba pokaždé zpochybnit, aby mohla být ve své platnosti znovunastolena. Na jeho obrazy je potřebné se dívat jako na formy jazyka samotné malby ve vztahu k trojdimenzionálnímu objektu a papírové, perforované koláži. Ta je součástí celé řady jeho malířských sérií. Umělec svou tradiční malbou překračuje hranice tradiční malby a zároveň je schopný posunout vnímání závěsného obrazu, otevřít ho směrem ke koláži, instalaci nebo architektuře a malebnými prostředky neustále pokoušet jeho limity.
V současnosti dál pracuje s principem koláže, jako by se ale při tom obloukem vrátil na začátek, tedy ke kresbě. Jenže tentokrát kreslí nůžkami. Mimo to pokračuje ve své scénické skládané malbě, s motivy zasazenými do drobných objektů, pronikáním různých prostředí a nekonečnou zásobárnou reprodukcí a fotografií. Ve skutečnosti to, co zajímá autora nejvíc je rozhraní mezi realitou a iluzí.

   
5. 6. - 28. 6. 2018

Jan Kovářík

Statuofilia

Narozen: 28. 3. 1980 Kyjov

Výstavní projekt připravený přímo pro specifický prostor galerie autor staví na základech klasického sochařství a jeho přesahů do experimentální polohy hledající nové formy, možnosti vyjádření a účinku.

Jedná se o prezentaci tří projektů, které se v jeho tvorbě volně prolínají a samy sebe doplňují.  Jsou to projekt uzavřené formy, projekt otevřené formy a projekt kontrolované náhody.

 

   
3. 7. - 27. 7. 2018

Svatopluk Otisk

Stůl na Vagoně s přáteli

kurátoři: Petr Veselý, Miroslav Schubert

Malíř Svatopluk Otisk se narodil 11. prosince 1950 v Doubravě, zemřel 14. května 2017. Vyučil se dřevomodelářem a poté studoval malířství v Brně na Střední uměleckoprůmyslové škole (1969–1973). V první polovině 80. let žil na Vysočině, v Osové Bítýšce
s nedalekým Demlovým Tasovem a na opačném konci Vysočiny ležícím Reynkovým Petrkovem, jejichž díla mu byla blízká. Od poloviny 80. let až potom žil se svojí rodinou v Dolní Lutyni v domku, obklopeném zahradou a polem. Svatopluka Otiska můžeme pokládat za umělce, který větší část svého života stál na okraji výtvarného dění. Především životní okolnosti mu neumožnily, aby se trvale integroval v nějakém uměleckém prostředí. Určité zázemí snad měl v Brně, kde studoval a v Olomouci, kde získal řadu přátel, kteří jeho práci sledovali a vážili si jí. Teprve v posledních letech se svojí tvorbou začal dostávat do širšího povědomí. Domnívám se, že jedním z podstatných momentů pro pochopení povahy jeho práce je právě vztah k místu, ve smyslu jeho utváření, zabydlování v souznění s jeho danostmi, doslova ustavování.
   
   

31. 7. - 31. 8. 2018

Antonín Sondej

Identity


Kurátoři: Miroslav Schubert, Barbora Kundračíková

Narozen: 7. 5. 1992, Rychnov nad Kněžnou
Antonín Sondej patří mezi nejvýraznější a nejtalentovanější studenty současného ročníku v ateliéru grafiky pod vedením Dalibora Smutného.
Výstava bude jeho první větší prezentací a představí práce na papíře i v malbě, zaměřené na téma portrétu. Ukáže jak expresivní, tak niternou polohu jeho tvorby, která je svou koncentrovaností a řemeslnou zdatností zcela výjimečná. Sondejově talentu se nakonec dostalo pozornosti při řadě kolektivních, výběrových výstav, včetně grafiky roku (2015 – 21. ročník Grafiky roku / Clam-Gallasův palác, Praha).
Výstava tohoto mladého autora naplňuje výstavní koncept galerie – představovat a dávat příležitost začínajícím talentovaným autorům.
         
