|
Tři ateliéry, tři okna
do zahrady, tři tvůrci, okouzlení krajinou a přírodou a tři
zcela odlišné projevy, záznamy okolí, dokumenty vlastních
vnitřních krajin. Odlišné a přece blízké. Odlišné přirozenou
rozdílností každého z nich, rozmanitostí výtvarných výrazů,
námětů, technik i materiálů. Blízké svou inspirací, místem,
generační spjatostí a především provázané přátelstvím.
Právě přátelství a
společné téma krajiny dovedlo tyto tři umělce k nynější
výstavě, která představuje jejich nedávno vzniklá díla, z
období několika posledních let, ale také zcela čerstvě
vytvořená pro tuto výstavu. Společným jmenovatelem není
pouze téma – krajina –, ale také materiál – papír. Ačkoliv
každý z tvůrců se prezentuje různou výtvarnou technikou,
výstava se zaměřuje na práce spojené s mediem papíru.
Všichni tři autoři patří ke Spolku olomouckých výtvarníků a
v Galerii Caesar již vystavovali, v tomto složení ovšem
poprvé.
Z tušových kreseb
Pavla Herynka tryská energie. Pohyb a dynamika jsou
charakteristické pro jeho tvorbu, v níž vede dialog nejen s
přírodou, ale též se sebou samým. V jeho lyrických záznamech
krajin si divák dle vlastní fantazie může lehnout do vysoké
trávy, se kterou si pohrává vítr, projít se skalním městem
nebo obdivovat rovné horizonty okolní krajiny. Rázná,
uvolněná kresba je buď naprosto osvobozena od jakýchkoliv
hranic a jakoby přetékala a proudila z plochy obrazu, nebo
naopak v kresbách „Kamenů“ je koncentrovaná a pevně sevřená
jasně vymezenými tvary a vyvolává tak pocit stability, tíhy,
ale i napětí. Básnivost vlastních černobílých kreseb dokáže
převést i do prostoru, ve vystaveném objektu se zrcadlí jeho
vnímání přírody; v jednotlivostech, ve výsecích krajiny – v
kamenech či prosté větvi – skládá hold přírodě jako celku.
Jan Jemelka
ač původní profesí malíř, prezentuje se na výstavě jako
grafik. Jeho barevné dřevořezy jsou otisky příběhů, prožitků
spojených s krajinou. Jde o záznamy pouti do Santago de
Compostely, v nichž například západ slunce transformuje do
motivu zrození, ale také o záznamy pouti životem, do které
patří i smrt blízkých. Sílu a moc přírody ukazuje v setkání
s bleskem, v přírodních živlech je to voda – moře –, či
vzduch – let poštolky. Grafiky tak nepředstavují klidné,
zafixované dojmy, naopak obsahují pohyb, události, živly.
Dynamika, živost a především spjatost s přírodou se odráží v
námětech, ale rovněž v technickém provedení jeho prací.
Výrazným prvkem grafik
jsou otisky struktury dřeva, které společně s živým
rukopisem umocňují jejich živý výraz. Díla prostupuje téma
přírody, zároveň se jimi intenzivně prolíná hluboká a
pokorná víra v Boha. Zapadající slunce se tak proměňuje v
eucharistii, blesk v rány Kristovy, let poštolky je rovněž
zasvěcen Kristu a navíc je tu inspirace básní Gerarda
Manleyho Hopkinse:
Poštolka
Ježíši Kristu, našemu Pánu
(překlad Josef Hrdlička)
Za jitra zřel jsem
miláčka jitra, prince království
světla, poštolku vábenou rozbřeskem barvitým,
opřenou o pevný vzduch v letu, uchvácenou jím
ve skluzu, támhle je, na uzdě křídel jak se chví
v své extázi! A krouží
dál, až nakreslí
jak ostří brusle ladný oblouk, klouzavým
vzletem, vzdor vichřici, a srdce tepem vzrušeným
mi tluče v úžasu z ptačího mistrovství!
