6. 9.–29. 9. 2016
RICHARD KONVIČKA
BARVY NOCI


Vernisáž / Pohled do výstavy.

Barvy noci

Název první olomoucké výstavy malíře Richarda Konvičky (*1957) v Galerii Caesar není jen samoúčelnou parafrází sbírky Básně noci od Vítězslava Nezvala. BARVA a NOC jsou pro Konvičkovu tvorbu naprosto klíčové. Noc je skloňována v mnoha názvech jeho obrazů, promítá se do jejich atmosféry a zároveň v sobě skrývá jistý paradox: barvy ve tmě neexistují, noc je šedočerná. Barvy z ní dokáže vyvolat jen světlo. A právě okamžiky osvícení, kdy kotouč reflektoru rozčísne temnotu, kdy blikající neon ozáří vrávorající postavu, a kdy se pod trychtýřem pouliční lampy odehrají drobné etudy krutostí i vášní, jsou námětem mnoha obrazů a kreseb Richarda Konvičky –  toho dychtivého „pijáka nezachytitelných odstínů, pijáka světel potopených do stínů,“  - řečeno slovy básníka. Jakoby Nezval některé své verše psal Konvičkovi přímo na tělo, jakoby oba umělce v určitém momentě života protnul stejný existenciální pocit, který jeden zbásnil a druhý o mnoho desítek let později namaloval: „...něco těžkého co drtí, smutek stesk a úzkost z života i smrti.“

Jak bylo již dříve znalci jeho díla konstatováno, Konvičkův malířský výraz je jednoznačně expresivní. Na jeho plátnech i pracích na papíře naráží štětcová – a často i štětková - malba na ostré hrany šablon, které jsou v zápětí znejistěny rozptýlenými sprejovými nástřiky, rozbrázděny urputnou kresbou, překryty otisky materiálů i cákanci barev. V dynamice, kompozici a především v charakteristickém světle jeho děl lze vycítit vliv El Greca i českého barokního mistra Petra Brandla. Jeho úhlavní spřízněnci se však rekrutují především z řad německých expresionistů, jako byli Emil Nolde či Ernst Ludwig Kirchner, francouzských fauvistů jako byl Henri Matisse a dalších revolučních uměleckých osobností, jakými byli Hans Hartung, Jean-Michel Basquiat či Nicolas De Staël. I když je spojuje podobné vidění světa a snad i příbuzný naturel, Konvička u nich nehledá přímou inspiraci. Čerpá z nich energii - odvahu k radikálnímu gestu. Už dávno se nezabývá tím, jak něco „dobře namalovat“. Při tvorbě se dnes cítí svobodnější než kdykoliv dříve. Vychází sice z figurace, ale nekompromisně ji abstrahuje až ke znaku. Tvary redukuje na soubor prvků, které se ustálily v jeho charakteristický slovník. Konvičkova svébytná vizuální poezie je brutální ve své přímočarosti a úderná ve svém malířském sdělení.
Častým námětem je pro něj žena: černá bohyně z nádražního bufetu, nedotknutelná vznešená Egypťanka i vulgární venuše z výkladní skříně amsterodamského přístavu. Tuto nezvalovskou „ženu v množném čísle“, označenou univerzálním názvem ONA, Konvička štěpí na fragmenty – prsy, rty, oči či linie nohou, které tvoří bázi jeho výtvarné abecedy. Patří do ní i otisky jeho vlastních dlaní, písmena – především jeho monogram - R a K, ale také věci tak všední a zdánlivě neosobní, jako nůžky nebo žehličky. Tyto elementy, sestylizované do podoby grafického znaku, fungují jako autorovy „tagy“, staly se jeho signaturou. I když Konvička odmítá akcentovat jejich symbolický význam, přesto se stěží ubráníme pocitu, že například na starých žehličkách, ho fascinuje nejen jejich zaostřený tvar, ale i jejich tíha a potenciální žhavost - podobně jako na nůžkách jejich ostrost a z ní vyplývající schopnost rozpárat plátno a tím i prostor obrazu. Tyto vlastnosti jinak banální předměty heroizují, a Konvičkovu tvorbu přibližují syrové civilizační poetice, o níž ve svém textu z roku 2005 hovořil již Ludvík Ševeček. Konvičkův vizuální repertoár je jednoznačně zakotven v urbánním prostoru, Konvička je malířem města. Absorbuje barvy, zvuky a pachy jeho nocí, z nichž pak na plátně či na papíře krystalizují vjemy prudké jako zaskřípění brzd či blesknutí pohledů... jež šlehají nás až k horké závrati. Je v tom cosi krásného co drtí, zapomnění na stesk života i smrti.
„Při malování si sám kladu otázky,“  tvrdí malíř a naznačuje tím, že na obraze je v důsledku nejdůležitější to, co nelze vysvětlit. Naše doba přesycená textem, návody, vysvětlivkami a popiskami na tento primární význam malířství občas zapomíná. Tvorba Richarda Konvičky je ale hmatatelným důkazem, že obraz je stále obraz je obraz je obraz.

