|
KUŠE – Poslední výstřel? Petr Kutra
& Oldřich Šembera
Výstava dvou olomouckých autorů, původem i identitou,
kteří spolu v roce
1976 vystavovali samostatně vůbec poprvé
(Obrazy, Výstavní síň ZK ROH Chronotechna,
Šternberk),
uzavírá komplikované období roku 2021.
Po pětačtyřiceti letech dává navíc prostor k zamyšlení –
nad vlastní tvorbou,
proměnou doby i uměleckého prostředí Olomouce.
HLUBOKÁ POLE PETRA
KUTRY
Pochopení a ukotvení lidského života ve společnosti, na Zemi,
ve vesmíru je výzvou
a úkolem nejen vědců,
ale též umělců, kteří na otázky existence a bytí odpovídají
prostřednictvím své tvorby.
Když se v Galerii
Caesar v roce 2003 konala výstava děl Petra Kutry nazvaná Fikce,
představil se zde souborem aktuálních maleb Přímek a Křivek
generovaných pomocí počítače.1 Tehdy protínaly Kutrova
plátna přísně a jasně definované barevné linie vycházející
z možností počítačové techniky. Tento
technicistní trend autor opustil
a svůj výtvarný projev výrazně
proměnil. Přetrvává ovšem téma, které jeho obrazy stále naplňuje.
Jedná se o vesmír. I předchozí soubory Přímek a Křivek
byly totiž inspirovány četbou sci-fi povídek a vědeckých knih
o vesmíru. V současných obrazech Hlubokých polí
z let 2020–2021 se odráží fascinace
záběry z Hubbleova vesmírného
dalekohledu, který posílá na Zemi velmi přesné obrazy kosmu
neovlivněné zemskou atmosférou. Astrofyzikové oceňují zejména
snímky tzv. Hubbleových hlubokých
polí, zachycující vůbec nevzdálenější zákoutí vesmíru, jaké je lidstvo
schopné zatím pozorovat. A právě tato okouzlující hluboká pole se svými
nejvzdálenějšími galaxiemi se
stala inspirací nejen pro stovky vědců, ale rovněž pro nejnovější
obrazy Petra Kutry. Temný vesmír s
tajemnými záblesky stěží představitelných světů nejprve zpodobuje na menších formátech, postupně ovšem jeho kresba expanduje na
stále větší plochy v systematickém,
rytmickém, až meditativním
rukopisu.
Velkoformátové kresby, tvořené drobnými, rovnoměrnými
tahy tuší, nabízí divákovi možnost
ponořit se do hlubokého, bezmezného prostoru.
Zájem o strukturu prostoru, povrchu a
hmoty se projevuje také v autorových objektech z let 2013–2015 nazvaných
Co se děje v krychli. Jasně a fixně vymezený geometrický prostor
sestavoval tvarováním a letováním drátů, drátků, kovových plátů a
proužků, čímž do jinak statických těles vložil dynamiku, pohyb,
chvění, ale zároveň křehkost. Soubory
krychlí a vesmírných obrazů doplňují kresby Fosilií z roku 2018 a
obdobně jako Hluboká pole je tvoří
systematický, lineární rukopis.
Fosilie, tedy kresby lidských kosterních pozůstatků, tak rozšiřují obsah
tématu jeho děl z posledních
let o filozofický akcent rozporu mezi pomíjivostí a nekonečností.
Lidskou i vesmírnou.
Na české výtvarné scéně není toto téma ojedinělé. Všudypřítomná otázka o
smyslu bytí, o rozšiřování lidského poznání založeného na fascinujících
moderních vědeckých objevech, se přetavuje i do tvorby současných
umělců.
Je však nepochybné, že Kutrova tvorba mezi nimi představuje velmi
originální vklad.
________________________________________
1 Viz katalog
výstavy: Petr Kutra, Fikce: Obrazy a kresby z let 2000–2003, 4.
3.–28. 3. 2003, Galerie Caesar, Olomouc
Šárka Belšíková
FÁZOVÁNÍ KRAJINY
PODLE OLDŘICHA ŠEMBERY
Krajina hraje v tvorbě Oldřicha
Šembery podstatnou roli – je půdorysem, tématem i vlastním
výrazem jeho maleb, prostorových realizací a foto-grafických modelací.
