|
Bludiště. 2016, olej na plátně, 20
x 40 cm
Vesmírné koule. 2016, olej na
plátně, 50 x 100 cm
Malé zamyšlení nad tvorbou Dany
Štěrbové
Dana
Štěrbová je klinická psycholožka, která před devíti lety začala
malovat. Spouštěcí mechanismus jejího příklonu k malířské tvorbě
není jednoznačný. Sama uvádí, že jím možná bylo náhodné setkání
s neznámým pouličním umělcem, prodávajícím své originální
výtvory v daleké Austrálii, kde svého času pobývala. Důležitá je
skutečnost, že touha tvořit neměla u ní podobu přechodného jevu,
který by ji záhy z nějakého důvodu již neuspokojoval. Právě
naopak, radost, kterou ji zjevně hra s barvami a tvary ve zralém
věku přinášela ji neopouští a stala se trvalou součástí jejího
života. Asi nebude daleko od pravdy, že si touto vitální
aktivitou kompenzuje náročnou profesi, která jí určitě přináší
mnoho stresových a disharmonických situací. „Ovanuta větrem
spontánní tvořivosti“ se nechá ráda unášet záplavou z mysli se
vynořujících obrazů, které v tomto případě nemusí korigovat,
testovat či jinak racionálně zpracovávat, usměrňovat či
interpretovat. Stačí se jen podvolit svobodnému tvůrčímu gestu,
imaginativnímu proudu vzrušení, podnětů a vizí. Jakoby tím
bezděčně naplňovala slova spisovatele Miroslava Krleži, která
napsal v jednom ze svých skvělých esejů: „Každý člověk je od
narození umělec! Každý člověk si pro sebe (důvěrně, osobně)
hledá básnickou formuli vlastních prožitků a sám si předkládá
představy o dojmech vlastních estetických vjemů.“ Výtvarná
tvorba je pro ni specifickým způsobem komunikace s jejím bohatým
niterným světem i s blízkými lidmi, přáteli, kterým bývá často
její konkrétní malířské dílo záměrně adresováno. Spontánní či
amatérské umění, které sleduji jako sběratel již desítky let,
nemá rádo škatulky, do nichž by se dal vtěsnat tento svébytný
výtvarný projev, vznikající téměř samovolně, bez zvláštních
uměleckých ambicí a spekulací. Do této široké oblasti
„periferie“ vizuálního umění lze bezpochyby práce Dany Štěrbové
zařadit s vědomím toho, že se nejedná o díla art brut ani o
jednoznačně naivní obrazy. Jde zkrátka o neškolený spontánní
malířský projev, postrádající psychologizování či znaky vypjaté
expresivity, důraz na kresebný detail nebo viditelnou snahu o
dekorativnost. Vystačí si s intuitivním koloristickým cítěním,
které je pro její projev určující. Vypráví bezprostředně a
svobodně bez kopírování nějakých malířských vzorů se zjevným
autentickým zaujetím subjektivní příběhy plné barev a jsou to
povětšinou „radostné historky“, jak ostatně tušíme s jasných
tónů, kterými pokrývá bílé nekonečno šepsovaného plátna či
papírové lepenky obrazové plochy. Nabízelo by se možná vykládat
výtvarné práce zkušené psycholožky, přinášející náhodné shluky a
kombinace různých barevných skvrn jako nějaký nový projektivní
test, ale Hermanna Rorschacha, ač i on tíhnul k malířství, bych
s osobitou tvorbou Dany Štěrbové opravdu nespojoval.
Nezbývá,
než jí popřát do dalšího malířského života hodně inspirace,
fantazie, chuti do práce a mnoho vnímavých přátel, kterým bude
moci nadále předávat radostnou energii, jež se v jejich dílech
ukrývá.
V Olomouci, 14. 3. 2019
Pavel Konečný |
Autorka k výstavě:
V Galerii Caesar se uskutečňuje má druhá výstava s názvem „S úctou
k životu“. Premiérově jsem se představila v roce 2013
výstavou „Z lásky k životu“ v Galerii U Mloka v Olomouci.
Proč je tato výstava je prodejní, ač jsem kdysi dávno
říkala, že své obrazy nikdy prodávat nebudu. Ještě že můžeme své
názory měnit a že jsem toho schopna! :-) V čase jsem
dospěla ke změněJ. A jsem tomu ráda. Výtěžek z prodeje bych ráda
věnovala na charitativní účely.
Málo se v dnešním světě děkuje za věci, které některým připadají
jako automatické a lidé za ně neděkují. Avšak pokud něco děláme
pro druhé lidi, neděláme to automaticky. Velké vzájemné
obohacení přichází, můžeme.li si něco vzájemně poskytnout a dát.
A to je dnes. Nabízím k prodeji obrazy proto, abych tím mohla
poděkovat a něco málo dát v lidské lásce a úctě dál.
Jedno poděkování směřuje k lékařům, sestrám a pracovníkům
Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc, na oddělení 25
– pneumoonkologii.
Děkuji jim za péči o členy mé rodiny. Jim bych ráda přispěla
finanční částkou z výtěžku prodeje obrazů.
