Patrně souvisí se samou podstatou grafické tvorby mimořádná koncentrace a bedlivé promýšlení adekvátních technických a výrazových prostředků k postižení uměleckého záměru. Zejména pokud je výsledné dílo založeno na potřebě synestezie, tedy na slučování smyslových dojmů. Tvorba Zbyňka Janáčka tuto skutečnost dlouhodobě potvrzuje. Ovlivněn vibracemi kreseb a maleb Václava Boštíka i Josefa Šímy postupně snižoval předmětnost zobrazení a přiklonil se k absenci jevového a obsahového vyjadřování. Techniku tisku z výšky (linoryt, dřevoryt) tak postupně vystřídaly serigrafie a sítotisky, umožňující umělci pracovat především se světlem jako s významovým akcentem. Vedle tvarové redukce využil světelných hodnot jednotlivých pigmentů a soustředil se na barevné chvění vycházející z optického vjemu rytmického pohybu. Stále intenzivněji chápal prostor jako proměnlivý vztah lineárních struktur a světla. Světlo a jeho symbolika byly ovlivněny zájmem o duchovní hnutí novotomismu a čtením textů opata Sugera, věnovaných právě mystice světla jako principu duchovní emanace.

S intelektuálním založením autora a s jeho rozhledem po současném ale i historickém kontextu uměleckého vyjadřování souvisí také jeho snaha vyvázat se z tradičních mantinelů i z doposud užívaných experimentálních postupů. Jeho tvorba je zmiňována v souvislosti s minimalismem, op-artem, neokonstruktivismem i konceptuálním uměním. Tvůrčí kritéria Zbyňka Janáčka se zřetelně vyhranila na počátku nového tisíciletí, kdy realizoval touhu pracovat s grafikou jako s prostředkem k budování prostoru. Představil zavěšené lightboxy, promyšlené konstrukce fungující na principu nahodilosti, kdy artefakt mění svou prostorovou konfiguraci se změnou stanoviště pozorovatele. Tvořen je vrstvením sítí nekonečných linií na průsvitný materiál, kdy proměnou světelných hodnot se rozvíjí permanentní pohyb.

V další etapě (po roce 2013) vytvořil prostorovou grafiku "Demonstrace v prostoru II.", instalaci, která odkazovala k dílu Huga Demartiniho. Prezentovala autora mimo jiné v Clam-Gallasově paláci v Praze, na autorské výstavě určené k převzetí Ceny Vladimíra Boudníka (později pak ve Varšavě, na výstavě Imprint 2014 a v hranické Synagoze 2014). Grafiky vytištěné na plátno a přenesené na tubusy z lepenky v prostoru levitují. Metalické fólie, odrazem zmnožují ale i deformují obraz objektů, znejišťují situaci vnímatele, převracejí Demartiniho akci. Instalace, které jsou určeny pro konkrétní místo (Galerie Sokolská 26, Ostrava) a mající podobu intervencí, s názvy Labilita 1.  a Labilita 2., tvoří krychle, na kterých jsou nalepeny grafiky, uplatňující efekt zrcadlení, vykřivení, vybočení.  Deformovaný odraz má za cíl navodit pocit nestability a nejistoty.  
"Zúročil jsem pobyt v Holandsku (Amsterdam, Utrecht atd.), kde jsem měl možnost se detailně seznámit s pracemi skupiny De Stijl (Theo van Doesburg, Piet Mondrian a Bart van der Leckar, Gerrit Rietveld a J. J. P. Oud…). Vůbec celá situace evropské před a poválečné avantgardy a to nejen architektura, malba, sochařství ale i například grafický designu jsou pro mne velmi inspirativní".   (Zbyněk Janáček)

Tyto nové formálně estetické prostorové situace vycházející z principu dematerializace jsou tvořeny v součinnosti se světlem, přičemž plasticky postihují okamžitý stav pohybu. Janáčkova tvarová redukce výrazových prostředků v oblasti grafické tvorby je tedy stále výrazněji obohacována o novou dimenzi, nabízející meditativní, mnohovrstevnatý a velmi subjektivní prožitek.

Olga Badalíková