Divá krása, smělost,
čin, ó vzduch a pýcha perutí
v jednom! Oč víc Tvá výheň ohně, stotisíckráte
násobí strmou závrať krásy té, ó můj rytíři!
Není divu, vždyť pluh se
zatřpytí jen potem
a žárem zmodralé uhlíky, můj nejdražší,
palčivě propalují se a žhnou nachovým zlatem.
Jiří Krtička
pevně ukotvený a jistý ve svém projevu, založeném na
geometrických tvarech, které rovněž vycházejí z přírody.
Precizně pracuje s barevnými valéry, se vzájemnou komunikací
barev a tvarů. Dokáže ve svých obrazech vytvořit působivou
čistotu, harmonii, klid, které jsou nepochybně závislé na
zkušenosti s krajinou, horským terénem, vůní vzduchu.
Ačkoliv by na první pohled mohl nezasvěcený divák
konstatovat, že se jedná pouze o minimalistické abstraktní
malby, jde ve skutečnosti o záznamy prožitků z přírody,
cest, krajiny. Ve zdánlivě neurčitých tvarech jsou skryty
například průhledy z oken vysílače na Ještědu. Ty jsou
vyjmuty, oproštěny a transformovány do jednoduchých tvarů a
proměňují se a varírují v různých barevných odstínech. A
právě tato jednoduchost dává vyniknout exaktní práci s
barevnými pastely, působivými nejen svými barvami, ale i
nuancemi matů, lesků dosahovanými jejich vrstvením a
prolínáním. Za domnělou kompoziční jednoduchostí se tak
skrývají velmi koncentrované a precizně vysoustružené
záznamy krajin a prožitků.
Umělecké téma krajiny se
v průběhu staletí proměňuje, od svého největšího rozkvětu
jako samostatného oboru v devatenáctém století vývoj dospěl
v současnosti do fáze, kdy není možné absolvovat na českých
výtvarných školách krajinomalbu jako samostatný obor. Byla
včleněna do ateliéru environmentu či multimediální tvorby.
Dostává se tak do širšího kontextu především přírodních věd
a ekologie. Do současného pojetí přírody pronikají obecně
společenské problémy životního prostředí a negativních
dopadů lidské činnosti na něj. Naši tři autoři stojí stranou
tohoto trendu, jejich tvorba je svrchovaná, suverénní a
přeci pokorná a plna obdivu a lásky k přírodě. Jejich
krajiny jsou introspekcí do vlastních krajin duše, do jimi
zhmotněné paměti přírody.
Šárka Belšíková,
srpen 2018
Název výstavy
„Okouzleni krajinou” zcela jasně vyjadřuje Váš kladný vztah
k tomuto fenoménu. Vaše obrazy jsou svébytnými záznamy
krajiny, přírody. Jsou jejím otiskem ve Vaší mysli a zároveň
její transformací skrze Vaše prožitky. Zhmotněná paměť
krajiny ve vystavených dílech je tak zároveň i zhmotněním
Vaší vnitřní paměti. Čím Vás krajina tolik okouzluje? A co
Vás pobízí k výtvarnému ztvárnění krajiny?
Pavel Herynek:
Při vaší otázce mne napadají slova Vladimíra Holana: Příroda
nemá na dosah ruky nic, nic. Jak je však možné, že člověk
jde pro to, co by potřebovala ona, k ní?
(Vladimír Holan, Lemuria (1934–1938), nakl. Brody, Praha
1996).
V dětství, v tom rozhodujícím období člověka, na mne
zapůsobila nejsilněji příroda a krajina na Českomoravské
vysočině, kde jsem v Proseči prožil mladá léta. Byl jsem v
každodenním styku s přírodním děním. Rodiče měli malé
hospodářství a bylo povinností nás dětí pomáhat jim při
polních pracích. Vzpomínám si, jak silně jsem vnímal proměny
krajiny při práci i za návratů z pole, často až za tmy,
pěšky nebo z vozu taženého našimi kravkami. Střídání ročních
období a s tím související obměňování podoby polí, luk a
okolních lesů.
