|
Výstavu uvedl Miroslav Schubert
pohled
do výstavy / exhibition view
|
Mezinárodně uznávaný
český malíř, kreslíř, keramik, sochař, fotograf a v neposlední
řadě i performer Milan Kunc
po neukončeném studiu na AVU v Praze (1964–1967) v roce
1969 emigroval a svá další umělecká studia absolvoval na
Staatlichen Kunstakademii v Düsseldorfu (1970–1975) u profesorů
Josepha Beuyse a Gerharda Richtera.
V roce 1979 spoluzaložil s Janem Knapem a Peterem
Angermannem skupinu NORMAL.
Jeho výrazně figurativní práce jsou většinou zařazovány do
proudu postmoderního umění.
Autor si však již v 70. letech minulého století vytvořil
vlastní styl, jenž svého času nazval poněkud provokativně
Trapným realismem a OSTPOP.
Dnes je Kuncovo umění oceňováno širokým spektrem diváků
pro jeho srozumitelnost a vizuální atraktivnost.
V 80. letech pracoval transavantgardickým způsobem v Evropě
a USA, kde během dlouhodobých pobytů nechal svoji tvorbu
ovlivnit i tamními uměleckými scénami (New York – East
Village 1982–1985, Řím 1988–1990).
Milan Kunc si během let osvojil různé styly, které podle potřeby
cíleně užíval. Ve
svém mnohostranném díle pracoval i s prvky surrealismu,
naivity, pop artu, kýče, socialistického realismu (OSTPOP),
spotřební reklamy a používal symboly konzumní společnosti
jako nositele nových obsahů.
Za pobytu v Německu (Kolín nad Rýnem, Düsseldorf) se
distancoval od německého neoexpresionismu – Neue Wilde – svérázným
neoklasicismem, ke kterému byl přitahován během svých pobytů
v Itálii. Hlásil se otevřeně k tradiční malbě
mezi Pop artem a kýčem. Nazýval tento styl Popsurrealismus.
V mnohovrstevnatých tématech svých alegorických obrazů
se pohybuje na rozmezí fantazie a esoteriky, dotýká se někdy i
ekologie, kriticky a zároveň s humorem či ironií
komentuje kulturu dnešní společnosti.
Milan Kunc dnes patří k českým umělcům, jejichž tvorba
je známá a respektovaná po celém světě a v České
republice je doposud prezentován méně než v zahraničí.
Jeho díla jsou součástí mnoha veřejných i soukromých sbírek
na celém světě.
Samostatně vystavuje od roku 1979, kolektivních výstav se účastní
od roku 1975.
|
Internationally
recognised Czech painter, draughtsman, ceramic artist, sculptor,
photographer and last but not least, performer, Milan Kunc,
after his uncompleted studies at the Academy of Fine Arts in
Prague (1964–1967), emigrated in 1969 and finished his further
art studies at the Staatlichen Kunstakademie in Düsseldorf
(1970–1975) under professors Joseph Beuys and Gerhard Richter.
In 1979, along
with Jan Knap and Peter Angermann, he co-founded the Normal
group.
His strongly
figurative works for the most part fall into the stream of
postmodern art.
The artist however created his own distinctive style already in
the 1970s; at that time he rather provocatively dubbed it
Embarrassing Realism and East-Pop.
Nowadays Kunc’s work is appreciated by a wide spectrum of
art-goers for its lucidity and visual attractiveness.
In the 1980s he was working in the Transavantgarde manner in
Europe and the USA, where during long-term stays he allowed his
work to be influenced by the local art scenes (New York-East
Village 1982–1985, Rome 1988–1990).
Over the years, Milan Kunc has purposely adopted various styles,
which he has applied according to his needs. His multi-faceted
work employs elements of surrealism, naïveté, Pop Art, kitsch,
Socialist Realism (East-Pop), advertising, and makes use of the
symbolism of the consumer society as vehicles for new
content.
During his stays in Germany (Cologne, Düsseldorf) he distanced
himself from German Neo-Expressionism – Neue Wilde – by his
own Neo-Classicism, to which he was attracted during his stays
in Italy. He openly has described it as traditional painting on
the axis between Pop Art and kitsch, a style he calls Pop
Surrealism.
In the
multilayered themes of his allegorical paintings, he oscillates
on the border between fantasy and esoterica, sometimes even
touching upon ecology; critically, and at the same time with
humour and irony, commenting on the culture of contemporary
society.
Today Milan Kunc
is one of the Czech artists whose work is known and respected
worldwide, however less in the Czech Republic to date than
abroad. His works have been included in many public and private
collections, all over the world.
