JAN KNAP (pokračování výstavy z prosince 2019)

 

3. 3. 2020–27. 3. 2020
ROBERT BUČEK
4+1 / 3+kk

kurátor: Miroslav Schubert
Narozen: 7. 12. 1979, Uherské Hradiště
Studia: 1996–2000 Umělecké zpracování keramiky a kamene, Střední odborná škola Luhačovice
2001–2007 Sochařství – volná tvorba, prof. Marius Kotrba, Ostravská univerzita
v Ostravě
2006–2008 Pedagogická způsobilost pro 2. a 3. stupeň v oboru výtvarná výchova, Ostravská univerzita v Ostravě
2009–2012 Doktorské studium sochařství, prof. Janusz Kucharski, Akademie krásných umění, Wroclaw, PL

Autor, jehož realizace ve veřejném prostoru můžeme zhlédnout jak u nás, tak v zahraničí (např. Polsko, Holandsko, Turecko), se zabývá především volnou tvorbou a sochařským portrétem. Vyučuje kresbu a keramiku na Katedře výtvarné výchovy Univerzity Palackého v Olomouci. Robert Buček pracuje převážně s tradičními sochařskými materiály, jako jsou dřevo, kov a kámen. Z dob středoškolských studií má ovšem velmi blízko také ke keramické hlíně. Jeho sochy mají většinou podobu prostých stereometrických těles, jimiž parafrázuje tvary typické pro architekturu. V osobitých variacích na téma domu, rozhledny či archy Buček naplňuje formu intimním obsahem a tuto kvalitu se mu daří přenést z drobných skic také do konečných realizací v materiálu a měřítku. Široké rozpětí jeho tvorby od abstrahovaně symbolistních objektů a instalací až k figurálně pojatým konkrétním příběhům sjednocuje společný jmenovatel duchovního obsahu.

 

7. 4.–15. 5. 2020
ADAM JÍLEK - Přání.

kurátor: Miroslav Schubert

29. 3. 1989, Praha
Studia: 2010–2016 Akademie výtvarných umění, Praha
2006–2010 Střední umělecká škola Václava Hollara, Praha

Adam Jílek patří k mladé, nastupující generaci českých umělců. Přes svůj relativně nízký věk si stačil vyvinout výrazný vizuální i obsahový rukopis. Absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, který prošel mnoha ateliéry od klasické malby až po restaurování klasických malířských děl.

Ústředním prvkem Adamovy tvorby jsou zvířecí motivy, kterým propůjčuje lidské vlastnosti. V obrazech také silně dominuje bílá barva symbolizující klid, čistotu a neposkvrněnost, ale i prázdnotu. Děj se soustředí a odehrává především ve výrazu, ale také v očích němé tváře. Zvířata byla po celou dobu v historii umění jako taková opomíjena, až doposud, kde jsou ústředním prvkem právě v tvorbě Adama Jílka. K jejich zobrazování tíhne také z důvodu, že zvířatům rád propůjčuje lidský charakter a používá tak často ve svých dílech satiru.

Výstava představí tři ústřední cykly, které spolu úzce souvisí. Jedním je pomíjivost, kde se určité fragmenty a motivy vytrácejí. Jde o pomyslnou reakci na dnešní zrychlenou dobu. Dalším je vyprávění příběhů skrze němé tváře, které jsou jak z osobního života, tak i pohledu na lidskou společnost nadsázkou, ironií a vtipem. Třetím cyklem je jakýsi život v pohádce. Svět, který je plný virtuálna a daleko vzdálen od skutečnosti. Každý si v obrazech může najit ten svůj vlastní příběh, jak na nej obraz působí a co v něm vidí.


 

19. 5.–26. 6. 2020
MAREK NENUTIL – Každý čas myslí na svou budoucnost.
kurátor: Miroslav Schubert

Marek Nenutil je zvláštním solitérem české výtvarné scény už tím, že nastoupil na střední i vysokou výtvarnou školu, ale vzápětí studia zanechal, přesvědčen, že je k ničemu nepotřebuje.
Marek Nenutil (8. 12. 1978), tvoří také pod uměleckým pseudonymem Openmindz360, který odkazuje k jeho začátkům v prostředí streetartu a graffiti. Tyto tendence se v jeho tvorbě alespoň v náznaku objevují dodnes. V současnosti se volně a bravurně pohybuje na mezích současné dynamické figurativní malby, objektu a instalací. V minulosti také ilustroval knihy, časopisy, plakáty, namaloval desítky interiérů a exteriérů s celými vizualizacemi po celé České republice.
Marek Nenutil / Openmindz360 je pozoruhodnou stálicí na současné výtvarné scéně. Jako bytostný umělec je závislý na vizuálním projevu. Koncentrovaně analyzuje scénu a sám se zabývá tématy, která ho utvářejí a determinují. Nemocniční prostředí, stavy lidské mysli až pantograficky přenáší na plátno v osobitém expresivním, avšak stále konkrétním podání. V jeho projevu nacházíme také intermezzo streetartu, které je však z větší části upozaděno ve prospěch klasického malířského zvyku. Tvorba Marka Nenutila je nedílnou částí současné malby.