Nezapomenutelné jsou i
naše dětské výpravy do blízkých pískovcových skal s
roztodivnými tvary a seskupeními skalních útvarů. Vizuální
zážitky byly nedílně spojené s vnímáním vůně borového lesa,
vlahého ovzduší protékajících potoků a chuti lesních plodů –
borůvek, jahod, brusinek, malin a ostružin. A na temnějších
vlhkých místech nálezy voňavých hřibů, křemeňáků, kozáků a
podél borovinky žlutých klouzků. Dalším působivým živlem
pro nás byla voda se svými živočichy. Hlavně Vrabkův rybník,
kde jsem byl skoro denně se svým kamarádem ze mlýna. Chytali
jsme karásky a žáby, za větru pouštěli plachetnice, koupali
se. Neměl bych v souvislosti s mými kresbami zapomenout ani
na dojmy z okolních lomů ve Chřibech a na Pánově kopci, kde
se těžila žula na dlažební kostky a drtil kámen na štěrk.
Krása geometrie kamenných stěn, barva horniny a její textura
je pro výtvarníka stejně inspirativní jako ryby, motýli,
brouci nebo ptáci.
Příroda živá i neživá je
pro mne nevyčerpatelným zdrojem potěšení. Dnes se staráme s
ženou o naši zahradu a nacházíme zde denně, tak blízko nás,
plno krásy. Příroda a krajina mne v průběhu ročních období
uchvacuje neustálými proměnami, stálým opakováním probouzení
a spánku. Krása, vitalita a vznešenost přírody – to je to,
co mne tolik okouzluje.
A co mne pobízí k
výtvarnému ztvárnění krajiny a přírody?Jsou to mé vizuální
zážitky a má touha se o ně podělit s ostatními. Hledám
neilustrativní záznam svých okouzlení a snažím se o jeho
komunikativní sdělení. Odměnou mi je divákova odezva a občas
i jeho souznění s mým výtvarným projevem.
Jan Jemelka:
Nejsem krajinář, malíř
zachycující fotograficky nálady, momentky z přírody. Nechci
dělat výseky z krajiny jako nekonečný pás filmu. Nahodile
porcované výjevy z obrazu přírody jsou samoúčelné. Hledám
spíš tajemné body na těle země. Místa krásného vyzařovaní.
Poraněná místa zeměkoule ve mně budí soucit. Obyčejná všední
místa stvořeného světa udivují stejně jako zázračně
tvarované rostliny, horniny, živočichové. Hmota vůbec se
svou nevyčerpatelnou kreativitou života je nekonečným
zdrojem inspirace.
Někdy se na zobrazování
krajiny pohlíží jako na méněcennou disciplínu. Umění bez
anatomie. Není-li však strom, květina, nebo řazeni
prostorových plánů v krajině dobře zachyceno, vzniká stejná
ne harmonie, jako u umění figurálního či portrétního.
Esence, nebo zdůrazněný detail z přírodního světa převedený
do uměleckého díla, nemohou vznikat ignorancí bez důvěrné
znalosti pozorovaného. Úcta a vztah k zobrazovanému je
předpokladem vzniku vážnějšího díla. Zákonitosti v přírodě
rodí její genialitu. Naklánějící se země mění pramen v řeku.
V krajině nehledám park
atraktivních přírodnin, pro pomazánku cizokrajných výjevů.
Dort nedělního malíře líbivosti nejím. Hledám čistotu v
přírodě pár dnů po stvoření. Lůžka zázraku vznikání života
ohrožena drancováním
nutí k vyjádření se. Dává možnost vložit symbol, metaforu do
těla krajiny. Obraz vzniká z údivu, okouzlení, z vděku za
život na zemi. Je to forma modlitby…
Jiří Krtička:
Krajina, zážitek z
krajiny, je téma, ke kterému se neustále vracím. Kompoziční
řešení se odvíjí v prostoru směrem k linii, geometrickým
rovinným útvarům a plánům. Výtvarná forma spolu s rukopisem
mají vést ke kontemplaci, podobně jako procházka přírodou.