He has had solo
exhibitions since 1979, and participated in group shows since
1975.
|
|
Biografie
/ Biography
Narozen
27. 11. 1944, Praha / Born 27 November 1944, Prague
1964–1967 Studia AVU, Praha/ Studied at the Academy of Fine Arts
in Prague
1969 Emigrace / Emigrated.
1970–1975 Studia Staatlichen Kunstakademie, Düsseldorf (prof.
Joseph Beuys, Gerhard Richter), Neměcko / Studied at Staatlichen
Kunstakademie, Düsseldorf (Profs. Joseph Beuys, Gerhard Richter),
Germany.
1979 s Janem Knapem a Peterem Angermannem spoluzakládá skupinu
Normal / with Jan Knap and Peter Angermann founded the Normal
group
1984 Žije a pracuje v Kolíně nad Rýnem, Německo / Lived and
worked in Cologne, Germany.
1988–1991 Žije a pracuje v Římě a Toskánsku, Itálie /
Lived and worked in Rome and Tuscany, Italy.
1994–1996 Ateliér v New Yorku a East Hampton, USA / Studio in
New York and East Hampton, USA.
1996–1997 Pracuje na keramických sochách v Den Haag,
Nizozemsko / He made the ceramic sculptures in The Haag,
Netherlands.
1998–2000 Žije a pracuje v Schlosstalu, Winterthur, Švýcarsko
/ Lived and worked in Schlosstal, Winterthur, Switzerland
2001–2004 střídavě žije a pracuje v Praze a Kolíně nad Rýnem,
Německo / Lived and worked alternately in Prague, Czech Republic
and Cologne, Germany.
od 2004 žije a pracuje v Praze / since 2004 Lives and works in
Prague, Czech Republic.
spolupracuje s / co-operates with Galerie Caesar Olomouc,
Galerie Andrea Caratsch Zürich
|
Veřejné sbírky
/ Public Collections:
Coca-Cola Collection, Verona, Italy.
Deutsche Bank, Frankfurt/Main, Germany.
Hessisches Landesmuseum, Darmstadt, Germany.
Kunstmuseum Düsseldorf, Germany.
Museum Boymans van Beuningen, Rotterdam, Netherlands.
Museum Würth, Künzelsau, Germany.
Museum Groningen, Netherlands.
Muzeum umění Olomouc - Muzeum moderního umění, Olomouc, /
Olomouc Museum of Art - Museum of Modern Art, Czech Republic.
Národní galerie, Praha, / National Gallery, Prague, Czech
Republic.
Rooseum, Malmö, Sweden.
Stadtmuseum Düsseldorf, Germany.
Stedelijk Museum, Amsterdam, Netherlands.
Zámek Mikulov, / Mikulov Chateau, Czech Republic. |
|
O zlatě v
obrazech Milana Kunce
Stephan von
Wiese
Značná část
zlatých obrazů Milana Kunce původně vznikla na základě
zkušeností s italským kulturním prostředím. Malíř Milan
Kunc totiž žil od roku 1988 v Římě a Toskánsku až do roku
1991. Díla vzniklá v tomto období se zdají být na současnosti
nezávislá a nesou znaky neoklasicistního nádechu, pozadí města
Říma se tehdy Kuncovi totiž zpřístupnilo jako otevřené muzeum.
Nicméně jak obrazy zde popisované živě dokazují, vědomým či
nevědomým zdrojem inspirace muselo být i zlato převratných mozaik
v kostelích města Ravenna nebo římsko-byzantská vznešenost
uhlazených poměrů za vlády císaře Justiniána a jeho ženy
Theodory.
Již v dřívějších
dílech Kunc tu a tam použil zlato jako zvláštního zvýraznění.
Například v Itálii vzniklém obrazu The Eye of the Artist
(Oko umělce) z roku 1988 se malíř vyzdvihnul ze světské sféry
na zlatavě žlutou sféru slunce. Tato vizualizace vnuknutého vidění
a stavu vyzdvižení do zlatého světla samozřejmě není žádná vášnivá
snaha, ale obrácení se směrem k symbolu zlata. Celé toto vyjádření,
jako ostatně každý Kuncův umělecký krok, je reflektováno a vědomě
rozpolceno. Obrazná zář by se měla interpretovat a chápat jako
rovnocenně demonstrativní a ironicky opětovná auralizace díla. Na
mnoha obrazech stojí město, figura, příroda či technologie před
pozadím nádherně pokrytým zlatými plátky.