Neméně zajímavou a důležitou etapou Nenutilovy tvorby je jeho dílo sochařské, respektive nemalířské. Vychází z obecné nutkavosti prostého tvoření a hledání vhodného způsobu napříč vizuálními prostředky výtvarné škály. Práce s keramikou, případně s dalšími materiály, jsou do jisté míry inspirovány malbou samotnou a velmi často reflektují postavy nebo fragmenty v malbě užité. Odlišná je situace scénických boxů, ve kterých Marek Nenutil rozehrává autonomní příběhy, které například parafrázují Art veletrhy a reagují na příbuzné práce Chapman Brothers. Obecně je zde (stejně jako v instalacích) patrné, že v tomto médiu je autorovi blízká a sympatická jistá formální autonomie, která je však vymezená danými (pevnými) fragmenty modelářského světa a jazyka. Jistota a zároveň svoboda utvářejí pomyslný koktejl, který je v malbě tolik vzácnou esencí.
 

Galerie Caesar / červenec 2020
BRONISLAVA ŠNAJDROVÁ – Přes sebe.

kurátor: Miroslav Schubert


Narozena 3. 4. 1973, Šternberk

Žije a tvoří v Olomouci.

Studia: 1987 –1992, Gymnázium, Uničov

1992–1998 FF UP v Olomouci (česká filologie – výtvarná výchova)

Počátky její tvorby jsou spjaté s krajinou a zátišími. Později se zabývala geometrickou abstrakcí.

Bronislava Šnajdrová je spíše minimalista introvertní povahy, která pro svou tvorbu vyhledává spíš přírodní motivy, jemnou, decentní a křehkou tvorbu.

Postupně do její práce vstupovaly prvky, které nebyly tak věcně vázány, ale také se začaly objevovat malby s citáty - interpretace, což je již důležitý dobový fenomén. V případě interpretací se jedná o malby na plátnech klasických formátů, realizované akrylovými barvami. Rukopis je uvolněný, malba osciluje od jemných dotyků k expresivním barevně výrazným realizacím. Pro umělkyni je předloha impulzem, inspirací, od které se odráží. Broniny nové obrazy nejsou přepisem zvolené předlohy. Ta je jen východiskem k volným parafrázím v jejich úsporné zkratce a znovu v jasné barevnosti. Nejsou to pro ni jenom skvrny, tvary a barvy, vrstvy anebo plochy a kroužky, ale i nekonečná hra světla, rychlost a pomalost tahu štětce, barevná skladba celku, ať čistý tón vedle tónu nebo třeba zelená na fialové... Někdy převažuje jen pár dotyků štětcem s barvou, vynořují se jakoby ze světla, z bílého plátna. Jindy je prostor obrazu zcela zaplněn barvami. Převažují gesta a rychlost, celková energie. A někdy dokonce dochází k syntéze i více obrazů od stejného autora, ba i přemalbám obrazů různých autorů.
Její tvorba je čirá radost z malování, a ta je tu rozhodující.

Galerie Caesar / 4. 8.–27. 8. 2020
ZBYNĚK KULVAIT - A z očí vytryskne světlo.
Autoři výstavy: David Voda, Miroslav Urban
Kurátor výstavy: Miroslav Schubert

Narozen: 26. 6. 1954, Opava / zemřel 30. 12. 2018, Olomouc
Žije a pracuje v Olomouci.
Studia: autodidakt.
Vystavuje od roku 1977.
Věnuje se malbě, kresbě a grafice.

Výstava olomouckého malíře, kreslíře, grafika a sochaře Zbyňka Kulvaita (1954-2019) připomene průbojnou tvorbu jednoho z členů bývalé skupiny Neprůbojní, která se pozoruhodně rozvíjela po celá desetiletí bez většího zájmu odborné i laické veřejnosti. Autorova retrospektiva představí vedle několika ukázek jeho raných prací především Kulvaitovo neutuchající experimentování zejména na poli „kresby a malby“, v průběhu desetiletí neustále oscilující mezi abstraktním, konkrétním a zároveň až snovým výrazivem.