Druhé poděkování může vypadat odlehčeněji, neboť v sobě nese dva
obsahy – umělecký a pohybovýJ.
Odlehčenost se váže k tomu, že P centrum (Galerie U Mloka) mi
(bláznivému jedinci) vyšli v r. 2013 vstříc a řekli si, že to
nemusí světu škodit, když mi umožní být poprvé v životě roli
umělkyněJ.
P centru bych ráda předala další část výtěžku, a to na pohybové
a volnočasové aktivity klientů a rodin, jimž poskytují péči.
Tady je úzké propojení s mou další stránkou a prací. Ač by na
první pohled to do mě nikdo neřekl, mám ráda pohyb (a pravidelně
sportuji) a na mém pracovišti Fakultě tělesné kultury UP
v Olomouci oceňují můj psychologicko kinantropologický vědecký
přínos.
Na realizaci této výstavy se významně podílejí i ti, kteří se
ptali, zda ještě někdy budu mít další výstavu a že ta minulá
byla pěkná. A tak jim děkuji za podnět (mým milým spolužákům
z gymnázia, kde na srazu v květnu 2018 vypadali, že to myslí
s dotazem vážněJ).
A tak se stali milými podílníky na této výstavě (Kami, Jirko a
všichni, díky).
Specifický podíl na procesu a v pojetí výstavy mi přinesla mj.
má kamarádka Miluška, která mi dokáže vždy dát jasnou zpětnou
vazbu a která mě svými otázkami (tak nějak mile andělsky) dokáže
přivést k jinému úhlu pohleduJ.
K tvorbě:
Co dávám do obrazů – stále u mě platí, že nemohu malovat „na
povel“. Že musí přijít vlna a pak se tvoří. Že vlastně ani
nevím, co vznikne. Že jsem do procesu ponořena. Že stále hledím
třeba měsíc, dva, na bílé plátno v obýváku a čekám. Že je mi i
s tím bílým plátnem dobře.
Že jsem chtěla namalovat ten největší obraz na celém světe, a
proto mi moje kamarádky daly před rokem plátno o rozměru 2 m x 1
m.:-). Zatím moje největší na celém mém uměleckém světě. A já
jim říkala, že obraz namaluji, až se vrátím ze své další cesty
z Austrálie. Ale já nikam nejela, a tak je namalován, jak by to
asi bylo, kdybych tam bylaJ.
A proto plátno zůstalo bílé a v současnosti není na prodej. Má
na sobě zatím žlutou tečku…. a je to dílo v procesu. Na výstavě
však musí být, protože my nevíme, jak proudí čas a ani to, zda
je a kdy je minulost, přítomnost a budoucnost. A tohle ten obraz
symbolizuje. Má zde své specifické místo.
Jak se mi zdál sen o vernisáži.
O čem byl sen z 28. 12. 2018 v 6:48? Byl to den dovolené a já
přesto musela vstát a zapsat, co mi z něj zůstalo v hlavě (něco
mě nutilo a pudilo. Co jsem dala toho rána na papír? Není to
nijak upravené, ale naštěstí víme, že sny mohou být významně
bláznivé.
Sen (přepis bez úprav)
„Měla jsem sen o své výstavě, o vernisáži, o zkoušce na
vernisáž. Byli na ní lidé, asi dvacet.
Musela jsem je sehnat, servat z houpačky, dát dohromady. Musela
jsem je sehnat a svolat jako slípky a oni museli vylézt přes
balkon do místnosti, kde se společně najedli a poté šli na
proslov o mé výstavě. Ten byl krátký a měla jsem slovo já. Měla
jsem přečíst báseň. Nedokázala jsem to. Bylo v ní mnoho citu.
Pochopili to. Přečetli si ji /je (básně) sami. Podívali se na
obrázky. Byli se mnou, spolu ve svobodě a lásce.
Seděli jsme v hospodě, každý u jiného stolu, ve skupinkách.
Chtěla jsem být s nimi. Oni byli se mnou a přitom se bavili mezi
sebou. Touha být se mnou se splnila až při společném jídle, kdy
vrchní pochopil, že má dát stoly k sobě, že k sobě patříme.
Patříme k sobě, ve svobodě a lásce.
Spojení svobody a touhy, nezkrotnosti a vůle, smrti a lásky,
bažení a závislosti, sexu, chtění, dokonalost, víra v sebe, sebe
v sebe…“
Na závěr:
Jsem ráda, že mám kolem sebe lidi, kteří mají rádi rozevlátost,
bláznovství a energii, kterou čerpají a kterou si se mnou rádi
vyměňují.
Ať se výstava líbí a ať se prodá hodně děl, která pak ale nesmí
ležet za skříní!!!!
Výše finančního daru bude záviset na dobrotě lidí, kteří zakoupí
mé dílo (já sama to nemohu nijak ovlivnit).
Dana Štěrbová, Olomouc
Poděkování:
Miroslav Schubert - kurátor
Jiří
Matějů
Lucie Schubertová - fotograf & retušér
Oldřich Šembera
Bubeník 1913 s.r.o.
Michal Vičar a
Pavel Pospíšil
|