Již od dob
renesance se malíři vyhýbají zlatu, které se spolu s černou
a bílou vnímá jako nebarevný prvek. Až během raného 20. století
(jeden by pomyslel na vídeňský Jugendstil, neboli vídeňskou
secesi) si zlato našlo cestu zpět na plátna coby výraz oslavy umění.1
Se zlatem se pojí posvátnost, duchovno, bohatství a, stejně jako v tehdejší
Vídni, také erotismus. |
Co se však týče
Milana Kunce, nelze pozorovat žádnou jednoznačnou konotaci
intenzivního kovového třpytu zlata. Jako vždy ve své obrazné
vizi i zde hledá kontrast v cíleném použití zlata a hledá
neobyčejnou kombinatoriku a zlato se v těchto obrazech jeví
jako paradox. Nachází se totiž vždy tam, kde bychom ho čekali
nejméně. Nepovznáší moc panovníků či asketismus svatých, ale
obklopuje banální svět každodenního žití – jinými slovy normálnost,
zcela v souladu s ikonografickým programem umělců z éry
od pozdních 70. let. Kunc vždy vystavoval svět, ve kterém žijeme,
fantastickým přeměnám.
Jak ukázala nedávná výstava ve Vídni 2, v současném
umění již vzhledem ke zlatu nepanuje žádná zdrženlivost. Dnešní
umělci opět používají zlato coby součást všemožných strategií,
a to v době finanční krize a ve znamení rozmachu horního
segmentu trhu s uměním.3 Kunc nás však nestaví do
onoho legendárního zlatého věku ve smyslu Ovidiových Proměn –
Aurea prima sata est aetas, quae vindico nullo, sponta sua, sine lege
fidem rectumque colebat –,
ve kterých spolu všichni lidé žijí v míru bez pravidel a nařízení.
Ba přímo naopak: zlato se zde navzdory svému mírumilovnému třpytu
objevuje jako signál alarmující barvy, která nás přímo
konfrontuje s globálním bojem o zlaté tele. Ikony
kapitalistického světa, jako například auta, motocykly, džíny,
šperky, jsou jakoby marnivě umístěny na pozadí ze zlatých plátků,
což je staví do pozice svátosti uctívané v dnešním světě.
Zlato se v tomto
souboru děl na druhou stranu objevuje jako barva ztraceného ráje,
kdy je příroda, stále více devastujícím způsobem ožebračována
o zvířata a rostliny, umístěna na zlaté pozadí. Kunc byl vždy
mistrem svobody citování a nyní jsou to realistické, na detaily
bohaté lovecké scény, bestiáře a sbírky živých divokých zvířat
Franse Snyderse a Melchior de Hondecoettera ze 17. století, které v
téměř pohádkových scénách s poskakujícím jelenem se zlatým
parožím ve zlatých podzimních obrazech znovu získávají na aktuálnosti.
|
V žánrovém
hodnocení historie umění bylo pojetí světa a přírody takovýmto
způsobem většinou považováno za nejméně důležité – Kunc však
vždy šel proti proudu historie umění.
Jak už bylo zmíněno, Kunc v této oblibě zlata není sám. V umění
dvacátého století najdeme jeho slavné předchůdce: stačí jen
pomyslet na zlatou éru Gustava Klimta. Zářným příkladem je obraz
Polibek z roku 1908 (Österreichische Galerie Belvedere) s výjevem
elektricky nabitého zářivými zlatými pásy. Opojení zlatem je
zde ekvivalentem hloubky lidského cítění. Andy Warhol v roce
1962 vytvořil svým obrazem Gold Marilyn (Zlatá Marilyn) krátce po
smrti této herečky populární ikonu. Sítotisk s reprodukcí
fotoportrétu je bohatě osázen aurou bronzově zlaté barvy (Museum
of Modern Art, New York). A konečně Yves Klein roku 1960 použil plátky
čistého zlata ve své trilogii monochromatických obrazů v modré,
červené a zlaté barvě. Zlato zde představovalo nejintenzivnější
výraz čistoty a duchovnosti.
Milan Kunc ve svých zlatých obrazech přináší duchovnost zpět na
zem mezi světský materialismus. Rovněž nám umožňuje si uvědomit,
že vedle umělecké kvality, se cena zlata v dnešní době
krize (zejména od útoku na Světové obchodní centrum v USA)
nezadržitelně zvýšila. V době psaní tohoto textu, v roce
2012, je jeho cena za unci (28,35 gramů) 1770 amerických dolarů.
1 Anne
Schloen, Die Renaissance des Goldes. Gold in der Kunst des 20.
Jahrhunderts, Nürnberg 2009
2 GOLD. Österreichische Galerie Belvedere, Wien, Austria
(15. 3.–17. 6. 2012)
3 Thomas
Zaunschirm (Hg.), Ausstellungskatalog: Gold, Unteres Belvedere Wien
und München 2012 |
|
|
|
|