Zbyněk Kulvait již od počátku osmdesátých let realizoval svým objevem radikálně oproštěná díla – nejprve černým sprejem stříkané kresby, možná vlastně jedinou olomouckou paralelu toho, co přinesl minimal art.

Občas vznikají malby s volnějším quasigeometrickým řádem, jeho doménou jsou především netradiční techniky a média, počínaje sprejovými kresbami, v nichž stále nachází jedinečné vizuální objevy, které můžeme vnímat jako jakousi fascinující kresebnou paralelu fotogramu – ty nejstarší byly de facto zcela černé a v podstatě minimalistické, postupně vznikaly monochromy různých barev podle užitého spreje, pořád krajně oproštěné s novými, jemnými sémantickými kontexty. Pro umělce byl důležitý i objev možnosti otiskovat jako grafiku nejrůznější materiály – skládané papíry nebo třeba různě mačkané staniolové fólie, v nichž mohl vytvořit svou vlastní, ryze estetické kvality akcentující paralelu informelu, neseného imanentním řádem skladby a strukturální artikulací, oproštěného, a proto stále živého.

Galerie Caesar / 1.9.–25.9. 2020

PAVEL MRKUS - Observatory
(audiovizuální instalace)
kurátor: Miroslav Schubert

Narozen: 28. 3. 1970, Mělník

Studia

1985–1988 Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská, Kamenický Šenov
1989–1995 Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha
1991  Polytechnic University, Stoke on Trent, Velká Británie
1998–1999 Institut ekumenických studií,
Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha

Pavel Mrkus je audiovizuální umělec, který využívá digitální obrazové a zvukové prostředky často ve spojitosti s konkrétním prostorem.  Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, jeho studium religionistiky spolu se zkušeností čtyřletého pedagogického působení na japonském Toyama City Institute of Glass Art jej přivedly k unikátnímu mixu kulturních paradigmat, který se projevuje v jeho tvorbě. Po účasti na Benátském bienále v roce 2003 byl prezentován na řadě mezinárodních skupinových i samostatných výstav v zahraničí. Za výstavu Next Planet v brněnském Domě pánů z Kunštátu byl vyhlášen Osobností roku 2012 za nejvýraznější počin. Společně s Danielem Hanzlíkem založili ateliér Time-based Media na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, kde od roku 2015 působí jako děkan. 

Pavel Mrkus patří mezi autory pevně vrostlé do současného vizuálního umění, v němž reprezentuje linii tvorby s nejnovějšími médii. V posledních letech se soustředí převážně na práci s datovými audiovizuálními projekcemi. Odhmotněnost formální stránky projekcí, virtuální, avšak sofistikované projekce jsou v případě Pavla Mrkuse tematizovány přítomností základních životních vztahů (vztah k bohu, univerzu, přírodě). Právě tento kontrast mezi nejmodernějším technickým médiem a mytologickou či spirituální rovinou představuje základní charakter autorovy tvorby, která i v mezinárodním kontextu oslovuje diváky vytříbenou technologickou formou, existenciálním a mytologickým obsahem, ale také jemností a hravostí.

Umělec pro Galerii Caesar připravuje speciální audiovizuální instalaci.

Galerie Caesar / 6.10.–1.11. 2020

Terezinalia: Archeologie změny (Andere Seite Studio) 
kurátor: Ondřej Dadejík

V rámci prvního ročníku Trienále s názvem Universum, jež připravuje Muzeum umění Olomouc pod hlavičkou Středoevropského fora, se uskuteční program v paralelních liniích v dalších kulturních institucích města. Reprezentativní výběr bude umístěn v prostorách muzea, Galerie Caesar bude v rámci projektu sloužit coby kunsthalle pro své specializované projekty. Vybraní umělci a připravené výstavy by měly reflektovat problém organizace a systematizace, hledání a vytváření řádu.

Tvůrčí dvojice Radka a Zdeňka Květoňových (nar. 4. 6. 1974, Litoměřice) zabývající se volnou tvorbou v oblasti fotografie, kresby, instalace a videoartu s důrazem na výzkum a posouvání jejich hranic.
Společně studovali fotografii, video a grafický design, nejprve na Fakultě umění a designu Univerzity JE Purkyně (FUD) v Ústí nad Labem a poté na Filmové a televizní škole Akademie múzických umění v Praze (FAMU) a FUUD (Ústí nad Labem) a nadále spolupracují a vystavují pod názvem projektu Andere Seite Studio (dříve Pudon).