Je proto snadné říci, že i jejich vnímání pobyt v krajině evokuje. První
plán – základní orientace, ten druhý – zkušenost s podmínkami a jejich
vizualizace, a třetí – vlastní
ponoření se „dovnitř”, pozorovaného spektra i sebe sama. Samozřejmě
přitom však nejde ani tak o krajinu skutečnou či známou, i když
by zřejmě bylo možné konkrétní předobrazy dohledat. Tím, co se nám zde
nabízí, je především krajina obrazu.
O obrazech jsme si za poslední
století zvykli uvažovat jako o samostatných kategoriích,
vlastních světech, které
s těmi vnějšími nesplývají, naopak si
od nich udržují distanci. A právě Oldřichův přístup toto
přesvědčení dobře vyjadřuje. Je to totiž zhmotněná autonomní vize, s čím
máme co do činění, cizorodá a vzdálená. Je to svět mimo tento svět,
jehož pozůstatky v něm rozpoznáváme jen díky tomu, že sebebohatší
imaginace v realitě nutně koření. Zároveň nám ale autor svou prací
ukazuje paradoxní možnost návratu k němu – jako k tomu, v němž skutečně
žijeme. Romanticky plně i osaměle.
Bylo by přitom jistě možné vést diskusi o povaze malby, respektive
principech grafiky, které Oldřich využívá. V případě prvém uvažovat o
autorském gestu a významu jeho popření, v tom druhém o samých
možnostech vizualizace a zraku jako
primárním nástroji konceptuálního modernismu, jehož pozice jistým
způsobem stále zastává. V mnohém je mi tato oblast blízká – sama snaha o
abstrakci osobního prožitku
představuje dostatečnou výzvu intelektu i představivosti. Krajina
a krajinný ekosystém jsou navíc
přístupné nám všem, jejich zkušenost
sdílíme. Otázky, které se proto
nabízejí lze rovněž reflektovat ze základních pozic – a formovat s
jejich pomocí vlastní postoj k budoucnosti, kterou projektujeme.
Tento apel nakonec ztratil za posledních padesát let na své podnětnosti
jen velice málo.
Poznámka na závěr se týká kontextu
Olomouce, nejen tedy umělecké
scény, jejímž je Oldřich Šembera dlouhodobým aktivním členem,
přičemž podobná témata zde v jistém období, mj. v tom spojeném
s Konfrontacemi 70. let, pomáhal etablovat. Jeho přístup dovoluje
zobecnit vlastní zkušenost či prožitek spojený s konkrétním místem a
situací – v tomto případě Hodolan, také mu ale připsat potřebnou váhu.
Stejně jako je naše imaginace vždy spojena s realitou, je také projevem
principiálního sdílení, které nelze omezit na konkrétní časoprostor či
sociální skupinu. A právě v tomto vidím jeho přetrvávající aktuálnost.
Barbora Kundračíková
Petr Kutra
Malíř a kreslíř.
Narozen v roce 1949 v Olomouci. 1965–1970 studoval na Střední
uměleckoprůmyslové škole v Brně, obor malba. V letech 1976–1977 byl
správcem sbírek Oblastní galerie výtvarného umění v Olomouci, 1977–1994
působil jako malíř ve svobodném povolání. Po roce 1989 se aktivně
podílel na vzniku Galerie Caesar. 1994–2012 pracoval jako správce sbírek
a později vedoucí instalačního oddělení v Muzeu umění Olomouc.
Od roku 1991 se pravidelně účastní kolektivních výstav Galerie Caesar.
Oldřich Šembera
Malíř, kreslíř a
grafik. Narozen roku 1948 v Rýmařově, v roce 1950 se rodina vrací do
Olomouce-Hodolan. 1963–1967 studoval na Sřední uměleckoprůmyslové škole
v Brně, v roce 1975 absolvoval Katedru výtvarné teorie a výchovy
Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 1978–1986
byl správcem sbírek Oblastní galerie výtvarného umění v Olomouci, potom
ve svobodném povolání. Souběžně byl členem výstavní rady Galerie Pod
podloubím, po jejím zániku inicioval po roce 1989 vznik Galerie Caesar,
kde je doposud jejím předsedou. V roce 2009 mu byla udělena Cena
olomouckého kraje za přínos v oblasti kultury. Svou tvorbu prezentoval
od roku 1973 na více než 120 samostatných a společných
výstavách v Evropě i zámoří, ve
veřejných sbírkách zastoupen v ČR.
|