 

   

4. 9.–28. 9. 2018

Pavel Herynek, Jan Jemelka,
Jiří Krtička

Okouzleni krajinou


Kurátoři: Šárka Belšíková a Miroslav Schubert

Výstava prací Pavla Herynka, Jana Jemelky a Jiřího Krtičky, v jejichž díle dlouhodobě rezonuje příroda a krajina. Výstava bude prezentovat malířská, grafická a kresebná díla z posledních tří let. Kromě přátelských vazeb je v profesní rovině pojí hlavně jejich bytostný vztah k přírodě, k jejím proměnám. Každý podle svého rozdílného naturelu obráží ve svém výtvarném vyjádření inspiraci bohatým světem přírody. Nepopisně, s tvůrčím úsilím a výtvarným přetvářením inspiračních pramenů, nalézají svoji vlastní formu vyjádření krásy, rozmanitosti, bohatosti a vznešenosti přírody.
V dalším plánu jde na této výstavě o vícebarevný obraz pohledu na tvář krajiny/přírody jak v malbě a grafice, tak i ve volné kresbě.
             

 

   
1. 10.–26. 10. 2018

Iva Vodrážková – Viktorie Langer (Valocká)

Periferie v pohybu


Kurátor: Mirek Vodrážka

Iva Vodrážková, rozená Pelikánová
Narozena 4.srpna 1951 v Olomouci

Viktorie Valocká
Narozena 1988, Žiar nad Hronom
Finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého 2017



Společný výtvarný projekt Viktorie Valocké a Ivy Vodrážkové PERIFERIE V POHYBU se inspiruje symbolem okraje jako rituálně neklidným a přechodovým veřejným místem. Znaky periférie jsou rozptýlenost, fluktuace, stav nouze, linie úniku, ztracenosti, ale i hledání nového počátku.
Společná výstava Viktorie Valocké a Ivy Vodrážkové je vzájemně provázaným konceptem, jehož pojítkem je nejen civilizační a kulturní fenomén periférie, ale i možnost konfrontace dvou autorských linií.
Projekt PERIFERIE V POHYBU vytváří dvě generačně odlišné umělkyně, které spojuje fascinace textilními materiály, které byly tradičním uměleckém paradigmatu vytěsňovány na uměleckou periférii. Ačkoliv je pro každou z umělkyň určující jiná životní, politická zkušenost nebo odlišnost formotvorných kulturních kódů, uměleckých inspirací a emocionálních zkušeností, symbol látkové periférie pro ně představuje důležitou hodnotu, kterou se snaží vyjádřit pomocí výtvarných prostředků.
 
   

Miroslav Šnajdr st.

Kurátor: Miroslav Schubert

Miroslav Šnajdr st.
Narozen 8. listopadu 1938 v Toveři (u Olomouce). 
Malíř, kreslíř, příležitostný grafik.

Miroslav Šnajdr st. patří od poloviny šedesátých let mezi přední české malíře nejen své generace.
Vystavuje od roku 1965
a
od roku 1990 je členem TT klubu výtvarných umělců a teoretiků v Brně, od roku 1991 Spolku olomouckých výtvarníků a od roku 1992 Umělecké besedy.
V roce 1999 mu byla udělena Cena města Olomouce za celoživotní tvorbu.  V roce 2001 obdržel cenu Michala Ranného za významný přínos jeho tvorby české výtvarné kultuře.

 

   

Aktual 2018

Kurátor: Miroslav Schubert

Kolektivní výstava Aktual 2018, každoroční přehlídka                
– rekapitulace prací okruhu umělců Galerie Caesar,
vzniklé v roce 2018.
 

 

 
 

 

 



Celoroční výstavní program Galerie Caesar je finančně podporován z grantu Ministerstva kultury ČR,
města Olomouce a Olomouckého kraje.

 

© Galerie CAESAR