Andere Seite Studio je multidisciplinární tvůrčí kolektiv Radka a Zdeňka Květoňových, působící v severních Čechách, a to zejména v Litoměřicích a jejich okolí. Studio je dlouhodobě zaměřeno na rozvíjení topografické fotografie jako hlavního nástroje prozkoumávání dynamiky kulturních a přírodních procesů, rytmů a vrstev žitých míst. V aktuálním výstavním souboru Terezinálií jsou obsaženy vybrané výsledky propojení dvou zásadních linií tvorby A.S.S. První linií je dlouhodobý fotografický průzkum Terezína a jeho blízkého okolí, založený na pravidelném sestupu do terénu zkoumaného místa, splynutí s jeho rytmem a následném konstrukčním výběru a systematizaci mnohotvárně zachycených pozůstatků a stop změny. Druhou linií je překračování hranic média fotografie, odstředivé pátrání po možnostech jeho proměny. Dlouhodobé mapování Terezínského prostředí dalo vzniknout rozsáhlému, spletitému archivu. Tato výstava je dalším z dlouhé a nikdy nekončící řady pokusů jej uspořádat.

Výstava je součástí programu Trienále současného středoevropského umění a kultury, které připravuje Muzeum umění Olomouc v rámci programu Středoevropského fora pro rok 2021. To, pod názvem Universum, reflektuje způsoby našeho vztahování se ke světu a uvažování o něm. Motiv archivu, s nímž Radek a Zdeněk Květoňovi soustředěně pracují, navíc v oblasti fotografie, která dala promýšlení tohoto moderního způsobu shromažďování a organizace dat prvotní impulz, je jedním z klíčových momentů, k němuž se samozřejmě vztahuje také jakákoli paměťová instituce - tedy i muzeum. Zařazení výstavy do rámce Trienále se nicméně - za současné krize - zdá být ještě příznačnější. Kvůli posunům zahájení jednotlivých programů, včetně samotného Trienále, totiž dochází k podobnému míšení a revokování sedimentů, které způsobila povodeň v terezínské zahrádkářské kolonii. A Terezinalia dík tomu přirozeně zapadla také do jiné tradiční dramaturgické linie muzea - Dnů židovské kultury. Zdá se, že alespoň v jistém smyslu skutečně vše souvisí se vším a mnohost se přirozeně obrací v jedno, což je nakonec původní význam slova Universum. 

Galerie Caesar / listopad 2020

Šimon Brejcha, Michal Kindernay, Marie Štefanová

(Muzeum umění Olomouc – Středoevropské forum/ Galerie Caesar)

Výstava tří autorů a tří kurátorů (Jakub Frank, Barbora Kundračíková, Martina Mertová) reaguje na hlavní téma letošních EDO – a staví argument v argumentu. Jestliže je dnes ekologie a vztah ke krajině jedním z hlavních témat, která sledujeme, jestliže se zároveň pozornost soustředí na několik málo vybraných oblastí, jak je to s těmi, která jsou pro běžné vnímání příliš marginální a křehká – jak je to s vlastní zkušeností s krajinou? Vybrané umělce spojuje zájem o efemérní, o nenápadné, ale soustavně se opakující fenomény, které se v jejich tvorbě vzájemně zrcadlí a zpřesňují, místy ovšem také popírají. Kant po Duchampovi je zjevně pasé, Kant po antropocénu získává na zajímavosti.

AKTUÁL 2020

kurátor: Miroslav Schubert

Kolektivní výstava Aktuál 2020, každoroční výběrová přehlídka – rekapitulace prací okruhu umělců Galerie Caesar, vzniklé v roce 2020.

Vystavující umělci: Otto Bébar, Jana Bébarová, Kristýna Boháčová, Jakub Čuška, Ladislav Daněk, Lubomír Dostál, Vladimír Havlík, Pavel Herynek, Jan Herynek, Otakar Hudeček, Vincent Chignier, Adéla Janská, Eva Janovká, David Jedlička, Inge Kosková, Miroslav Koupil, Jiří Krtička, Jana Kučová, Petr Kutra, Markéta Kuxová, Michal Macků, Ondřej Michálek, Vladimír Pospíšil, Oldřich Šembera, Miroslav Šnajdr, Miroslav Šnajdr ml., Bronislava Šnajdrová, Jindřich Štreit, Magdalena Turzová, Miroslav Urban, Milena Valušková, Jiří Žlebek, Kateřina Žlebková

Výstavní program Galerie Caesar v roce 2019

Výstavní program Galerie Caesar v roce 2018