Viktor Pivovarov

Lidské příliš lidské

 Vernisáž bude aktualizována dle vládních opatření.


První část výstavy představí ilustrace Viktora Pivovarova k Cholinově knize Nikdo z vás nezná Cholina,
která byla vydána v Olomouci v nakladatelství Aleše Prstka.

První český výbor z básní a próz Igora Cholina (1920–1999), legendy ruské neoficiální kultury padesátých let minulého století,
jedné z předních osobností tzv. „lianozovské školy“ – volného sdružení básníků a umělců moskevského undergroundu.
Cholinovy básně blízké konkrétní poezii a absurdní povídky zachycují nesmyslný život malých sovětských lidí obklopených všudypřítomným marasmem komunistické epochy.
Knihu výtvarně doprovodil Cholinův přítel Viktor Pivovarov.

Nikdo z vás nezná Cholina
A není o co stát
Je to hnusná čubka
A kurva nakvadrát

V druhé části výstavy bude vystaven cyklus obrazů Lidské příliš lidské,
který bude v Olomouci (společně s Národní galerií v Praze) vystaven vůbec poprvé. 
 

VÝSTAVA LIDSKÉ PŘÍLIŠ LIDSKÉ

            Výstava Lidské příliš lidské v olomoucké Galerii Caesar představuje Pivovarovovy ilustrace k básnické sbírce Igora Cholina Nikdo z vás nezná Cholina vydané v nakladatelství Aleše Prstka v Olomouci a část obrazového cyklu Lidské příliš lidské.

Viktor Pivovarov poznal básníka tzv. Lianozovské školy Igora Cholina v roce 1964. Stali se nerozlučnými přáteli. Igor Cholin jako představitel neoficiální kultury nemohl v sovětském Rusku publikovat. Jeho slavná sbírka Жители барака (Obyvatelé baráků), kterou Cholin napsal v polovině šedesátých let, vyšla poprvé až v roce 1989 s ilustracemi Viktora Pivovarova. Šlo o vůbec první vydání Cholina v Sovětském svazu. V roce 2012 se olomoucký vydavatel Aleš Prstek obrátil na Viktora Pivovarova s prosbou o ilustrace k sborníku Cholinových básní Nikdo z vás nezná Cholina. Původně bylo v plánu jen několik kreseb, ale Pivovarov se rozhodl ilustrovat celou knihu. Kresby jsou mimo jiné zajímavé tím, že umělec použil záměrně nekvalitní, špinavý, zažloutlý původně balicí papír a vtiskl tak ilustracím uličnický charakter velice trefně korespondující s atmosférou Cholinových básní.

 

Cyklus obrazů Lidské příliš lidské vznikl mezi lety 2013 a 2014. Název si umělec vypůjčil od Friedricha Nietzscheho. Nietzsche ve svém spise vystoupil proti dosavadní metafyzické tradici ve filozofii. Pivovarov se ve svém cyklu snesl z metafyzických výšin na zem a zobrazil ty nejpřízemnější, nejprostší věci spojené s lidským životem: kouření trávy, polykání ranních tabletek, pití vodky, čichání k hovnu, šťourání v nose, škrábání na zádech, praní ponožek, stlaní postele atd. Cyklus Lidské příliš lidské patří mezi nejexpresivnější Pivovarovovy série a společně s ilustracemi k Igorovi Cholinovi představuje velice uvolněnou, svobodnou polohu umělcovy tvorby.
 

 


VIKTOR PIVOVAROV

Viktor Pivovarov se narodil 14. ledna 1937 v Moskvě.
Vyrůstal pouze se svou matkou Sofií Borisovnou v komunálním sovětském bytě v moskevské čtvrti Zamoskvorečije. V letech 1951–1957 studoval na střední Kalininově umělecko-průmyslové škole. V roce 1957 nastoupil na Polygrafický institut na obor ilustrace a knižní grafika, který ukončil v roce 1962. Po vysoké škole pracoval jako ilustrátor.
V roce 1964 se oženil se spisovatelkou a básnířkou Irinou. V roce 1966 se manželům Pivovarovovým narodil syn Pavel, který si již jako dítě zvolil umělecký pseudonym Pepperštejn, pod kterým se později proslavil jako spisovatel a umělec.