 

Terezie Zemánková, léto 2016

 

 

 

 


Narozen | Born: 30. 4. 1957, Praha, CZ

Studium a stipendia | Studies and scholarships: 
1973–1977 Střední odborná škola výtvarná V. Hollara v Praze
1977–1983 Akademie výtvarných umění v Praze, prof. Jan Smetana
1990 Půlroční pobytové stipendium | Six-month residential
scholarship – The Pollock-Krasner Foundation, Inc. New York

Od roku 1997 je členem Umělecké besedy | Member of the Umělecká beseda (Czech Artists‘ Forum) since 1997

Samostatné výstavy – výběr | Solo exhibitions – selection:
2016 Barvy noci. Galerie Caesar, Olomouc
2016 Světlo noci. Galerie Morzin, Vrchlabí
2014 Amsterdam blues. Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
2013 Na ostrém bodu. Topičův salon, Praha
2012 Úsměv bohyně. Galerie Aspekt, Brno
Ostrá metoda. Galerie Vltavín, Praha
2011 Obrazy, kresby. Galerie umění Karlovy Vary
2010 Obrazy, kresby. Alšova jihočeská galerie, Wortnerův dům,
České Budějovice
Maso a kost – dvě podoby figurace (+ J. Hendrych), Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Litoměřice
2006 Richard Konvička, malba a kresba. Západočeská galerie
v Plzni, Výstavní síň Masné krámy, Plzeň
2005 Richard Konvička, malba a kresba. Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, Dům umění, Zlín
2001 Cesta naostro, kresby a obrazy. České muzeum výtvarných
umění v Praze, Praha
Cesta naostro, kresby a obrazy. Galerie výtvarného umění v Chebu, Cheb  
1999 Pastely. ODC Gallery San Francisko, USA
1996 Obrazy, kresby. Alšova jihočeská galerie, Wortnerův dům,
České Budějovice
Obrazy, kresby. Dům umění, České Budějovice
1994 Obrazy, kresby. Galerie Václava Špály, Praha
1993 Obrazy. Dijkstra Gallery, Waalwijk, Nizozemsko
1992–1993 Obrazy, kresby. Galerie moderního umění v Hradci
Králové, Hradec Králové
1992 Kresby, grafika. Galerie Gema, Praha
Kresby, obrazy. Galerie Via Art, Praha
1991 Kresby. (+ J. Kalousek), Canessa Gallery, San Francisko, USA
1989 Kresby, obrazy. (+ J. Kalousek), Galerie mladých (U Řečických),
Praha
1987 Kresby, plastika. Galerie mladých, Brno
1985 Kresby. Malá scéna DK ROH, České Budějovice, pořadatel AJG
v Hluboké nad Vlt.

Zastoupení ve sbírkách | Represented in collections:

Národní galerie v Praze; Galerie hlavního města Prahy; GASK – Galerie Středočeského kraje; Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou; Galerie moderního umění v Hradci Králové; Galerie výtvarného umění v Chebu; Galerie moderního umění v Ostravě; Galerie umění Karlovy Vary; Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně; Moravská galerie v Brně; Oblastní galerie v Liberci; Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích; Západočeská galerie v Plzni; Galerie Klatovy/Klenová; Galerie Gema Praha; Česká spořitelna a.s. v Praze; The Zimmerli Art Museum; The State University of New Jersey (USA); The University Art Museum, Berkeley, Kalifornia (USA)

Soukromé sbírky doma i v zahraničí | Private collections, both domestic and abroad

 

Civilizační anděl. | Civilizing Angel. 2015,

akryl a sprej na plátně | acrylic and spray on canvas,
200 × 160 cm

 

 

 

 

Světlo noci. | Light of Night. 2015,

akryl na plátně | acrylic on canvas, 160 × 125 cm

Sedící. | Sitting. 2016,

akryl a tužka na papíru | acrylic and pencil on paper, 100 × 70 cm

 

 

 

Ona. | She. 2016,

akryl na plátně | acrylic on canvas, 160 × 125 cm

ZPĚT

Celoroční výstavní program Galerie Caesar je finančně podporován z grantu Ministerstva kultury ČR,
města Olomouce a Olomouckého kraje.


 



 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



                             © Galerie CAESAR   

         NAVRCHOLU.cz