Pavel Herynek
Narozen: 1. 11. 1943,
Polička
Studia:
1959–1963 SUPŠ, Brno
1964–1969 Katedra výtvarné teorie a výchovy FF UP v
Olomouci.
Žije v Olomouci, zabývá
se kresbou, tušovou malbou, tvorbou šperků a objektů a
knižní ilustrací. Působení: 1972–1988 Divadlo hudby OKS v
Olomouci – kurátor více než 160 výstav.
1990–2003 Katedra výtvarné výchovy PdF UP v Olomouci, kde
založil a vedl ateliér Kov a šperk. 1992 a 1993 vedl kurzy
tvorby šperků a objektů na Miami University v Oxfordu,
USA.
Členství:
1991 Spolek olomouckých výtvarníků
1999 Klub konkretistů 2 – Olomouc
Výstavy – výběr:
1974 Divadlo hudby, Olomouc 1977 Muzeum, Litovel 1982
Krajské vlastivědné muzeum, Olomouc 1986 Slezské muzeum,
Opava 1989 Galerie Dílo, Olomouc (+ L. Kolková) 1993 Městské
muzeum a galerie, Polička; Stará radnice, Dům umění města
Brna 1994 Jarní.../...de printemps. (+ M. Cvach),
Galerie na Sovinci 1997 Cirkulární kresby a
rotokaligrafie. Galerie J. Jílka, Šumperk (+J. Herynek)
1999 Rotokaligrafie a cirkulární kresby. Galerie
Caesar, Olomouc; Ve víru kruhu. Národní technické
muzeum, Praha 2000 Generace 2000. Galerie Octopus,
Rýmařov (+ J. Herynek) 2002 Šperky, okrasy a věštby.
Galerie Langův dům, Frýdek-Místek 2004 Šperky, objekty,
kresby. Muzeum umění Olomouc 2007 Metanoia 2001–2007.
Galerie J. Jílka, Šumperk; Výtvarný doprovod básní Paula
Muldoona. Muzeum moderního umění Olomouc – Café 87 a
Bistro Na Hradě, Olomouc 2009 Kresby k básním Nikki,
Paula a Mary. Galerie Oldřicha Šimáčka, Olomouc 2010
Circularities. Mendlovo muzeum, Brno; Delineavit.
Galerie Fons, Pardubice 2013 Darwinův svět. Galerie
Caesar, Olomouc; Sdílení prostoru. Muzeum Rýmařov
(+J. Krtička)
Od roku 1978 zastoupen
na řadě společných výstav a ve veřejných sbírkách: CZ, SK,
D, A, F, I, E, USA, J
Jan Jemelka
Narozen: 3. 5. 1953,
Praha
Studia:
1968–1972 SUPŠ, Brno (prof. Jiří Coufal)
1972–1978 Akademie výtvarných umění v Praze (prof. Jan
Smetana)
Žije v Olomouci, zabývá
se malbou, grafikou a knižní ilustrací. Od roku 1980
výtvarně spolupracuje s architekty: Tomáš Černoušek, Ivo
Goropevšek (SLO), Miroslav Vochta, František Zajíček, Jan
Mléčka, Vojtěch Jemelka a se sochaři: Otmar Oliva, Pavel
Hřebíček. Od roku 1982 navrhuje a realizuje s dílnou na
výrobu vitráží Petra Kolínského v Bakově nad Jizerou
velkoplošné vitráže převážně do sakrálních prostor:
Olomouc-Chválkovice; Uherské Hradiště-Sady; Zbýšov u Brna;
Lohberg, D; Maribor, SLO; Řím, I; Radvanje, SLO; Piešťany,
SK; Praha
Členství:
1983 Kruh Galerie H
1989 Klub přátel Andreje Tarkovského Kolín
1990 sdružení Otevřený dialog; TT klub Brno
1991 Spolek olomouckých výtvarníků
Výstavy – výběr:
1981 Sovinec 1982 Galerie mladých, Brno 1983 Divadlo hudby,
Olomouc 1986 Klub Na Křenové, Brno; Psychiatrická léčebna,
Kroměříž 1987 Galerie Pod podloubím, Olomouc 1989 Muzeum
umění, Olomouc (+ Otmar Oliva); Galerie Melantrich, Praha
1990 Atrium, Praha (+ Otmar Oliva) 1991 Galerie Typos, Brno
1992 GVU, Hodonín (+ Otmar Oliva) 1993 zámek, Vsetín (+
Otmar Oliva) 1994 Galerie U Týna, Praha (+ Pavel Hřebíček)
1995 Galerie Caesar, Olomouc (+ Otmar Oliva) 1996 Dům umění,
Brno 1997 Maribor, SLO (+ Otmar Oliva) 1998 Galerie J.