Od začátku sedmdesátých let se Viktor Pivovarov věnuje především volné tvorbě. Pracuje v ucelených obrazových cyklech, jejichž vizuální podoba je velmi široká. Maluje figurativní, expresivní i čistě abstraktní obrazy. Ve svých dílech často zpracovává existenciální témata, osobní prožitky ze života v Moskvě nebo zobrazuje metafyzický svět.
Spolu s Iljou Kabakovem vytvořil novou osobitou uměleckou formu ­ album, která originálním způsobem propojuje slovo
a obraz. Text začleňuje Pivovarov i do svých obrazových cyklů, případně tvoří pouze textové obrazy.
Stal se tak jedním ze zakladatelů moskevské konceptuální školy.

V roce 1978 se seznámil s českou historičkou umění Milenou Slavickou, která do Moskvy přijela s cílem poznat ruské neoficiální umění. V roce 1981 uzavřeli sňatek. V následujícím roce umělec definitivně opustil své rodné město. Přestěhoval se natrvalo do Prahy, kde se ocitl, jak díky Jindřichu Chalupeckému, tak díky své ženě, v podobném uměleckém prostředí jako v Moskvě, tedy v prostředí neoficiálních umělců. Stal se členem Nové skupiny, která vznikla v roce 1987 pod vedením Jindřicha Chalupeckého. Po revoluci spolu s Adrienou Šimotovou, Václavem Stratilem a Milenou Slavickou založil a řídil galerii Pi-Pi-Art, která sídlila v suterénu Topičova domu na Národní třídě. Graficky i koncepčně se podílel na podobě časopisu Výtvarné umění, jehož šéfredaktorkou byla Milena Slavická.

Ještě před revolucí proběhlo v Praze několik Pivovarovových výstav v prostorech, kde mohli vystavovat neoficiální umělci, jako byly Ústav makromolekulární chemie na Petřinách (tzv. Makráč), Ústřední kulturní dům železničářů na náměstí Míru, Lidový dům ve Vysočanech či Kulturní dům na Opatově.

Po revoluci proběhlo v Čechách několik umělcových samostatných výstav. Doposud největší přehlídku Pivovarovovy tvorby uspořádal v roce 1996 Petr Nedoma v Galerii Rudolfinum pod názvem Soňa a andělé. Z muzeálních přehlídek můžeme jmenovat například výstavu Oni v pardubické krajské galerii a v Moravské galerii v Brně a výstavu Dědečku viděl jsi Boha? v klatovské galerii U Bílého jednorožce.
V současnosti probíhá umělcova retrospektivní výstava Moskevská gotika v Národní galerii v Praze.

Velké samostatné výstavy umělce v zahraničí se konaly například v Musée d‘Art Moderne et Contemporain v Saint-Étienne, v Ludwig Forum für International Art v Aachenu, v Zimmerli Art Museu v New Jersey (spolu s Iljou Kabakovem)
či v berlínské galerii Ifa.

Rovněž v Rusku proběhla řada významných výstav: v Treťjakovské galerii v Moskvě, v Puškinově muzeu v Moskvě,
ve Státním ruském muzeu v Petrohradě, v Moskevském muzeu současného umění či v Muzeu Garage v Moskvě.

Díla Viktora Pivovarova jsou zastoupena v Tate Gallery v Londýně, v Centre Georges Pompidou v Paříži, v Národní galerii v Praze, v Zimmerli Art Museu v New Jersey, v Treťjakovské galerii v Moskvě, v Puškinově muzeu v Moskvě,
ve Státním ruském muzeu v Petrohradě, v Ludwig Forum
für International Art v Aachenu,
v Zimmerli Art Museu v New Jersey a v soukromých sbírkách.

Viktor Pivovarov je autorem několika autobiografických a teoretických knih. V českém překladu vyšla v roce 2018 v nakladatelství Torst autobiografická kniha Zamilovaný agent.

Umělec žije a tvoří v Praze.

 

 

   
   
   
Eskymo. 2014
olej, plátno, 100 x 80 cm
Ahoj, prdel. 2013
olej, plátno, 100 x 80 cm
 
   
   
Utírající si nos. 2014
 olej, plátno, 80 x 80 cm
Peroucí ponožky. 2013
olej, plátno, 100 x 80 cm

 
   
   


 

Vypít vodku v Bilbau.
2013, olej, plátno, 80 × 100 cm


 
 
 
 
 
 
POHLEDY DO VÝSTAVY - Foto Oldřich Šembera
 
 
 
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

ZPĚT


 

Celoroční výstavní program Galerie Caesar je finančně podporován z grantu Ministerstva kultury ČR,
města Olomouce a Olomouckého kraje.

 

 

             © Galerie CAESAR  

 

NAVRCHOLU.cz