| 
                
               
                                                                                                           ŠNAJDR
              Miroslav ml. 
               
              
              Člen SOV od roku 1991  
              Narozen: 7. 12. 1961 v Olomouci 
              Studia: 1977–1981
              Střední uměleckoprůmyslová škola v Brně, obor knižní
              a užitá grafika (prof. Dalibor a Ivan Chatrní) 
              1981–1985  Pedagogické fakulta Univerzity Palackého v Olomouci,
              obor speciální pedagogika.  
              Od roku 1985 je zaměstnán jako speciální pedagog.
     
  
               
               
   
  galerie...
  >>> 
   
   
  
   
              VÍCE NA: 
              http://www.snajdrmir-ml.cz  
    
              Malíř,
              kreslíř. Vedle výtvarné činnosti se od mládí zabývá
              historií letectví se zaměřením na období II. světové války.
              K této problematice vydal od roku 1991 šestnáct knižních
              titulů. V letech 1977–1981 studoval na Střední uměleckoprůmyslové
              škole v Brně, obor knižní a užitá grafika (prof.
              Dalibor a Ivan Chatrní) a v letech 1981–1985 na Pedagogické
              fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, obor speciální
              pedagogika. Od roku 1985 je zaměstnán jako speciální pedagog.
              Samostatně vystavuje od roku 1983 (ČR, Švýcarsko). Kolektivních
              výstav se zúčastňuje od roku 1984 (ČR, SR, Německo, Švýcarsko).
              Jeho práce je vedle řady domácích i zahraničních soukromých
              sbírek zastoupena ve sbírkách Alšovy jihočeské galerie v Hluboké
              nad Vltavou a ve sbírce akciové společnosti Královopolská,
              Brno. V letech 1990–2002 byl členem TT klubu výtvarných umělců
              a teoretiků v Brně a od roku 1991 je členem Spolku
              olomouckých výtvarníků. Žije a působí v Olomouci. 
              Se
              základními řemeslnými znalostmi se seznámil už v dětství
              u svého dědečka a otce, malířů Františka a Miroslava Šnajdra
              st. S vlastní výtvarnou činností započal přibližně už
              ve dvanácti letech, kdy začal – inspirován zahraničními
              komiksy a četbou mayovek – kreslit do školních sešitů
              vlastní dobrodružné příběhy, které posléze rozšířil i o
              válečnou tematiku. K formě komiksu, včetně
              reinterpretace vlastních raných výtvorů (např. komiks Hrdinové
              válečného nebe asi z roku 1976), se po letech vrátil
              v několika cyklech obrazů na plátně (např. Rytíř Čestné
              legie, 1996–1999; Hrdinové, 2002). Mezistupněm mezi
              ranými komiksy a obrazy z posledního desetiletí pak byly
              ilustrační kresby ke knihám Saint-Exupéryho, jež vznikaly během
              jeho středoškolského studia v Brně. Po skončení studia
              se vrátil zpět do Olomouce a v jeho tvorbě lze vedle doznívání
              zájmu o ilustrační tvorbu vysledovat už od konce 70. let
              jednoznačný příklon k vypjaté, expresivním rukopisem
              ztvárněné figuraci. V roce 1982 si vytvořil svoji techniku mačkaných
              reliéfů a později vrstvených reliéfů, v nichž
              výchozí figurální téma (nejčastěji ženská postava)
              postupně opouštěl ve prospěch emocionálního účinku vlastního
              procesuálního vzniku díla (např. vrstvení a následné drásání
              papírového reliéfu) s akcentem na to, že do papírové
              hmoty lze vcelku bezprostředně otisknout své momentální
              psychofyzické rozpoložení. Od této představy byl už jen krok
              ke zpětnému návratu ke zřetelně čitelné figuře, tentokrát
              však v monumentálním měřítku. Šnajdrovy první
              velkoformátové kresby vznikly už v roce 1985 a s občasnými
              přestávkami se jim autor věnuje dodneška. Přestože prvotním
              impulsem k jejich vzniku, byla touha navždy si pro sebe
              zachytit alespoň kousek milované bytosti (přítelkyně) formou
              obkreslení jejího obrysu, tak první nejvýraznější soubor
              prací zhruba z let 1985–1986 se týká jeho vlastní
              introspekce. Teprve potom začal obkreslovat i jiné osoby – především
              sestru, přátele a později svou budoucí ženu. „Rodinným
              kresbám“ se ostatně autor věnuje – s různými odskoky
              (komiksové obrazy, reflexe kreseb vlastních dětí a nejnověji
              cyklus obrazů s tématem svatých) – od roku 1997 dodnes.
              V nejnovějších pracích z posledních dvou let pak můžeme
              pozorovat zřetelné zklidnění dříve většinou až existenciálně
              vypjatého výraziva směrem k harmonické malbě, vyjadřující
              malířovo přesvědčení, že rodinný život je tou nejlepší
              inspirací i pro jeho další tvorbu.  
              
              
               
              Základní
              literatura:
              Miroslav Šnajdr ml. Kresby. [Katalog výstavy.] Text Ivo
              Janoušek. Praha, Kulturní středisko Blatiny 1987. – Miroslav
              Šnajdr ml. Kresby. [Katalog výstavy.] Text Václav
              Voják. Brno, Galerie mladých 1989. – Miroslav Šnajdr ml.
              [Katalog výstavy.] Text Jan Balabán. Olomouc, Galerie Caesar.
              – Boháčová, Yvonna: Šnajdr ml., Miroslav. Nová
              Encyklopedie českého výtvarného umění N-Ž. Praha,
              Academia 1995, s. 833. – Luhan, Jiří - Pouba, Petr - Pečinková,
              Pavla: Splátka na dluh.
              Dokumentace českých výtvarníků narozených v padesátých
              a šedesátých letech. Praha, Torst 2000, s. 23, 378, 379.
              – Daněk, Ladislav (ed.): Miroslav
              Šnajdr ml. Práce z let 1973–200.
              Olomouc 2001 [podrobná bibliografie]. – Konvergence.
              František Šnajdr, Miroslav Šnajdr st., Miroslav Šnajdr ml.
              [Publikace k výstavě.] Texty Ladislav Daněk. Prostějov, Muzeum
              Prostějovska 2004.
     
              
             |