Jílka, Šumperk 1999 kino Hvězda, Uherské Hradiště (+ Tomáš
Jemelka) 2000 Mánesova síň, Karviná 2001 Slovácké muzeum,
Uherské Hradiště 2005 Muzeum Kroměřížska, Kroměříž 2013
Galerie Caesar, Olomouc 2017 Galerie Synagoga, Hranice
Od roku 1979 zastoupen
na řadě společných výstav a ve veřejných sbírkách: CZ, SK,
D, I, SLO˝
Jiří Krtička
Narozen : 29. 4. 1954,
Šumperk
Studia:
1973–1978 AVU, Praha (prof. František Jiroudek)
Žije v Olomouci, zabývá
se malbou a kresbou. Působení: 1978–1989 Základní umělecká
škola v Šumperku a Uničově. 1990–2018 Katedra výtvarné
výchovy PdF UP – obor malba. |
Členství:
1990 sdružení Otevřený dialog: TT klub Brno
1991 Spolek olomouckých výtvarníků
1999 Klub konkretistů 2 – Olomouc
Samostatné výstavy –
výběr:
1983 Galerie Pod podloubím, Olomouc 1986 Sovinec 1988
Galerie Pod podloubím, Olomouc 1990 Galerie mladých, Brno
1994 Galerie Studio Della, Ostrava (+ O. Michálek, J.
Shirasu) 1996 Galerie Caesar, Olomouc ; Galerie J. Jílka,
Šumperk 1997 Dům umění, Brno; galerie 9, Praha 2010 Tudíž.
Galerie kresby minikino, Ostrava; Na ráz. Café
Steiner, Brno 2011 Nekonečnost prostoru. Hvězdárna,
Zlín 2013 Sdílení prostoru. Galerie Octopus Muzea v
Rýmařově, Rýmařov 2015 Pastely. Radniční galerie
města Kyjova, Kyjov
Společné výstavy – výběr od roku 2000:
2000 Klub konkretistů 2 – Olomouc. Národní technické
muzeum, Praha; Alfa 2000 Omega. Národní dům na
Smíchově a vila Portheimka, Praha 2003 6 PKKAM /6
positionen konkreter kunst aus Mähren. Kammerhofgalerie
der Stadt, Gmunden, D 2005 Použijte modul KK2. Dům
pánů z Kunštátu, Brno; Olomouci napok Pécsett. Pécs,
HU 2006 Kalendář pro Jindru Štreita. Slovenská
národní galerie, Bratislava, SK 2010 Aspekty konkretismu
– geometrie citlivosti, olomoucký okruh. Galerie amb –
Sbor kněze Ambrože, Hradec Králové 2011 Konkretisté v HK.
Galerie U Přívozu, SVK, Hradec Králové 2012 Konkrétní
podzim. Galerie U Přívozu, SVK, Hradec Králové;
Useful symbiosis. Owensboro, USA 2013 Klub
konkretistů a přátelé. 45 let poté. Oblastní galerie
Vysočiny v Jihlavě, Jihlava; Konkrétní podzim 2013, 2014,
2015. Galerie U Přívozu, SVK, Hradec Králové 2015
KONKRET-ISM 1967/2015. Topičův salon, Praha; Tváře
krajiny. Rabasova galerie Nová síň pod Vysokou Bránou,
Rakovník 2017 Aktuál 17. Galerie Caesar, Olomouc
|
